Svatba s Johanou Flanderskou (středověká iluminace)Fernando je za Johaniny asistence eskortován jako zajatec francouzského krále (středověká iluminace)
V lednu 1212[2] se v Paříži oženil s Johanou, osiřelou dcerou prvního křižáckého latinského císařeBalduina I., dědičkou flanderského hrabství. Poté jako nový flanderský hrabě složil hold francouzskému králiFilipovi II. a byl donucen mu postoupit svůj dědický podíl - kastelánství v Aire-sur-la-Lys a v Saint-Omer. V dubnu 1213 se odmítl podílet na francouzské invazi do Anglie dokud nezíská zpět zabavená města. Filip August v odvetě vytáhl do Flander,[3] napadl a vyplenil Ferdinandovo území.[4] Vypálil Lille, Cassel a Douai. Flanderskému hraběti se společně s pomocí Renauda z Dammartinu podařilo francouzskou invazi odrazit a zastavili se až u hradeb Arrasu. Dosud váhající Ferdinand pak vyslyšel žádost o spojenectví a přešel na stranu Filipova nepřítele anglického králeJana a jeho synovce císařeOty Brunšvického.
V létě roku 1214 se začaly scházet armády.[5] Na Ferdinandově území se shromáždila vojáci Viléma ze Salisbury a Oty Brunšvického[6] a francouzské vojsko znovu plundrovalo Flandry a Henegavsko. V neděli 27. července se strhla nečekaná bitva u Bouvines, která se stala Ferdinandovi, jenž údajně předtím přísahal, že zabije krále Filipa,[7] osudnou.
„
...nakonec veškeré břemeno boje padlo na Ferranda a jeho doprovod. Sražen k zemi, zraněn řadou hlubokých ran, byl zajat a svázán spolu s mnoha rytíři. Tak dlouho se bil, že vypadal jako polomrtvý a nemohl již v boji pokračovat, když se vzdal do rukou Huga z Mareuil a jeho bratra Jana. Jakmile byl Ferand zajat, všichni, kteří bojovali na jeho straně na této části pole, uprchli, byli pobyti nebo zajati...
Ukořistěného říšského orla s ulomenými křídly poslal svému štaufskému spojenci Fridrichovi II.[10] a získal mnoho cenných zajatců. Největší počet jich pocházel z Flander[11] a mladý hrabě byl svěřen do rukou Jana z Nesle,[12] potupně v železech[13] odvezen do pařížského Louvru, kde byl vsazen do věže.[14]
Ve vězení hrabě strávil řadu let. V dubnu 1226 uzavřel s Blankou Kastilskoudohodu a po zaplacení vysokého výkupného byl roku 1227 propuštěn. Krom výkupného složil francouzskému králi slib věrnosti, poskytl záruky vhodného chování[pozn. 1] a v dalších letech pak mladému králi vždy věrně sloužil.[16]
Hrabství po dobu manželovy nepřítomnosti řídila Johana a po manželově propuštění porodila své jediné dítě - dceru Marii. Ferdinand roku 1233 v důsledku nemoci zemřel. Jeho srdce a vnitřnosti byly pohřbeny v místní katedrále a tělo v cisterciáckém klášteře Marquette,[2] který po propuštění z vězení společně s manželkou založil.
↑Jakékoli narušení smlouvy z Melunu ze strany flanderských hrabat mělo za následek exkomunikaci. Roku 1297 tak byl exkomunikován po vypovězení lenního slibu francouzskému králi Ferdinandův synovec Vít z Dampierre.[15]
↑EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN80-7203-465-0. S. 154.
↑DUBY, Georges. Neděle u Bouvines 27. července 1214. Praha: Argo, 1996. ISBN80-7203-164-3. S. 29.
KOVAŘÍK, Jiří. Meč a kříž: rytířské bitvy a osudy. Svazek 1. Praha: Mladá fronta, 2005. 278 s. ISBN80-204-1289-1. Kapitola Bitva jako turnaj: Bitva u Bouvines, 27. červenec 1214, s. 244–275.
