Ekonomické směry
Ekonomie hlavního proudu (ortodoxní):
Neoklasická ekonomie
Keynesiánství
Neokeynesiánství
Nová keynesiánská ekonomie
Nová klasická makroekonomie
Neoklasická syntéza
Heterodoxní ekonomie:
Rakouská škola
Postkeynesiánství
Ekologická ekonomie
Feministická ekonomie
Georgismus
Institucionální ekonomie
Termoekonomie
Zelená ekonomie
Americká institucionální škola
z • d • e

Feministická ekonomie je jeden ze směrů ekonomického myšlení, který se zaměřuje na genderové uvědomění. Její představitelky a představitelé vychází z nejrůznějších škol a feministických hnutí. Mezi výzkumníky feministické ekonomie patří akademici, aktivisté, teoretici politiky i odborníci z praxe.^[1] Hlavními tématy jsou diskriminace žen nejen v povolání, neplacené práce, postavení žen na trhu práce, mzdové rozdíly mezi ženami a muži, nedělená péče o děti, politika volného času či ekonomie domácnosti.^[2]

První zmínky o feministické ekonomii se objevují již v 60. letech 20. století,^[3] kdy ekonomové a političtí vědci začali tvrdit, že tradiční práce žen (např. výchova dětí, péče o domácnost a starší nemocné lidi) a povolání jsou podceňovány s ohledem na práci mužů.^[3] Ze začátku je feministické ekonomické myšlení zaměřováno hlavně na kritiku stávajících teorií, jejich metodologie a politických důsledků. Kritika se pak postupně přesunuje i do makroekonomie, mezinárodní ekonomie a koncepcí rozvoje.

V začátcích rozvoje feministické ekonomie bývá zmiňována americká spisovatelka Charlotte Perkins Gilmannová, která ve své studii z roku 1898 píše o ekonomické nezávislosti žen. Gilmannová se snažila o proměnu kulturní identity žen, o změny ve výchově, rodině a manželství, přičemž inspiraci hledala u Charlese Darwina, Thorstein Bunde Veblena a Karla Marxe. V hnutí za zrovnoprávnění žen sehrála velkou roli také anglická filosofka Harriet Taylorová Millová. Další ženy, které přispěly ke vzniku feministické ekonomie byly Harriet Martineauová, Millicent Fawcettová, Beatrice Webbová a Edith Abottová. Jedna ze zakladatelek feministické ekonomie – Gillian Hewitson ve svém díle z roku 1999 (Feministická ekonomie: vyslýchání mužnosti racionálního ekonomického muže) nastoluje řadu teoretických a metodologických otázek, charakterizuje feministickou empirickou ekonomii, feministický metodologický kriticismus nebo feministickou a nefeministickou analýzu žen.^[4]

Betsy Warriorová, americká feministka a aktivistka za lidská práva, napsala v roce 1969 ekonomickou analýzu s názvem Domácí práce: Otroctví nebo práce lásky a zdroj volného času,^[5] kde zmiňuje, že produkce a reprodukce domácí práce žen tvoří základ ekonomické transakce a přežití, přestože je neplacená a není zahrnuta do HDP.^[6] Warriorová říka: „Ekonomika, jak je dnes představená, postrádá ve skutečnosti jakýkoli základ, protože opomíná samotný základ ekonomického života. Tento základ je postaven na ženské práci – první je její reprodukční práce, která produkuje každého nového dělníka. Práce žen vyžaduje ekologicky nezbytné čištění a vaření, aby byly suroviny spotřební. Toto představuje pokračující průmysl žen, který umožňuje pracovníkům zastávat pracovní pozici. Bez této základní práce by neexistovala žádná ekonomická činnost.“^[7] Dále také poznamenává, že nepřiznaný příjem z nezákonných činností, jako jsou drogy, zbraně, obchod s bílým masem a různé jiné nezveřejňované činnosti, poskytuje mužům bohatý tok příjmů, což znehodnocuje údaje o HDP.^[8] V undergroundových ekonomikách jako je obchodování s lidmi, prostituce a domácí otroctví, kde početně převládají ženy, se jen malý zlomek příjmů kuplíře dostává k ženám a dětem, které pro něj pracují. Částka, která je na ně utracená, je obvykle pouze na jejich základní životní potřeby.^[9] Betsy Warriorová věří, že pouze komplexní, ekonomická analýza založená na faktech poskytne spolehlivé základy pro budoucí plánování environmentálních a populačních potřeb.^[10]

V roce 1970 dánská ekonomka Ester Boserupová zveřejnila důležité dílo – Ženská role v ekonomickém rozvoji, kde poskytla první systematické zkoumání genderových dopadů transformace zemědělství, industrializace a dalších strukturálních změn.^[11] Tato kniha vysvětlila negativní výsledky, které tyto změny měly pro ženy. Její práce položila základ širokému tvrzení, že „ženy a muži čelí různými způsoby bouři makroekonomických šoků, neoliberálních politik a sil globalizace“.^[12]

Novozélandská feministka Marilyn Waringová zveřejnila v roce 1988 knihu If Women Counted: A New Feminist Economics, které je průkopnickou kritikou systémů národních účtů, mezinárodních standard měření ekonomického růstu a způsob, jakým je ženská neplacená práce vyloučena z toho, co se v ekonomice považuje za produktivní.^[13]

S podporou Výboru pro postavení žen v ekonomickém povolání (CSWEP), založeného roku 1972, se v 70. a 80. letech objevila kritika tradiční ekonomiky. Další vznik organizací jako Rozvojové alternativy s ženami pro novou éru (DAWN) a Mezinárodní asociace pro feministickou ekonomii (IAFFE) v roce 1992 spolu s časopisem Feministická ekonomie podpořily rychlý růst feministické ekonomie.^[12][14]

Původním důrazem feministických ekonomek bylo kritizovat zavedenou teorii, metodologii a politické přístupy. Kritika začala v makroekonomii trhu domácností a trhu práce a rozšířila se do všech oblastí tradiční ekonomické analýzy.^[15] Feminističtí ekonomové prosazovali a vytvářeli genderově vědomou teorii a analýzu, rozšířili zaměření na ekonomii a hledali rozmanitost metodologie a výzkumných metod.^[16] Zatímco současná feministická ekonomie se snaží především poukázat na již existující sociální konstrukce ekonomie. Na to, do jaké míry jsou či nejsou objektivní a jak jsou její modely a metody zaujaté především na témata spojená s mužstvím a upřednostňováním mužských zájmů. Zástupci feministické ekonomie se snaží prosadit důkladnější zkoumání ekonomie včetně tzv. „ženských témat“, např. rodinné ekonomie. Tato témata obvykle komentuje s kritikou vůči tzv. „mužské“ ekonomické vědě, či hospodářsko-politické praxi.^[2]

V dnešní době feministická ekonomie zasahuje již do řady oblastí, včetně metodologie, filozofie ekonomické vědy či výzkumu.^[2]

Feministická ekonomie je ve světě stále více uznávána a dostává se jí větší pozornosti, proto vznikají také organizace, jejichž hlavním tématem je zkoumání principů a prosazování tezí tohoto proudu ekonomického smýšlení.

Anglicky International Association for Feminist Economics (IAFFE) je nezisková organizace zabývající se rozšiřováním povědomí o principech feministické ekonomie. Byla založena roku 1992 jako výsledek skupinových diskuzí na Americké ekonomické asociační konferenci, která se konala ve Washingtonu DC v roce 1990, tam se sešly přední světové ekonomky, aby diskutovaly o problémech současné ekonomie. Tato asociace má přibližně 600 členů v 64 zemích, jsou jimi nejen ekonomové, ale také studenti, aktivisté či politici.^[17] V současné době jde tedy o otevřenou komunitu sdružující zastánce genderově uvědomělého pohledu na ekonomické dění.^[18]

Anglicky Feminist Economics je akademický časopis vydávaný britskou vydavatelskou firmou Routledge a Mezinárodní asociací pro feministickou ekonomii. Je zaměřen na otevřenou debatu o feministicky ekonomických perspektivách, zabývá se ale také mužským pohledem na věc.^[19]

Anglicky Ms. journal je feministicky smýšlející magazín. Nejprve vycházel jako příloha v časopise New York, kde se ukázal jako velmi kontroverzní vhled do opravdového života ženy, který se netočí jen kolem manžela a výchovy dětí. První samostatné vydání tohoto časopisu bylo publikováno na jaře 1972. Nyní je většina článků tohoto časopisu zveřejňována prostřednictvím online magazínu msmagazine.com.^[20]

Feministická ekonomie se nejrychleji rozvíjí v USA, proto také většina předních feministických ekonomek i organizací pochází právě ze Spojených států. Organizace však mají i mezinárodní charakter a jsou inspirací pro ženy po celém světě.

Bina Agarwalová (*1951) je jednou z prvních neamerických feministických ekonomek, je původem z Indie a v současné době pracuje jako profesorka ekonomie a studia životního prostředí na Institutu globálního rozvoje na manchesterské univerzitě. Ve svých knihách se zabývá především dopadem ženské přítomnosti na ochranu životního prostředí.^[21]

Barbara Bergmannová (1927–2015) byla významnou americkou feministickou ekonomkou, jejíž knihy se staly jedním ze základních kamenů feministické ekonomie. Byla také spoluzakladatelkou a presidentkou Mezinárodní asociace pro feministickou ekonomii. Za nejznatelnější důkaz o druhořadém ekonomickém postavení žen považovala Bergmannová diskriminaci uvnitř povolání. Její práce se zaobíraly především tématy, jakými jsou trh práce, péče o děti, genderová vyváženost, sociální zabezpečení a chudoba.^[22]

Heidy Hartmannová (*1945) je americkou ekonomkou a zakladatelkou organizace Institute for Women's Policy Research, což je organizace založená v roce 1987, podporující feministickou politiku. Zabývá se také genderovými otázkami a svoje výzkumy publikuje především ve vědeckém časopise Journal of Women.^[23]

• Slovníkové heslo ekonomie ve Wikislovníku
• Obrázky, zvuky či videa k tématu feministická ekonomie na Wikimedia Commons
• Téma Feministická ekonomie ve Wikicitátech