Pochází z města Esmeralda v provincii Camagüey.[1] Zápasení se věnoval od 11 let v Camagüey na sportovní škole EIDE pod vedením Juana Fernándeze. V roce 1990 si ho jako talentovaného sportovce stáhnul do Havany do vrcholového sportovního střediska Cerro Pelado reprezentační trenér klasiků Pedro Val.[2]
V užším výběru kubánské klasické reprezentace se pohyboval od roku 1993 jako reprezentační dvojka za Néstorem Almanzou ve váze do 74 kg. V roce 1995 na mistrovství světa v Praze zastupoval zraněného Almanzu a v roce 1996 si svými výkony řekl o nominaci na olympijské hry v Atlantě. Do Atlanty přijel výborně připravený. V úvodním kole porazil rozdílem třídy 9:1 na technické body silného Kazacha Bachtijara Bajsejtova. V semifinále se utkal s obhájcem titulu Arménem Mnacakana Iskandarjana reprezentujícím Rusko. Začátkem druhé minuty ho za pasivitu poslal rozhodčí do pokleku (parteru). Soupeř ho z pokleku zvedl, ale podařilo se mu vysmeknout a sám převzít iniciativu. Navíc se koršunem dostal do vedené 3:1 na technické body. Do poslední minuty vstupoval s náskokem dvou bodů – 4:2. V závěrečných sekundách však náskok neudržel, Iskandarjan se přítrhem dostal za jeho záda a vyrovnal na 4:4. Hned v úvodu prodloužení soupeře vytlačil ze žíněnky a za konečného stavu 5:4 na technické body postoupil do finále proti Finu Marko Asellovi. Ke konci druhé minuty finálového zápasu poslal rozhodčí pasivního Fina do parteru, po kterém se dvěma koršuny ujal vedení 3:0 na technické body. V polovině čtvrté minuty soupeř snížil koršunem a zvedem na 3:2.[3] Jednobodový náskok již udržel do konce pětiminutové hrací doby a získal zlatou olympijskou medaili.
V roce 1999 mu nevyšlo mistrovství světa v Athénách, které bylo zároveň první fází olympijské kvalifikace. Druhou fázi olympijské kvalifikace kubánská výprava kompletně vynechala a spoléhala se na úspěch při třetí fázi kontinentálního mistrovství. Na panamerickém mistrovství v Cali startoval překvapivě v nižší váze do 69 kg, ve které se objevil i na olympijských hrách v Sydney v roce 2000. V Sydney porazil v úvodním kole základní skupina Rumuna Endera Memeta těsně 5:4, když za stavu 0:3 otočil zápas ve druhém poločasu. Z prvního místa ve skupině postoupil do vyřazovacích bojů, ze kterých s přehledem postoupil do finále proti Japonci Kacuhiko Nagatovi. Po minutě finálového souboje poslal rozhodčí pasivního soupeře do parteru, ze kterého sérií zvedů a koršunů ukončil zápas na technickou převahu. Získal druhou zlatou olympijskou medaili.
Od roku 2002 se vrátil do své původní váhy do 74 kg a v roce 2004 startoval na svých třetích olympijských hrách v Athénách. V Athénách potvrdil prvním místem ve skupině roli favorita a postoupil do vyřazovacích bojů proti Finovi Marko Yli-Hannukselovi. Úvodní tříminutový poločas skončil remízou 0:0, a proto rozhodčí nařídil na začátku druhého poločasu kontant (klinč), při kterém jako první rozpojil ruce a prohrával 0:1 na technické body. Minutu před koncem vyrovnal v parteru na 1:1, ale vzápětí chyboval, když pustil soupeře za svá záda. Za stavu 1:2 šel zápas do prodloužení, který opět začínal klinčem. Klinč prohrál a výsledkem 1:3 na technické body obsadil konečné 6. místo. Sportovní kariéru ukončil v roce 2005. Věnuje se trenérské práci.