PROFILPELAJAR.COM

Fiona Caroline Graham
Rodné jméno	Fiona Caroline Graham
Narození	16. září 1961; Melbourne; Austrálie
Úmrtí	26. ledna 2023 (ve věku 61 let)
Národnost	australská
Alma mater	Univerzita Keió; Oxfordská univerzita
Povolání	gejša
Webová stránka	www.sayuki.net
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fiona Caroline Graham (* Melbourne) je australská antropoložka, která pracuje jako gejša v Japonsku.^[1]^[2] Svůj debut jako gejša pod uměleckým jménem Sajuki (紗幸) započala v roce 2007 ve čtvrti Asakusa v Tokiu.^[3]^[4] Je první ženou ze západu, která se stala profesionální gejšou.^[5]

Životopis

Narodila se v Melbourne v Austrálii.^[6] Poprvé cestovala do Japonska, když jí bylo patnáct let, v rámci studentského výměnného programu. Docházela zde na střední školu a žila v japonské rodině.^[7]^[8]

Studium a akademická kariéra

Svůj první akademický titul získala z psychologie na japonské univerzitě Keió. Magisterský titul získala v roce 1992. V roce 2001 získala doktorát na univerzitě v Oxfordu se zaměřením na japonskou korporátní kulturu. Přednášela o studiu gejš na univerzitách Keió a Waseda.^[9]^[10] Graham vydala tři publikace o antropologii. Inside the Japanese Company (2003, v překladu: V japonské firmě) a A Japanese Company in Crisis (2005, v překladu: Japonská firma v krizi) jsou o velké pojišťovací společnosti (dostala fiktivní jméno „C-Life”), do které Graham nastoupila po promoci, a kterou později sledovala, nejdříve jako výzkumnice, později jako dokumentaristka. Hlavním tématem její knihy je „nerovnoměrné oslabování závazku mzdových pracovníků (společnost) k zastřešující podnikové ideologii”. Zaměřila se v ní na skupinu pracovníků, která vstoupila do firmy ve stejnou dobu jako ona. Recenzent obou knih pro British Journal of Industrial Relations, hodnotil její knihu pozitivně, ale domníval se, že se dostatečně nezabývá širší problematikou struktury a mocenských vztahů. Recenzent pro časopis Organization byl z knihy Inside the Japanese Company znepokojen neinformativností jejích respondentů a závažnými problémy kvantitativního průzkumu knihy. Přesto však knihu shledal zasvěcenou a přínosnou. „C-life” nakonec zkrachovala v říjnu 2000. Její třetí kniha A Japanese Company in Crisis (v překladu: Japonská společnost v krizi) se zaměřila na způsoby, jakými jednotliví zaměstnanci přemýšleli a jednali v očekávání těžkých časů. Recenzent opět našel nedostatky, ale celkově ji ohodnotil velmi příznivě. Podobně vysoce knihu hodnotila recenze v deníku Social Science Japan Journal. V knize Playing at Politics, Graham navázala na dokumentární film z roku 2001 (The Oxford Union: Campus of Tradition), který natočila pro japonskou televizi o kandidatuře na předsedu Oxfordské Unie. Recenzet časopisu Journal of Royal Anthropologival Institute shledal knihu „vtipným zkoumáním britských politických procesů” a doporučil ji všem budoucím politikům a jejich učitelům.

Gejša

Fiona Graham vstoupila do profese gejš s úmyslem natočit dokumentární projekt pro National Geographic Channel. Během dokončování svého výcviku (který podstoupila kvůli natáčení), dostala povolení pokračovat v práci jako plnohodnotná gejša a formálně debutovala pod uměleckým jménem „Sajuki” v prosinci 2007.^[11] Debutovala v Asakusa, ve čtvrti gejš v Tokiu. Její výcvik trval rok, a zahrnoval lekce tance, čajového obřadu a hry na šamisen. Graham se specializuje na japonskou příčnou flétnu jokobue.^[12] Dokument zůstal nedokončený.^[13]

Po čtyřech letech, kdy v Asakuse pracovala jako gejša, zažádala o povolení převzít okiju (domov gejš), kterou provozovala její „matka gejš”, která odcházela na odpočinek, kvůli problémům se srdcem. Její žádost byla zamítnuta na základě toho, že je cizinka.^[14] V roce 2011 Graham odešla, aby mohla pracovat nezávisle na Společnosti gejš v Asakuse, ačkoli stále ve čtvrti pracovala jako gejša, a ve stejném roce si otevřela obchod prodávající kimona.^[15]^[16]^[17] V roce 2013 provozovala nezávislou okiju ve čtvrti Janaka v Tokiu se čtyřmi učenkami.^[18] V roce 2021 měla trvalý pobyt v Japonsku a provozovala okiju ve čtvrti Fukagawa v Tokiu se třemi učenkami. Turistům, kteří sem zavítají, dovoluje aby sledovali mladé gejši při výcviku.^[3]

Fiona Graham cestovala do zahraničí, aby ukázala tradiční umění gejš. V roce 2013 vystoupila na Hyper Japan festivalu ve Velké Británii^[19]a také v Dubaji.^[13] V roce 2015 cestovala do Brazílie.^[20] Během pandemie covidu-19, přidala do repertoáru své okiji i online bankety gejš.^[21]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fiona Graham na anglické Wikipedii.

↑ NG, Adelaine. A glimpse into the secret world of geisha [online]. 1 August 2011 [cit. 2013-05-13]. Dostupné online.
↑ The Sayuki Geisha Banquet service Starts!! [online]. Japan: Niseko Promotion Board Co., Ltd., 7 January 2013 [cit. 2013-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 June 2013.
↑ ^a ^b BISSOUX, Bunny. A Day in the Life of a Geisha. Tokyo Weekender. 14 October 2017. Dostupné online [cit. 14 May 2020].
↑ BROOKS, Harrison. Keeping a tradition alive, from the outside in. Bangkok Post. 25 October 2018. Dostupné online [cit. 19 January 2019].
↑ Meet Japan's First Western Geisha [online]. marieclaire.com, 2009 [cit. 2022-11-14]. Dostupné online.
↑ RYALL, Julian. Westerner inducted into mysteries of geisha. The Telegraph. Telegraph Media Group Limited, 9 January 2008. Dostupné online [cit. 6 June 2011].
↑ GRUNEBAUM, Dan. Sayuki: Being a gaijin geisha isn't easy but it can be fun [online]. June 2016. Dostupné online.
↑ Fiona Caroline Graham [online]. Library of Congress, 2015 [cit. 2015-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 April 2015.
↑ 2012-2013 Keio University: International Center Courses [online]. [cit. 2015-10-29]. Dostupné online.
↑ Course List (Spring Semester) [online]. April 2014 [cit. 2015-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 June 2014.
↑ MCNEILL, David. Turning Japanese: the first foreign geisha. The Independent. London: 24 January 2008. Dostupné online [cit. 8 July 2011].
↑ MARTIN, Alex. Geisha cuts into kimono market [online]. Japan: The Japan Times Ltd., 3 June 2011 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online.
↑ ^a ^b The Western woman who became a geisha. www.thenational.ae. Tokyo: The National. Dostupné online [cit. 2014-11-14].
↑ GRUNEBAUM, Dan. SAYUKI Being a gaijin geisha isn't easy, but it can be fun [online]. 3 June 2016 [cit. 2016-01-19]. Dostupné online.
↑ 花柳界初外国人芸者紗幸好きこそ物の上手なれ [online]. 11 November 2011 [cit. 2014-12-05]. Dostupné online.
↑ WALLACE, Rick. Aussie Geisha Fiona Graham rejects reports she's split with Asakusa Geisha Association. The Australian. Australia: News Limited, 6 June 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 October 2014.
↑ NOVICK, Anna. Foreign Geisha's Future Uncertain. The Wall Street Journal: Japan Realtime. Dow Jones & Company, 7 June 2011. Dostupné online [cit. 14 July 2011].
↑ SWAN, Scott. Get up close to the geishas of Japan and discover the history of this mysterious practice. www.wthr.com. January 22, 2021. Dostupné online [cit. March 8, 2021].
↑ Sayuki The First Western Geisha Appears at Hyper Japan 2013 [online]. 2013 [cit. 2015-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 April 2014.
↑ LUCAS-HALL, Renae. Sayuki Ushers the Japanese Geisha into the 21st Century. Renae Lucas-Hall. 18 July 2016. Dostupné online.
↑ Entertainers Under the Pandemic - Where We Call Home - TV | NHK WORLD-JAPAN Live & Programs. NHK World-Japan. 20 July 2020. Dostupné online [cit. 25 May 2021]. (anglicky)