Třída Huszár

Třída Huszár
SMS Streiter
SMS Streiter
Obecné informace
Uživatel
Typtorpédoborec
Lodě13 jednotek (oficiálně 12)
Zahájení stavby1904 až 1909
Spuštění na vodu1905 až 1910
Uvedení do služby1905 až 1911
Osud3 potopeny
10 sešrotováno
PředchůdceMagnet
NástupceWarasdiner
Technické údaje
Výtlak390 t konstrukční
420 t plný[1]
Délka67,06 m mezi svislicemi[2]
67,13 m na vodorysce[1][2]
68,39 m celkem[1][2]
Šířka6,25 m[1]
Ponor1,78 m konstrukční
1,85 m plný[1]
Pohon4 vodotrubné kotle Yarrow
2 vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí
5800 k indikovaný (4265,9 kW[p 1]) Huszár 20. června 1905
2 třílisté lodní vrtule, průměr 2,06 m[2]
Palivo90,6 t uhlí[1][2]
Rychlost28,54 uzlů (52,856 km/h) Huszár 20. června 1905[2]
Dosah500 námořních mil při 28 uzlech (926 kmpři 51,9 km/h)[1][2]
Posádkar. 1907: 65
4 důstojníci
61 mužstvo[2]
Výzbrojvstup do služby:
1× 7cm L/45 K 97 Škoda
7× 47mm L/44 SFK Škoda
2× 450mm torpédomet (2xI)[1], 4 torpéda[2]

Po přezbrojení 1913/1914:[1]
1× 7cm L/45 K 97 Škoda
5× 7cm L/30 TAG Škoda
2× 450mm torpédomet[1][2]

Třída Huszár byla třída torpédoborců Rakousko-uherského námořnictva z doby první světové války. Tvořilo ji celkem třináct jednotek (oficiálně dvanáct, neboť Huszár II byl oficiálně veden jako rekonstrukce) postavených v letech 1905–1911. Byly to Csikós, Dinara, Huszár (I a II), Pandur, Reka, Scharfschütze, Streiter, Turul, Ulan, Uskoke, Velebit a Wildfang. Prototyp Huszár postavila britská loděnice Yarrow v Londýně, šest jednotek postavila loděnice Danubius v Rijece, pět loděnice Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu a jednu námořní arzenál v Pule.[1]

Huszár se potopil po najetí na útes v prosinci 1908 a byla za něj postavena stejnojmenná náhrada. Torpédoborce třídy Huszár čekala velice aktivní prvoválečná služba v Jaderském moři. Ve válce byly ztraceny dvě jednotky (jedna na mině a jedna při kolizi) a zbývající lodě si po válce rozebraly vítězné státy. Itálie získala sedm jednotek, Francie dvě a Řecko jednu.

Od třídy Huszár byl odvozen torpédoborec stavěný v Rakousko-Uhersku pro Čínu a po vypuknutí války odkoupený a používaný pod názvem Warasdiner.[3]

Konstrukce

Lodě měly čtyři kotle Yarrow a dva lodní šrouby. Pohonný systém o výkonu 6000 k umožňoval lodím plout rychlostí až 28 uzlů. Výzbroj tvořil jeden 66mm kanón, které doplňovalo sedm 47mm kanónů a dva torpédomety.[4] V roce 1910 došlo k přezbrojení, kdy děla ráže 47 mm byla nahrazena 5 kusy 66mm děl. V průběhu války obdrželo jedno dělo ráže 66 mm protiletadlovou lafetaci.

Jednotky třídy Huszár

Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
SMS Huszár (I) Yarrow, Londýn 19041114a14. listopadu 1904 19050531a31. května 1905 19050704a4. července 1905 19081203a3. prosince 1908 najel na útes a 12. prosince se potopil[1]
SMS Ulan STT, Terst 19050927a27. září 1905 19060408a8. dubna 1906 19060921a21. září 1906 19200101a 1920 předán Řecku, přejmenován na Smyrni a vyřazen roku 1932.[1]
SMS Streiter STT, Terst 19051030a30. října 1905 19060616a16. června 1906 19061231a31. prosince 1906 19180416a16. dubna 1918 se potopil po kolizi z parníkem Petka[1][5]
SMS Wildfang STT, Terst 19051207a7. prosince 1905 19060829a29. srpna 1906 19070615a15. června 1907 19170604a4. června 1917 najel na minu[1]
SMS Scharfschütze STT, Terst 19060412a12. dubna 1906 19061205a5. prosince 1906 19070915a15. září 1907 19200101a 1920 předán Itálii a sešrotován[1]
SMS Uskoke STT, Terst 19060901a1. září 1906 19070720a20. července 1907 19071231a31. prosince 1907 19200101a 1920 předán Itálii a sešrotován[1]
SMS Turul Danubius, Rijeka 19070727a27. července 1907 19080809a9. srpna 1908 19081231a31. prosince 1908 19200101a 1920 předán Itálii a sešrotován[1]
SMS Pandur Danubius, Rijeka 19070802a2. srpna 1907 19081025a25. října 1908 19090131a31. ledna 1909 19200101a 1920 předán Francii a sešrotován[1]
SMS Csikós Danubius, Rijeka 19080221a21. února 1908 19090124a24. ledna 1909 19091116a16. listopadu 1909 19200101a 1920 předán Itálii a sešrotován[1]
SMS Reka Danubius, Rijeka 19080813a13. srpna 1908 19090428a28. dubna 1909 19091231a31. prosince 1909 19200101a 1920 předán Francii a sešrotován[1]
SMS Velebit Danubius, Rijeka 19081105a5. listopadu 1908 19090724a24. července 1909 19091231a31. prosince 1909 19200101a 1920 předán Itálii a sešrotován[1]
SMS Dinara Danubius, Rijeka 19090128a28. ledna 1909 19091016a16. října 1909 19091231a31. prosince 1909 19200101a 1920 předán Itálii a sešrotován[1]
SMS Huszár (II) arzenál Pula 19091129a29. listopadu 1909 19101220a20. prosince 1910 19110208a8. února 1911 19200101a 1920 předán Itálii a sešrotován[1]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x BILZER, Franz F. Die Torpedoschiffe und Zerstörer der k.u.k. Kriegsmarine 1867-1918. Graz: Herbert Weishaupt Verlag, 1990. ISBN 3-900310-66-1. S. 81. (německy) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j VEPERDI, András. AUSTRO-HUNGARIAN DESTROYERS [PDF online]. mateinfo.hu [cit. 2016-01-05]. S. 4. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ NOVÁK, Jiří. Rakousko-Uherské válečné loďstvo na počátku 20. století. Historie a plastikové modelářství. 1999, roč. IX., čís. 12, s. 16–18. ISSN 1210-1427. 
  4. ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 170. 
  5. ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 72. 

Literatura

  • BILZER, Franz F. Die Torpedoschiffe und Zerstörer der k.u.k. Kriegsmarine 1867-1918. Graz: Herbert Weishaupt Verlag, 1990. ISBN 3-900310-66-1. (německy) 
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 320. 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Huszár na Wikimedia Commons
  • VEPERDI, András. AUSTRO-HUNGARIAN DESTROYERS [PDF online]. mateinfo.hu [cit. 2016-01-05]. Dostupné online. (anglicky)