Franciszek Zabłocki

Franciszek Zabłocki
Narození2. ledna 1752
Volyň, Litevské velkoknížectví
Úmrtí10. září 1821 (ve věku 69 let)
Końskowola, Ruské impérium
Povoláníbásník, dramatik, překladatel, katolický kněz
Národnostpolská
Alma materJezuitská škola ve Vitebsku
Literární hnutíklasicismus,
preromantismus
Významná dílaSarmatismus,
Hejsek na záletech
Oceněnímedaile Merentibus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franciszek Zabłocki (2. ledna 1752, Volyň – 10. září 1821, Końskowola) byl polský katolický kněz a klasicistický a preromantický básník, dramatik a překladatel.[1]

Život

Pocházel ze zchudlé šlechty, a proto se snažil najít své existenční zajištění v církevních službách. Vystudoval piaristickou kolej a poté vstoupil do jezuitského noviciátu. Dříve než mohl složit řeholní slib, byl jezuitský řád zrušen. Následně se seznámil s Adamem Naruszewiczem a knížetem Adamem Kazimierzem Czartoryským, kteří mu opatřili místo v Komisi národní výchovy, V této době se také spřátelil s básníkem Franciszkem Dionzynem Kniaźninem. Byl uveden ke dvoru krále Stanislava II., kde mu byla králem udělena cena Merentibus za komedii Zabobonnik (Pověrčivec), byl zván s jiným literáty na čtvrteční královské večeře a rozhodl se věnovat se dramatické činnosti.[2]

Pamětní deska Zabłockého v kostele v Końskowole

Během tzv. Velkého (neboli Čtyřletého) sejmu v letech 1788–1792 se aktivně zúčastnil prosazování reforem státu (satirické verše, letáky) a když vypuklo Kościuszkovo povstání vstoupil do vojska. Po jeho porážce se z rozčarování nad světským životem vzdal literatury, vystudoval teologii v Římě, dal se vysvětit na kněze a díky rodině Czartoryských dožil na faře v Końskowole poblíž Puław, kde se také staral o trudnomyslného básníka a přítele Kniaźnina.[2]

Debutoval překlady Horatia a Madeleine de Scudéry, psal bajky, satiry, selanky i ódy, nejvýznamnější jsou však jeho dramata.[1] V nich sice vycházel z cizích, zejména francouzských námětových schémat (Molière, Corneille, Beaumarchais), ale převáděl je zcela originálně do polské skutečnosti. Ve svých hrách také navázal na snahu Wojciecha Bogusławského o přiblížení divadla širokým vrstvám diváků a uváděl na scénu především měšťanské komedie (napsal jich více než padesát). Jeho námět o znepřátelení dvou rodů, které brání šťastné lásce, se stal téměř klasickým námětem pro pozdější romantické polské autory (Mickiewicz, Fredro).[2]

Výběrová bibliografie komedií

  • Zabobonnik (1780, Pověrčivec), kritika zaostalosti a pověrčivosti polské patriarchální šlechty.
  • Dwojakie głupstwo (1780, Dvojnásobná hloupost).
  • Fircyk w zalotach (1781, Hejsek na záletech), zábavný salónní obrázek líčící povrchního lovce věna, který upadne do osidel obratné vdovy.
  • Żółta szlafmyca, albo kolęda na Nowy Rok (1783, Žlutý noční čepec aneb Novoroční koleda).
  • Sarmatyzm (1785, Sarmatismus), výraz sarmatismus je autor použil pro kritiku polské patriarchální šlechty. Poukazuje na její staromilství, nadutost, vychloubačnost, nevzdělanost, rodičovský despotismus, sklon k pitkám a k vyvolávání hádek a soudních sporů. Zápletkou hry je tvrdošíjný spor dvou šlechtických rodů o hranice panství, který brání dvěma mladým lidem v jejich lásce.
  • Sierota (1785, Sirotek).
  • Wychowanka (1788, Schovanka).
  • Dzień klamstwa (1788, Den lží).
  • Wyniosłość i niewinność (1788, Nadutost a nevinnost).

Filmové adaptace

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 437.
  2. ↑ a b c KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1953. 594 s. cnb000508506. S. 179–181. 

Externí odkazy