Starými horníky bylo údolí nazýváno Spodní Niklasberg. Těžba zde započala již ve dvacátých letech 16. století, kdy byla objevena řada žil se stříbrným, kobaltovým nebo vizmutovým zrudněním.[3] Bylo zde vyraženo několik štol, ale fungovaly zde i větší doly. Úklonná jáma Elias (Eliáš) byla největším stříbrnorudným dolem v oblasti. Důl Antonín byl jediným dolem v této oblasti, kde se těžila železná ruda. Kvůli dostatku vody pro efektivní těžbu byl na Eliášském potoce založen kolem roku 1540 Heinzův rybník (dnes známý jako Horký rybník), z něhož se přiváděla voda na těžní kola a důlní čerpadla. Významná byla též šachta Rudolf (později přejmenovaná na Werner, po roce 1945 na Rovnost), založená v roce 1736. V 19. století, po vyčerpání stříbrných rud, se na dole Werner/Rovnost začaly těžit uranové rudy - využívala se i radioaktivní voda k terapeutickým účelům.[4]
Letecký snímek dolu Eliáš z 50. let 20. století
Rozsáhlá těžba uranu v této oblasti se rozběhla po roce 1945. Byly obnoveny jámy Eliáš a Evina jabloň (Eva Apfelbaum) a řada menších i větších štol. Poblíž jámy Eliáš byla vyražena nová šachta Jiřina, dále po proudu potoka vznikly šachty Adam a Eva, poblíž jámy Rovnost šachta č. 14.[5] Pod opuštěným dolem Antonín se v roce 1948 začal hloubit důl Eduard. Na těžbě uranu pracovali v letech 1946-1949 němečtí váleční zajatci, které posléze vystřídali političní vězni. Poblíž hlavních dolů vznikly zajatecké, později trestanecké pracovní tábory.
Po skončení těžby v první polovině 60. let 20. století byla většina důlních objektů i objekty pracovních táborů zlikvidovány. Na odvalu hlušiny v blízkosti dolu Eduard byl v 70. letech vybudován biatlonový areál. Později zde vznikl sportovní areál pro různé volnočasové aktivity. Utrpení vězňů z pracovních táborů připomíná naučná stezka a Skautský kříž.
Pozůstatky těžby
Eliášské údolí je ukázkou reliktní montánní krajiny, v níž se kombinují pozůstatky z dávných dob těžby stříbrné rudy s pozůstatky novodobé těžby uranu. Z 16. století se dochovaly navzájem se křížící systémy pinek a odvalů. Heinzův rybník s přilehlými vodními příkopy je cennou technickou památkou. Období po roce 1945 připomínají obrovské odvaly uranových šachet, které jsou významným krajinotvorným fenoménem. Z budov se zachovalo velmi málo - torzo centrální kompresorovny a ojedinělé zbytky zdí a konstrukcí.[6]
Odvaly jsou nalezištěm řady vzácných minerálů (smolinec, nickelskutterudit, annabergit, bismutin, eulytin, bismutit, beyerit, namibit). Daří se zde rovněž mnoha rostlinám dříve v těchto místech neznámých, včetně ohrožených druhů orchidejí (kruštík tmavočervený, korálice trojklaná, prstnatec májový, prstnatec plamatý, jednokvítek velekvětý aj.).[6]
.jpg)
.jpg)
