Erikoidní mykorhiza je zvláštní druh endomykorhizy a zároveň symbiotické soužití mezi houbou a kořeny rostlin z řádu vřesovcotvaré (Ericales), a to zejména u čeledí vřesovcovité (Ericaceae) a Epacridaceae. Erikoidní mykorhiza je pro tyto rostliny zásadní pro přežití v zvláštních půdních podmínkách s nízkým obsahem minerálních látek, s vysokým poměrem uhlík:dusík či s nízkým pH.[1] Erikoidní mykorhiza je proto výhodná např. na rašeliništích či vřesovištích, kde jsou vřesovcovité rostliny závislé na houbě, která je schopná dodat jim anorganické látky z půdy.
Erikoidní mykorhiza je příbuzná arbuskulární i orchideoidní mykorhize; od druhé jmenované se liší tím, že jsou kolonizovány převážně buňky pokožky kořene (rhizodermis). Také se na rozdíl od arbuskulární a orchideoidní mykorhizy u vřesovcovitých druhů vůbec netvoří kořenové vlásky.[2] Erikoidní houby jsou totiž velmi dobrými saprofyty a jako takoví tvoří enzymy (proteázy, chitinázy), které jim umožňují čerpat látky např. z odumřelých hyf hub či z mrtvých těl živočichů.[1]
V kolonizovaných pokožkových buňkách se tvoří typické útvary – klubka (coils) a smyčky (loops), kde se vyměňují látky a informace mezi oběma symbionty (jsou tedy analogickým orgánem arbuskulů u AM).
↑ abČepička, I., Kolář, F., Synek, P. (2007): Mutualismus, vzájemně prospěšná symbióza. Přípravný text - biologická olympiáda 2007-2008, NIDM ČR, Praha