František Brauner
Narození	21. ledna 1917 Vídeň; Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. května 1942 (ve věku 25 let) koncentrační tábor Mauthausen; Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	popraven v koncentračním táboře
Bydliště	Brno-Židenice, Divišgasse – ulice Divišova (dnes Veleckého) 195;
Národnost	česká
Občanství	Rakousko-Uhersko, ČSR
Povolání	obchodní příručí
Titul	rotný
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Brauner (21. ledna 1917 Vídeň – 7. května 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl československý voják a příslušník výsadku výsadku S1/R popravený nacisty.^[1][2]

František Brauner se narodil 21. ledna 1917 ve Vídni. Za protektorátu bydlel v Brně (byl svobodný a bez náboženského vyznání), kde pracoval jako obchodní příručí. V roce 1939 se mu podařilo dostat se do Polska a odtud do ruského zajetí. Nejprve byl v SSSR internován jako válečný zajatec, ale později byl proškolen a absolvoval výcvik (střelba z pistole, zacházení s ručními granáty a třaskavinami, provádění sabotážních akcí a sběr zpravodajsky cenných informací) pro vnitřní záležitosti (organizovaný instruktory Lidového sekretariátu).^[3]

V noci z 9. na 10. září 1941 byl vysazen u obce Dřínov na Kroměříšsku jako jeden ze čtyř členů paradesantního výsadku výsadku S1/R,^[3] který byl organizován československou vojenskou misí v SSSR.^[4][5] (Tato mise pod vedením Heliodora Píky zastupovala v SSSR zájmy londýnské exilové vlády. Mise na sovětském území řídila formování československých vojenských jednotek.^[3])^{[p. 1]}

Úkolem výsadku S1/R bylo navázání spojení s domácím odbojem, vytvoření zpravodajské sítě (získané informace měly být předávány do SSSR pomocí vysílačky, která byla součástí operačního materiálu disentu), sestavení sabotážních skupin schopných realizovat (pod vedením parašutistů) diverzní akce.^[4][3] Teritoriálně měla být sabotážemi a zpravodajsky pokryta oblast celé Moravy (včetně Ostravska) a to s důrazem na železniční dopravu a zbrojní průmysl.^[4]

Velitelem výsadku byl nadporučík Bohuslav Němec,^[5][3] který disponoval falešným průkazem na jméno Vítězslav Taranza.^[4] Němec měl vytvořit zpravodajskou síť na Přerovsku a v prostoru Žiliny, organizovat zde sabotáže, ilegální skupiny a s nimi připravovat ozbrojené povstání.^[4] K zemi se snesl s obnosem 7 tisíc Kč (a dalších 10 tisíc Kč měl uložit do mrtvé schránky u sochy doktora Jedličky v parku na Barrandově.)^[4]

Dalším členem výsadku byl rotný František Ryš^[3] (bývalý majitel restaurace) vybavený falešným průkazem na jméno Ladislav Sedláček.^[4] Jeho úkolem po vysazení v protektorátu bylo zbudovat zpravodajskou síť na Ostravsku a zřídit rádiové spojení s Moskvou.^[4]

Třetím členem paraskupiny byl bývalý hutník (dělník) desátník Jan Kasík^[3] (krycí jméno Kořínek, * 16. června 1916 Lyžbice).^[3] V době tzv. ohrožení republiky (před podepsáním Mnichovské dohody) sloužil v československé armádě a jeho jednotka měla za úkol střežit Záolší. (Sám odsud pocházel.) Po postoupení pohraničí byla tato oblast Těšínska zabrána Polskem, Jan Kasík se stal Polákem a z evidence československé armády byl vyřazen. V lednu roku 1939 přešel na Slovensko, připojil se ke své bývalé jednotce, ale poté, co Slováci vyhlásili samostatný stát (14. března 1939), byl z armády opět uvolněn. Do Záolší k matce jezdil tajně, zatímco bydlel na Moravě. Dne 22. srpna 1939 byl Poláky zatčen, ale 1. září 1939 vypukla druhá světová válka a Jan Kasík se připojil k československé jednotce v Polsku. S ní se posléze dostal do SSSR. Tam jej podplukovník Ludvík Svoboda vybral (po absolvování odpovídajícího výcviku) pro tajné úkoly v protektorátu.^[4] Ve výsadku S1/R měl Jan Kasík doklady znějící na jeho skutečné jméno, ale krycí odbojové jméno měl Božena. Jeho úkolem bylo organizování zpravodajské sítě na Frýdecku (informace, poznatky a zprávy měl předávat rotnému Františku Ryšovi), dohled nad realizací sabotáží na Ostravsku a Bohumínsku, zakládání ilegálních bojových formací jako přípravu na budoucí povstání.^[4] Jan Kasík ale výsadek S1/R zradil. Byl zatčen gestapem 6. listopadu 1941 ve vlaku z Otrokovic, kde se skrýval u svého bratra.^[4] Po zatčení se stal konfidentem gestapa, přijal německé státní občanství a po vstupu do německé armády byl (po krátkém pobytu v Berlíně) odvelen na italskou frontu, kde zahynul.^[4]

Čtvrtý v pořadí – rotný František Brauner^[3] (falešné doklady na jméno František Vrzal) – měl ve výsadku S1/R funkci radiotelegrafisty.^[4] Zároveň byl (v určeném operačním prostoru na Brněnsku) pověřen rámcově obdobnými úkoly jako desátník Jan Kasík.^[4]

• Tři ze čtyř parašutistů výsadku S1/R
• 
  Bohuslav Němec
• 
  František Ryš
• 
  Jan Kasík

Původně měl být výsadek S1/R „shozen“ na Lysou horu v Beskydech, ale nakonec parašutisté přistáli přímo do středu svého operačního prostoru.^[4] Po seskoku se ale parašutisté na zemi nesešli, výsadek se rozptýlil.^[5] Každý z parašutistů zakopal svůj padák a operační materiál disentu poblíž místa dopadu.^[4] František Brauner ukryl vysílačku pod hromadu listí v zámeckém parku v Dřínově.^[5] Nákladní padák a bedničku s ručními granáty a výbušninami nalezli ráno chodci při své cestě do práce.^[4] O seskoku se tak dozvěděla protektorátní policie a pak gestapo a odtud prostřednictvím agenta A-54 i vedení domácího odboje. To informaci předalo do Londýna a odtud se dostala do Moskvy.^[4]

Jednotliví parašutisté se vydali nejdříve na adresy svých příbuzných a spolehlivých známých a teprve potom se začali vzájemně hledat a navazovat zpravodajské kontakty.^[4] Při svém ilegálním pobytu v protektorátu je nejvíce zaměstnávalo hledání spolehlivých ilegálních úkrytů.^[4]

Dalším problémem k akutnímu řešení byla záchrana jejich vysílačky ukryté Františkem Braunerem po přistání v parku dřínovského zámku.^[3] Ta byla úspěšně vyzvednuta kroměříšskými spolupracovníky výsadku S1/R.^[3] (Akce se účastnila i Irena Svobodová.^[4]) Do (marného) hledání vysílačky se ale o něco později (kolem 20. září 1941) pustili i přerovští odbojáři (sochař František Mádle, četnický strážmistr Jan Procházka, manžel Marie Dřevojánkové Josef Dřevojánek a kojetínský zahradník Rajmund Navrátil).^[3] (Svoje první hledání ještě zopakovali po několika dnech, pochopitelně opět s negativním výsledkem.^[3])

Do Přerova (za svým velitelem) se oddělenými cestami vypravili kolem 15. září 1941 jak rotný František Ryš tak i rotný František Brauner.^[3] Oba navštívili rodiče nadporučíka Bohuslava Němce, ale tam se s ním nesešli,^[5] Nadporučík Bohuslav Němec v Přerově nebyl.^[5] Tou dobou právě pobýval v hostinci Františka Kubiče Na Tesáku v Hostýnských horách.^[3] Odbojáři z Přerova (konkrétně učitel František Drbal) dopravili Ryše a Braunera do bytu kominického mistra a bývalého legionáře Josefa Riedla.^[3] Tady (v Jateční ulici) se oba parašutisté setkali,^[3] nalezli místo pro nocleh, manželé Riedlovi a jejich podnájemník profesor průmyslovky František Dráb výsadkáře vybavili šatstvem a potravinami.^[5][3]

František Brauner odcestoval 16. září 1941 do Brna, odtud do Kroměříže a zde se zkontaktoval s místní odbojovou skupinou Obrany národa.^[5] Dne 25. září 1941 se vypravil do Přerova, kde se (prostřednictvím Marie Poláchové z Brodku u Přerova) setkal (ve vile Jana Skopala v Brodku) s velitelem výsadku S1/R nadporučíkem Bohuslavem Němcem.^[5] (Předtím přespal v bytě dalšího přerovského odbojáře, ředitele přerovské pobočky Moravské banky Bohumila Zedníčka.^[3]) Nakonec se celý výsadek sešel u manželky podplukovníka Ludvíka Svobody paní Ireny Svobodové v Kroměříži, Divišova ulice 39.^[4]

Paraskupina S1/R navázala spolupráci s moravským vedením PVVZ, skupinou Národní odboj a podařilo se jí vytvořit za poměrně krátký čas relativně velkou síť spolupracovníků.^[4] Spojení s českým hnutím odporu na Ostravsku se zdařilo.^[3] K organizování ani k provedení žádných sabotážních akcí nedošlo.^[3] Ačkoliv byla vysílačka výsadku S1/R zachráněna, snahy o navázání radiového spojení s centrálou v Moskvě nebyly korunovány úspěchem.^[3][3]

I přes nemožnost navázat radiové spojení s Moskvou byla zahraniční centra československého odboje o výsadku S1/R rámcově informována. Londýnské centrum získalo informace o osudech výsadku S-1/R díky depeši z 21. září 1941 odvysílané raditelegrafickou stanicí SPARTA I z pražských Jinonic. Radiová stanice (pracující pro ÚVOD) v depeši informovala nejen o poškození vysílačky výsadku S1/R, ale i o nálezu padáku a ručních granátů protektorátními bezpečnostními orgány u Dřínova i o domácím odboji, který ukryl trojici parašutistů (Františka Ryše, Františka Braunera a Bohuslava Němce).^[3]

Nadporučík Bohuslav Němec a rotný František Brauner se 26. září 1941 na přerovském vlakovém nádraží náhodně setkali se svým bývalým kolegou – parašutistou z výsadku Aroš sovětské vojenské rozvědky NKVD Ferdinandem Čihánkem.^[3] Parašutisté si povídali o svých osudech a rámcově si sdělili i svoje úkoly, kterými byli pověřeni na území protektorátu.^[5][3] To ovšem netušili, že se asi 14 dní předtím (3. září 1941) Čihánek přihlásil na olomoucké služebně gestapa, kde prozradil účel a okolnosti svého výsadku a nabídl svoji pomoc při dopadení ostatních parašutistů.^[5] Konfident gestapa Ferdinand Čihánek získal klíčové informace (především pravá jména dvou výsadkářů z desantu S1/R)^[3] a tento záchytný bod pátrání po „padákových agentech“ později v plné míře využilo olomoucké gestapo^[3] jak k zatčení parašutistů z výsadku S1/R, tak i jejich pomocníků.^{[5][p. 2]}

Ve výsadku Aroš se vyskytl i další zrádce. Byl jím Rudolf Mišutka, který po doskoku nedbale ukryl operační materiál, byl zatčen, při osobní prohlídce u něj nalezli větší částku peněz a tak byl předán gestapu v Krakově. Tam prozradil svoje poslání a místo dopadu a byl předán gestapu do Brna u něhož se plně doznal. Mišutka prozradil obsazení celého výsadku Aroš a z Brna jej předali na Slovensko. Tam jej Ústredňa štátnej bezpečnosti (ÚŠB) využívala coby konfidenta či provokatéra.

Na stopu členů disentu S1/R nepřivedl gestapo konfident Jan Kasík, ale gestapo získalo dostatek informací po zradě Rudolfa Mišutky a Ferdinanda Čihánka a také díky výslechům jiných zatčených parašutistů (tzv. Hvězdářů).^{[4][p. 3]} Informace získané olomouckou služebnou gestapa při výsleších zadržených přerovských spolupracovníků výsadkářů disentu S1/R byly předány do Ostravy.^[3] V Ostravě žili rodinní příslušníci četaře Františka Ryše.^[3] Gestapo se podařilo „zlomit“ a získat pro spolupráci bratra četaře Františka Ryše, kterým byl Rudolf Ryš a který s výsadkem S1/R příležitostně spolupracoval.^[3] Byla prozrazena skutečná jména výsadkářů, bydliště před vypuknutím druhé světové války, jakož i adresy jejich příbuzných.^[4] Kriminální pátrání v okolí jejich příbuzných přineslo úspěch.^[4]

Rudolf Ryš vydal do rukou ostravského gestapa 1. listopadu 1941 (na ilegální schůzce v ostravské kavárně Fénix) velitele výsadku S1/R nadporučíka Bohuslava Němce.^[3] František Brauner byl zatčen gestapem 4. listopadu 1941 v Ostravě v kavárně Elektra.^[5][3] Zatčený Bohuslav Němec i František Brauner byli podrobeni zostřeným (tj. brutálním) výslechům během nichž prozradili podrobnosti svých konspirativních spojení.^[4] A byl to opět Rudolf Ryš, kdo vylákal Jana Kasíka z místa jeho ilegálního pobytu v Otrokovicích do Ostravy.^[3] Při cestě vlakem byl desátník Jan Kasík v Přerově 6. listopadu 1941 zatčen.^[3] Kasík si chtěl zachránit zdraví a život a tak se dobrovolně stal spolupracovníkem gestapa.^[3]

Stanným soudem v Brně byl rotný František Brauner dne 22. prosince 1941 odsouzen k trestu smrti. Poprava byla vykonána kolektivně (celkem 72 osob) dne 7. května 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.^[5]

Prozrazeny, zatčeny a potrestány byly desítky osob, kteří se podíleli na pomoci parašutistům z výsadku S1/R. V koncentračním táboře Mauthausen byli popraveni oba bratři Ireny Svobodové: Eduard Stratil (1906–1942) a Jaroslav Stratil (1910–1942). Dne 2. listopadu 1941 byl v Nezamyslicích zatčen gestapem (u svého strýce mlynáře Jaroslava Stratila) i jediný syn manželů Svobodových Miroslav Svoboda, který byl rovněž zavražděn 7. března 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Matka Ireny Svobodové – Anežka Stratilová – byla zavražděna v koncentračním táboře Ravensbrück.^[4] Dcera manželů Svobodových – Zoe Svobodová byla pronásledována gestapem pro spolupráci s výsadkem S1/R. Spolu se svojí matkou Irenou Svobodovou obě ženy unikaly zatčení a skrývaly se na různých místech Moravy – nejdéle (1943–1945) v obci Džbánice (nedaleko Moravského Krumlova).

• Členové rodiny Ludvíka Svobody
• 
  Manželka Irena Svobodová
• 
  Jejich syn Miroslav Svoboda
• 
  Jejich dcera Zoe Svobodová

• Vojtěch Žampach. Druhé okupační stanné právo a jižní Morava. Brno, 1992, svazek 31 IN: Jižní Morava, ročník 28, strany: 129–154; nakladatel: Muzejní a vlastivědná společnost, ISSN 80–85048–15–9
• Kopeček Pavel. Odbojové skupiny Petičního výboru Věrni zůstaneme a Moravské pětky na Přerovsku v letech 1939–1942 IN: Sborník Státního okresního archivu Přerov 2009; strany: 119 až 157
• Hobzová. Matice moravská v dějinách Moravy IN: Jan, Libor, ed. et al. Dějiny Moravy a Matice moravská: problémy a perspektivy: sborník příspěvků z vědecké konference konané ve dnech 24.–25. listopadu 1999 v Brně. Vydání 1. Brno: nakladatel: Matice moravská, 2000; 260 stran; Disputationes Moravicae. svazek 1.; strany: 11 až 19; ISBN 80-86488-01-2.
• Vašek, František a Štěpánek, Zdeněk. První a druhé stanné právo na Moravě: (1941-1942). 1. vydání: Brno: nakladatel: Šimon Ryšavý, 2002; 178 stran; strany: 19 a 147; edice: Brněnský legionář. ISBN 80-86137-64-3.

• Bohuslav Němec; František Ryš
• Irena Svobodová; Miroslav Svoboda; Zoe Svobodová
• Seznam výsadků do Protektorátu Čechy a Morava