František Josef hrabě z Vrtby (německy Franz Joseph Graf von Wrtby ; 1759 nebo 1765 Praha – 27. srpna 1830 zámek Křimice ) byl český šlechtic ze starobylého rodu Vrtbů . Působil jako císařský tajný rada, dědičného pokladníka Českého království ad.[ 1]
Původ
Tumba Františka Josefa z Vrtby západně od kostela sv. Vojtěcha ve Vejprnicích
Pocházel ze starší konopišťské rodové větve. Zastával úřady c. k. tajného rady , nejvyššího zemského maršálka a nejvyššího pokladníka Českého království . Za své služby byl jmenován rytířem toskánského Řádu sv. Štěpána .
Stál společně s dalšími hudbymilovnými šlechtici a měšťany u zrodu Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách („Verein zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen “), ze kterého v roce 1808 vznikla Pražská konzervatoř , kterou také podporoval až do své smrti.
Byl také zakladatelem divadla na zámku Konopiště .[ 2]
Zemřel jako svobodný a bezdětný, a proto dědicem svých panství Konopiště , Křimice , Týnec nad Sázavou , Nekmíř a Žinkovy a tří nemovitostí v Praze ustanovil c. k. komorníka a c. k. nejvyššího vachmistra knížete Jana Karla z Lobkowicz (1799–1878).
Hrabě František Josef z Vrtby zemřel dne 27. srpna 1830 na zámku v Křimicích a byl pochován ve vejprnickém kostele sv. Vojtěcha .[zdroj? ]
Odkazy
Reference
↑ BLKÖ:Wrtby, Franz Joseph Graf – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2022-10-30]. Dostupné online . (německy)
↑ Theatre Database / Theatre Architecture - database, projects. www.theatre-architecture.eu [online]. [cit. 2022-10-30]. Dostupné online .
Literatura
Zedler . Universal-Lexikon , 59. Bd., Sp. 685 u. f., s genealogickou literaturou.
Hübner ’s genealogische Stammtafeln. Bd. III, Tafel 946.
Vlasák (Franz) . Der altböhmische Adel und seine Nachkommenschaft. Nach dem dreißigjährigen Kriege (Praha 1866, kl. 8°.) S. 46.
Riegrův slovník naučný . Redaktoři Dr. Frant. Lad. Rieger a J. Malý, d. i.: Conversations-Lexikon. Red. von Dr. Franz Lad. Rieger a J. J. Malý (Praha 1872)
I. L. Kober , Lex.-8°. Bd. IX, S. 1304.
Hellbach (Joh. Christ) . Adels-Lexikon (Ilmenau 1826,. Voigt, 8°.) Bd. II, S. 790.