Narodila se ve Vídni v roce 1876.[1][2] Její rodiče, Henriette a Max Kotányiovi, byli maďarštíŽidé. Otec pracoval jako obchodník s vínem.
Ačkoli jí bylo odepřeno plné univerzitní vzdělání, studovala filozofii jako hostující studentka na Vídeňské univerzitě a stala se jednou z prvních žen, které tuto školu navštěvovaly.[1][3]
Kariéra
Její díla se soustředila na tehdy velmi kontroverzní téma ženské sexuality. Mezi její rané spisy na toto téma patří Venus am Kreuz (1899) a Komödie der Sinn (1902).[1]
Na přelomu století se stala ve Vídni vlivnou feministickou intelektuálkou. Často kritizovala taková antifeministická díla, jako bylo dílo Otto WeiningeraGeschlecht und Charakter (Pohlaví a charakter).[2] Psala také do odborných časopisů, jako byl Die Zukunft spisovatele Maximiliana Hardena.[2] Byla také významnou členku měšťanského ženského hnutí fin-de-siècle v Rakousku.[4]
Ve svém díle Gebt uns die Wahrheit! (Dejte nám pravdu!) z roku 1902 se zasazovala o sexuální výchovu, která by připravila mladé ženy na manželský život.[1][2]
V roce 1909 vydala knihu Der heilige Skarabäus (Posvátný skarabeus), která se stala bestsellerem. Román vznikl na základě jejího vlastního investigativního výzkumu. Odehrává se ve vídeňském nevěstinci a jeho obsah byl ve své době považován za skandální.[1][2]
V roce 1928 byla tato kniha adaptován do německého němého filmuZelená ulička.[5][6] Když se později dostali k moci nacisté, rozhodli se knihu zakázat. Kniha byla znovu vydána až v roce 2016, a to za doprovodu výzkumu vědkyně Brigitte Spreitzerové.[7]
Po emigraci do Argentiny v roce 1911 napsala také divadelní hru Steinigung in Sakya (1929) a filozofické pojednání Die Dreieinigkeit der menschlichen Grundkräfte (1939).[2]
Osobní život
Za svého prvního manžela, továrníka Alfreda Jerusalema, se provdala v roce 1901 a měla s ním dvě děti, Edith a Fritze. Její syn se stal komunistickým spisovatelem. Po rozvodu s Alfredem se v roce 1910 provdala za Viktora Widakowiche.[1] V roce 1911 se zřekla své židovské víry a v rámci sňatku s novým manželem se nechala pokřtít.[2]
V roce 1912 se s manželem přestěhovala do Argentiny, kde prováděla etnologický výzkum. S druhým manželem měla dceru Miriam.[8] S životem v Argentině nebyla spokojená a často cestovala do Evropy.
↑SCHWARTZ, Agatha. The Crisis of the Female Self in "Fin de Siècle" Austrian Women Writers' Narratives. Modern Austrian Literature. 2007, roč. 40, čís. 3, s. 1–19. Dostupné online [cit. 2024-09-27]. ISSN0026-7503.
↑LOENTZ, Elizabeth. Review of Shifting Voices: Feminist Thought and Women's Writing in Fin-de-Siècle Austria and Hungary. Modern Austrian Literature. 2009, roč. 42, čís. 1, s. 113–115. Dostupné online [cit. 2024-09-27]. ISSN0026-7503.
↑OPENLIBRARY.ORG. Der heilige Skarabäus by Else Jerusalem | Open Library. Open Library [online]. [cit. 2024-09-27]. Dostupné online.
↑LÖCHEL, Von Rolf. Das glanzlose Elend der Prostituierten - Mit Else Jerusalems „Der heilige Skarabäus“ wurde der bedeutendste Bordell-Roman des 20. Jahrhunderts neu aufgelegt : literaturkritik.de. literaturkritik.de [online]. [cit. 2024-09-27]. Dostupné online. (německy)