Josef Kinský František Antonín Kinský z Vchynic a Tetova Bedřich Karel Kinský z Vchynic a Tetova Alfons Kinský z Vchynic a Tetova Marie Žofie Kinská z Vchynic a Tetova
Narodil se 11. května1879 na rodovém zámku v Kostelci nad Orlicí jako syn politika Bedřicha Karla Kinského (1834–1899) a jeho manželky Žofie Marie z Mensdorff-Pouilly (1845–1909). Měl čtyři sestry. Byl protiněmecky založený, narodil se třináct let po bitvě u Hradce Králové, ve které Prusko porazilo Rakousko.[2] Po otci zdědil statek Kostelec nad Orlicí se zámkem.[pozn. 1] O řízení velkostatku se však osobně nestaral.[2]
V roce 1938 byl mluvčím delegace české šlechty, která se před podpisem mnichovské dohody dostavila 17. září 1938 na Pražský hrad k prezidentu Edvardu Benešovi. Přečetl tam Prohlášení příslušníků českých rodů vyjadřující podporu celistvosti republiky[6] a obdobnou roli měl i 24. ledna 1939 při audienci u prezidenta Emila Háchy. V září 1939 pak podepsal Národnostní prohlášení české šlechty.[7] V roce 1941 byla na jeho majetek uvalena vnucená správa.[8]
Za války byl na podzim roku 1943 zatčen gestapem, vyslýchán v Pečkárně a šest měsíců vězněn v Praze a pak v Gollnowě v blízkosti Štětína.[pozn. 2] Třikrát po sobě dostal zápal plic. V červenci 1944 byl propuštěn poté, co se manželka silně angažovala a prosila o přímluvu u známých.[10]
I po roce 1948 zůstal v Československu.[2] V roce 1949 byl majetek rodu zestátněn, směli však bydlet ve dvou místnostech na zámku v Kostelci nad Orlicí. V roce 1951 byl František Kinský s manželkou vystěhován úplně. Bydlení si našel na faře v Kostelci, kde žil i po smrti své manželky až do roku 1975.[pozn. 3] Zámek se stal pracovištěm výzkumného ústavu živočisné výroby s chovem prasat.
Měl vysokou dvoumetrovou postavu[12] a ráčkoval.[13] Sbíral známky,[2] militancie – uniformy a obrazy s vojenskými scénami. Také rád ministroval v kostele.[13] Zajímal se o historii a rád četl.[2]
Zemřel ve věku 96 let, zádušní mše se konala v kostele v Kostelci nad Orlicí. Tělo bylo uloženo do rodinné hrobky v Budenicích. Pohřeb byl za dohledu komunistické Státní bezpečnosti.[14]
⚭ (28. 7. 1931 Kostelec nad Orlicí) Christoph-Bernhard von Galen (11. 1. 1907 Bonn – 1. 2. 2002 zámek Assen)
2. Maria Bedřich Karel (3. 3. 1911 Kostelec nad Orlicí – 14. 12. 1999 Sassenberg, Vestfálsko), ornitolog. Po emigraci žil na Novém Zélandu a později ve Velké Británii[6]
3. Maria Alfons (29. 9. 1912 Kostelec nad Orlicí – 2. 9. 1998 Villeneuve, Švýcarsko), zastupoval ocelářskou firmu, žil střídavě v Kanadě a ve Velké Británii[6]
5. Maria František Antonín (15. 3. 1915 Kostelec nad Orlicí – 16. 12. 1993 Charleston, Indiana, USA), emigroval do Spojených států amerických[6]
Dcera Žofie se provdala do Německa v roce 1931, synové Bedřich, Alfons a František emigrovali po Únoru 1948.[6] Syn Josef zůstal v Československu a v roce 1949 ho zatkla Státní bezpečnost,[6] po Sametové revoluci restituoval majetek.
Odkazy
Poznámky
↑Ve 30. letech 20. století vlastnil rozvětvený rod Kinských několik statků a zámků:
6. Rudolf Ferdinand Kinský (1859–1930) z knížecí linie, 9. kníže, vlastnil kromě jiného Lysou nad Labem a Benátky nad Jizerou.[4] Po jeho smrti Lysou nad Labem zdědila prvorozená dcera Marie Gabriela (1883–1970), která se provdala za Ericha Thurn-Taxise (1876–1952), v roce 1938 však zámek prodala. Statek Benátky nad Jizerou (tehdy už bez zámku, který byl v roce 1920 prodán městu) zdědila druhorozená dcera Marie Anna (1885–1952), která se provdala za Děpolda Czernina (1871–1931).
↑Majitelé někdejšího panství se zámkem byli patronykostela sv. Jiří, za což jim přináleželo právo na přístřeší v případě nejvyšší nouze. Obdobně se ubytovali na faře v Postupicích i František Mensdorff-Pouilly (1897–1991) a jeho manželka Terezie (Sita), roz. Sternbergová (1902–1985).[11]
↑Pozdně empírový zámek v Kostelci nad Orlicí byl původně zařízen ve stylu biedermaieru, ale rodiče Františka Josefa preferovali barokní vybavení.[15]
↑ abcdefDOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN80-86526-00-3. S. 9. Dále jen Osudy českých šlechticů.
↑ŠKODA, Roman. Horažďovice v období 1945–1955. Plzeň, 2018. 95 s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, Katedra historických věd. Vedoucí práce Lukáš Novotný. s. 22. Dostupné online.
