Fenek, též fenek berberský (Vulpes zerda) je nejmenší liška na světě, malá pouštní šelma, která má vzhledem k velikosti těla největší uši ze všech psovitých šelem.Mají bílé a hnědé zbarvení.
Fenek je nejmenší psovitou šelmou (v průměru jen o málo větší je liška kana). Je menší než kočka domácí, samice váží průměrně 0,8 kg, lišáci jsou o něco větší. Je to štíhlá šelmička s huňatým ocasem a dlouhýma, ale silnýma nohama. Nápadné jsou obrovské ušní boltce o délce až 15 cm. S velkou bubínkovou výdutí (lat. bulla tympanica) umožňují velmi jemný sluch; ušní boltce fungují rovněž jako tepelný výměník, takže fenka ochlazují.[4][5]
Dalším důležitým smyslem je zrak, fenci vidí velmi dobře i v šeru. Zuby, zvláště špičáky a trháky, jsou malé. Srst je hustá a hedvábně jemná, zlatoplavá, na končetinách, břiše a obličeji bílá. Špička ocasu je černá. Také chlupy vyrůstající nad ocasní žlázou („fialkou“) jsou tmavě hnědé až černé. Tlapky jsou chráněné hustou srstí před rozpáleným pískem. Oči, hmatové vousy, čenich a prstní polštářky jsou tmavě zbarvené.
Fenek je aktivní převážně v noci, přes den se schovává před pouštním žárem v hlubokých norách vyhrabaných pod kameny a kořeny rostlin.[3] Nory mívají několik vchodů a jedinou noru může obývat množství fenků, výsledkem je pak složité bludiště podzemních chodeb. Doupata jsou vystlána listy, trávou, peřím a srstí.
Žijí v rodinných skupinách složených z jednoho nebo několika dospělých párů, jejich letošních mláďat a možná i některých starších potomků. Občas může v jediné noře žít i víc takových rodin. Jediná rodina se může skládat i z 10 jedinců, fenkové jsou tudíž velmi společenská zvířata a odpovídá tomu i množství různých zvuků, které slouží ke komunikaci s ostatními členy skupiny (štěkání, předení, vrčení).[4] Zřejmě i ocasní žláza slouží nějakým způsobem k posílení sociálních pout ve skupině. Teritorium je označováno trusem a močí. V jediném teritoriu je vybudováno více nor, mezi kterými se skupina fenků pohybuje v závislosti na nabídce potravy v okolí konkrétní nory.
Fenci jsou velmi aktivní, hraví a neuvěřitelně pohybliví - dospělý fenek dokáže z místa vyskočit 70 cm do výšky a přes jeden metr do délky, což činí téměř čtyřnásobek jejich délky.[6] Cítí-li se ohroženi, zahrabou se tak rychle, že doslova „zmizí v písku“.
Potrava
Na lov se vydávají v noci a přestože žijí ve skupinách, potravu shánějí sami.[4] Jsou to všežraví oportunisté a využívají jakýkoliv možný zdroj potravy. Výborně vidí a jejich citlivý sluch jim umožňuje slyšet kořist z velké dálky.
Potravu si, podobně jako liška obecná, schovávají na horší časy a polohu všech svých skrýší si velmi dobře pamatují.
Rozmnožování, dožití
Období páření přichází v lednu nebo v únoru, kdy samice přichází do říje. Během této doby jsou lišáci agresivní a odhánějí ostatní samce. Březost trvá 50 až 52 dní[3], poté samice ve vystlaném doupěti vrhá 1 až 5[3] altriciálních, slepých mláďat. Matka se o ně první dva týdny nepřetržitě stará, zatímco samec rodině přináší potravu. Při obraně mláďat jsou fenkové velmi agresivní.
Po asi 10 dnech otvírají oči a po dalších dvou si již začínají hrát uvnitř nory. Ven se odvažují až v pěti týdnech věku. Odstavena jsou až ve 3 měsících a na rodičích jsou dále závislá do doby, než se naučí lovit a dorostou plné velikosti. Pohlavně dospívají v 6-9 měsících. V přírodě žijí až 10 let, v zajetí se mohou dožít až 14 let.[4]
Jejich nepřáteli jsou pravděpodobně šakali, hyeny, zdivočelí psi nebo výři.
Fenci jako domácí mazlíčci
Fenek berberský na pohovce
Fenek je považován za jediný druh lišky, který se dá chovat v domácnosti jako „domácí zvíře“. V zemích na západ od Česka se občas chová jako exotický mazlíček. Může žít volně v bytě, zvykne si na člověka a může se naučit i na kočičí záchod a do pelíšku. Je zařazen v CITES, příloha II.
Chov v zoo
Jedná se o druh, který je obtížné chovat a rozmnožovat.[2] Fenek byl v listopadu 2019 chován přibližně ve stovce evropských zoo. Mezi nimi bylo také pět českých zoo[7]:
První fenek byl do Zoo Praha dovezen v roce 1939, a to přímo z přírody. V zoo se jej podařilo udržet při životě dva roky, což byl v té době velký úspěch. V průběhu 50. a 60. let 20. století se do zoo dostala řada fenků, údaje o nich však nejsou kompletní. První úspěšný odchov byl zaznamenán v roce 1998.[2] V roce 2012 se podařilo odchovat čtyřčata.[8] Ke konci roku 2018 byli chováni dva samci a dvě samice.[9] V závěru roku 2019 byl chován jeden pár.[10][11]
V srpnu 2024 opustila samička fenka svůj výběh i areál pražské zoo a veřejnost byla vyzvána k pomoci s pátráním. Neplánovaný výlet skončil následující den úspěšným odchytem v lokalitě Podhoří a návratem do péče chovatelů.[12]
Fenci jsou k vidění v pavilonu Afrika zblízka v horní části zoo.[2]
Galerie
Fenek
Fenek
Fenek
Odkazy
Reference
↑The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
