Erwin Lichnofsky (6. srpna 1903, Opava[1], Rakousko-Uhersko – 25. února 1974, Mnichov, Německo) byl československý hokejista německé národnosti. Kromě hokeje se věnoval i fotbalu, házené, tenisu a atletice. Někdy bývá chybně uváděn jako Johann Lichnovsky či Lichnowski.[2][3]
Mládí
Narodil se v Opavě, jeho rodiče Hermann a Johanna Lichnofští byli majitelé a provozovatelé Centrálních lázní a pily v Hradci nad Moravicí. Od roku 1918 chodil na reálnou školu v Novém Jičíně, poté se vyučil obchodníkem v Opavě a vystudoval obchodní školu. Po studiu pracoval v městské elektrárně, kam se vrátil i po vojně.[2][3]
Sportovní kariéra
Hokej hrál v opavském klubu Troppauer EV, který tehdy patřil k nejlepším v Československu. Hrával především na pozici obránce, ale nastupoval i v útoku. Společně s Wolfgangem Dorasilem patřil k nejlepším opavským hráčům. Dne 24. února 1929 se odehrál zápas o neoficiálního mistra republiky mezi Opavou a LTC Praha, zápas vyhrál LTC 3:1. V kádru Opavy byl i Lichnofsky, který vstřelil jedinou branku svého týmu a podal celkově dobrý výkon. V reportáži v Lidových novinách vyšlo: „U hostí spočívala váha výkonu na Dorasilovi, vedle něhož zaslouží zvláštní pochvaly Mattern, Wachmenko a Lichnofsky.“ V letech 1933 a 1934 se podílel na velkém úspěchu opavského hokeje, kdy se klubu podařilo nejprve remizovat 1:1 a o rok později porazit v poměru 2:1 americký tým Massachusetts Rangers. V roce 1929 utrpěl poranění ruky, kvůli čemuž do roku 1930 nehrál.
Dobré výkony v opavském klubu mu přinesly pozvánku do československé reprezentace, se kterou se v roce 1928 zúčastnil Zimních olympijských her ve švýcarském Svatém Mořici. O rok později hrál na mistrovství Evropy, které českoslovenští hokejisté vyhráli. Lichnofsky nastoupil v semifinále a finále. V reprezentaci se objevoval až do roku 1932 a odehrál v ní celkem pět utkání.
[2][3][4][5][6][7][8][9][10][11][12][13][14][15]
Civilní život od druhé světové války
V roce 1942 narukoval do války, kde dosáhl hodnosti svobodníka. Později byl pravděpodobně v britském zajetí. Se svou rodinou, odsunutou z Československa, se setkal v roce 1946 v Mnichově, kde prožil i zbytek života. Zemřel v únoru roku 1974.[3]
Rodina
V roce 1939 se oženil s Erikou Prawdovou a o rok později se jim narodil syn Rüdiger, který později pracoval u firem BMW a Daimler a byl spoluautorem patentu, vylepšující ASR.[16]
Jeho starší bratr Alfred byl mezinárodním krasobruslařským rozhodčím.
[2][3]
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele P. Marie – proboštství v Opavě
- ↑ a b c d PELC, Martin. STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938. [s.l.]: Slezská univerzita v Opavě, Ústav historických věd, 2009. ISBN 978-80-7248-549-9.
- ↑ a b c d e PELC, Martin. Erwin Lichnofsky, československý hokejový reprezentant. Region Opavsko. 2017-2-21.
- ↑ KUČERA, Tomáš. 200 neznámých hokejových příběhů. [s.l.]: Albatros Media a.s., 2018. 244 s. ISBN 978-80-7597-125-8. S. 72.
- ↑ ÚČAST NA NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH TURNAJÍCH [online]. [cit. 2020-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-18.
- ↑ Erwin Lichnofsky [online]. [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
- ↑ KUČERA, Tomáš. Nový objev: V Československu chytal brankář s maskou dřív než v NHL!. hokej.cz [online]. 2015-7-11 [cit. 2020-2-18]. Dostupné online.
- ↑ Hráči s účastí na "velkém" turnaji (s méně než 50 zápasy za Československo a ČR) [online]. [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Kanadský hockey v neděli. Lidové noviny. 1929-2-25. Dostupné online [cit. 2020-2-18].
- ↑ Lichnofsky, Erwin [online]. [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Erwin Lichnofsky a.k.a. "Johann Lichnowski" [online]. [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Erwin Lichnofsky (Ерwин Лицhнофскй) [online]. [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Mistrovství světa [online]. [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Rehmann Dieter. Troppau gewinnt gegen Amerika mit 2:1. Troppauer Heimat:Chronik [online]. 2018-2 [cit. 2020-2-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Johann Lichnovsky [online]. [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Elektronik im Kraftfahrzeugwesen: Steuerungs-, Regelungs- und Kommunikationssysteme. [s.l.]: [s.n.], 2004. 417 s. S. 250. (německy)
Externí odkazy