PROFILPELAJAR.COM

Autonomní společenství Extremadura; Comunidad Autónoma de Extremadura
	; znak ; vlajka
	Hymna: Himno de Extremadura
Geografie
Hlavní město	Mérida
Souřadnice	39°12′ s. š., 6°9′ z. d.
Rozloha	41 634 km²
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas); UTC+02:00 (letní čas)
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	1 059 501 (2021)
Hustota zalidnění	25,4 obyv./km²
Jazyk	španělština
Správa regionu
Stát	Španělsko
Podřízené celky	2 provincie
Vznik	26. února 1983 (získání autonomie)
Předseda vlády	Guillermo Fernández Vara (PSOE)
Parlamentní zastoupení
Kongres	10 křesel
Senát	10 křesel
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2	ES-EX
Oficiální web	www.juntaex.es
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Extremadura (španělsky Extremadura) je jedno ze 17 autonomních společenství a historické území na západě Španělska při hranicích s Portugalskem. Metropolí společenství, jejíž části náležely ke středověkým královstvím Leónu a Kastilii, je nevelká Mérida, přestože největším městem regionu je Badajoz.

Pocházela odtud řada slavných dobyvatelů (conquistadorů) a proto se ji také říká „tierra de conquistadores“ (země dobyvatelů). Patřili mezi ně Hernán Cortés, Francisco Pizarro, Pedro de Alvarado, Pedro de Valdivia a další. Mnoho měst v Americe je také pojmenováno podle měst v jejich vlasti. Mérida je hlavním městem Extremadury a také jsou to významná města v Mexiku a Venezuele; Medellín je v současnosti malé město v Extremaduře, ale také je to druhé největší město v Kolumbii; Albuquerque největší město Nového Mexika, má název vzniklý zkomolením Alburquerque, názvu dalšího extremadurského města. Také dva španělští astronauti Michael López-Alegría a Pedro Duque mají rodinné vazby na Extremaduru.

Historie

římské divadlo ve městě Casas de Reina v provincii Badajoz

Pravěk a starověk Extremadura je významnou lokalitou pravěku, v jeskyni Cueva de Maltravieso se dochovaly nástěnné malby ze spodního paleolitu. Dále je zde čtrnáct dobře dochovaných dolménů (například v obcích Alcántara, Guadalperal nebo Lácara).

Ve starověku území obývaly kmeny Iberů, od 5. století př. n. l. sem směřovala expanze Keltů (Keltiberové) a později Kartága. Ve 2. století př. n. l. pak území ovládla Římská říše. V jejím rámci pak bylo území Extremadury začleněno do provincie Hispania Ulterior. Roku 14 př. n. l. pak byla v rámci územní reorganizace Římské říše tato provincie rozdělena mezi provincie Lusitánie (z Extremadury k ní patřilo území moderní provincie Cáceres a severní část moderní provincie Badajoz) a Hispánii Baeticu (z Extremadury k ní náležela většina území moderní provincie Badajoz).^[1] Extremadura pak patřila k důležitým obchodním regionům a vznikla tu města „Caesarina“, (dnešní Cáceres) a „Emerita Augusta“ (dnešní Mérida). Až do současnosti se zde zachovalo ve velice dobrém stavu mnoho především římských historických impozantních staveb, jako jsou akvadukty, divadla, pevnosti atd. Alcántarský most je důkazem římské technické vyspělosti.

Středověk a novověk Po pádu Římské říše se území Extremadury stalo součástí Vizigótské říše. V letech 711–718 podlehla Vizigótská říše arabskému vpádu a území Extremadury se načas stalo součástí Arabské říše. Roku 756 se pak Extremadura stala součástí Córdobského emirátu (později chálifát). Ten se po vyhnání posledního chálífy roku 1031 rozpadl na řadu menších států (taifas), přičemž si dva z nich: Badajoz a Toledo, rozdělily mezi sebe celé území Extremadury. Při rekonvistě od třetí třetiny 12. do století 13. byly postupně jednotlivé části dnešní Extremadury dobyty jednotkami království Kastilie a Leónu. Od roku 1202 existoval v rámci království León region Leonská Extremadura (Extremadura leonesa).

Roku 1371 vznikl spojením Leonské Extremadury a přilehlých částí Kastilie, dosud patřících v rámci Kastilie ke Království Toledo, nový správní region Extremadura, který byl od roku 1390 provincií. Její území pak bylo 30. listopadu 1833 rozděleno mezi moderní provincie Cáceres a Badajoz. Podle federalistické ústavy První španělské republiky se měla stát Extremadura jedním ze 17 autonomních spolkových států této federativní republiky, což však kvůli kolapsu republiky nakonec nebylo realizováno.

Po pádu diktátorského režimu generála Francisca Franca a obnovení demokracie ve Španělsku získala Extremadura 13. června 1978 rozsáhlou autonomii, což bylo 26. února 1983 potvrzeno schválením autonomního statutu.

Symboly

Vlajka

Extremadurská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy, zeleným, bílým a červeným. Blíže žerdi, v bílém pruhu je umístěn extremadurský znak. Koruna nad znakem zasahuje do horního, zeleného pruhu.

Znak

Extremadurský znak je tvořen děleným štítem. V horním, heraldicky pravém, zlatém poli je vyobrazen červený lev. V levém, červeném poli zlatý hrad. V dolní části jsou v modrém poli zlaté Herkulovy sloupy, pod nimi tři stříbrné vlnité proužky a mezi nimi stříbrná stuha s latinským nápisem PLUS ULTRA (česky Víc a dál). Ve stříbrném prsním štítku je strom se zelenou korunou a stříbrným kmenem. Nad štítem koruna.

Hymna

Extremadurská hymna (španělsky Himno de Extremadura) je poetická píseň. Hudbu složil Miguel del Barco Gallego, text napsal José Rodríguez Pinilla.

Geografie

Extremadura na západě hraničí s Portugalskem, na severu s autonomním společenstvím Kastilie a León (Castilla y León), na východě s autonomním společenstvím Kastilie-La Mancha (Castilla-La Mancha), na jihu pak s autonomním společenstvím Andalusie (Andalucía). Územím Extremadury protékají významné řeky Tajo a Guadiana, zčásti tvořící hranici Španělska s Portugalskem.

Sever regionu je velmi hornatý. Západní výběžek pohoří Cordillera Central vytvářející zde několik horských pásem a údolí, navazuje na kastilské pohoří Sierra de Gredos. Nejvyšší horou je Calvitero (2425 m) na hranicích s provincií Salamanca. Tato oblast je bohatá na vodu a velice úrodná (známé jsou třešně z Valle del Jerte či papriky z kraje La Vera). Jižně od řeky Tajo se rozkládá suchá země s rozlehlými pláněmi, známá pěstováním vína. Na jihovýchodě provincie Cáceres jižně od řeky Tajo se zvedá pohoří Sierra de Guadalupe navazující na kastilské pohoří Montes de Toledo. Na hranici s Andalusií se zase rozkládá pohoří Sierra Morena.

Administrativní celky

Území Extremadury se administrativně člení na 2 provincie: Badajoz a Cáceres.

Města

Pořadí	Název	Počet obyvatel (stav k 1.1.2022)
1.	Badajoz	150 146
2.	Cáceres	95 456
3.	Mérida	59 324
4.	Plasencia	39 247
5.	Don Benito	37.310
6.	Almendralejo	33 669
7.	Villanueva de la Serena	25 873
8.	Navalmoral de la Mata	16 784
9.	Zafra	16 702
10.	Montijo	15 427
11.	Villafranca de los Barros	12 429
12.	Coria	12 308
13.	Olivenza	11 832
14.	Miajadas	9 458
15.	Jerez de los Caballeros	9 167

Třemi srovnatelně významnými městy jsou Badajoz (největší město regionu), Cáceres se středověkými a renesančními památkami UNESCO a Mérida – metropole Extremadury s řadou zachovalých římských památek (divadlo, amfiteátr, 2 akvadukty a unikátním mostem). Na severu leží regionální středisko Plasencia, na jihu Zafra, na východě Don Benito. Historický význam mají také město Trujillo, rodiště Francisca Pizarra a dnes nevelký Medellín.

K poutním místům patří například poustevna svatého Petra z Alkantary v obci Santa Cruz de Paniagua, klášter Panny Marie Guadalupské.