Ekonomická lokalizace je sociálně-vědní koncept, který zaštiťuje myšlenkové proudy kritizující ekonomickou globalizaci a neoliberální kapitalismus. Zároveň v praktické rovině tvoří alternativní cestu ekonomické globalizace, která je svými aktéry považována za nejvhodnější cestu k udržitelnému způsobu uspokojování našich potřeb. Autoři pojednávající o ekonomické lokalizaci se řadí do proudu heterodoxní ekonomie, většina z dále uváděných autorů spadá do ekologické ekonomie. V českém kontextu se problematikou ekonomické lokalizace zabývají především ekologické ekonomky Naďa Johanisová a Eva Fraňková.

Ekonomická lokalizace je také klíčovým aspektem konceptu udržitelného nerůstu (degrowth), v otázkách spravedlivé distribuce a udržitelné spotřeby se shoduje i s konceptem steady state economy. V otázkách (re)politizace veřejné sféry a spravedlivé distribuce zdrojů využívá poznatků politické ekologie.

Současná podoba konceptu čerpá ze starších prací, za jeden z nejvýznamnějších je považován E.F. Schumacher a jeho kniha Small is beautiful (1973) a Gándhího koncept swadesh, tedy zakořenění a přináležitost k místu. Dalším inspiračním zdrojem byly myšlenky sociálního ekologa M. Bookchina. Současná podoba konceptu je ovlivněna kontextem, ve kterém vznikal. Ten je autory označován jako „triple crunch“, kdy se lidstvo konfrontováno s mnoha krizemi zároveň – environmentální, sociální a ekonomickou (Fraňková, Johanisová 2012)^[1].

Současný koncept ekonomické lokalizace není jednotný, jednotliví autoři se liší v jeho definování, měřítku, hlavní oblastí zájmu i míry odporu vůči stávajícímu ekonomickému systému. Přesto lze vysledovat jednotící prvky, na základě kterých si lze udělat představu, co tento koncept přináší. Jednu z možných definic uvádí Johanisová^[2], zkrácená parafráze anglického originálu je:

Ekonomická lokalizace může být definována jako proces i jako výsledek morálního, politického i praktického podporování lokálního podnikání (včetně družstev, komunitních podniků), které využívá místních zdrojů, zaměstnává místní obyvatele a uspokojuje primárně místní spotřebitele. Pro ekonomickou lokalizaci je proto klíčové posilovat místní soběstačnost a naopak omezovat závislost na dovozu, což v důsledku vede k diverzifikaci ekonomiky.

Většina autorů se také shoduje na významu lokální měny, lokálních investicích a oběhu kapitálu, a také nepeněžní ekonomiky. Podle některých autorů vede ekonomická lokalizace k decentralizaci osídlení, politické moci i produkce a vlastnictví kapitálu. Ekonomická lokalizace má mnoho dimenzí. Autoři věnující se ekonomické lokalizaci popisují následující dimenze ekonomické lokalizace. Tyto dimenze představují druhy kapitálu – přírodního, lidského, výrobního, sociálního a organizačního.

• Prostorová: znamená zkrácení vzdáleností mezi výrobcem a spotřebitelem; využívání lokálních zdrojů
• Environmentální: klade důraz na udržitelnost výroby a spotřeby a usiluje o co nejuzavřenější cyklus zdrojů a energie, nevynechává ani otázku nakládání s odpady
• Ekonomická: upřednostňuje lokální vlastnictví výrobních prostředků, individuální či kolektivní, a lokální oběh peněz a finančního kapitálu
• Sociální: klade důraz na vytváření komunitních vazeb a vzájemnou spolupráci; upřednostňuje lokální spotřebitele a snaží se uspokojit primárně jejich potřeby
• Kulturní: uchovává a rozvíjí místní zvyky, tradice a dovednosti
• Politická: upřednostňuje demokratický způsob rozhodování; vyznává princip subsidiarity (rozhodování jsou přijímána na co nejnižším možném stupni)
• Ideologická: vytváří protiváhu k ekonomické globalizaci a k ekonomice založené na volném obchodu
• Morální/etická: usiluje o budování vztahu k místu a k odpovědnosti za něj; zaměřuje se i na uspokojování nemateriálních potřeb a na nepeněžní ekonomiku.
• Strategická: cílí na snižování závislosti na dovozu a buduje lokální resilienci.
• Dimenze využívání půdy se zaměřuje na vytvoření takové infrastruktury, která podporuje lokální výrobu a spotřebu. Na tento aspekt se zaměřují aktéři tzv. back-to the land movement^[3]
• Praktická/fyzická dimenze se zaměřuje na samotné aktivity spojené s lokální výrobou a spotřebou v různých oblastech (produkce potravin, energie, peníze, proces výroby, bydlení…)

Lokální potravinové sítě se staly v praxi nejrozšířenějším a nejpopulárnějším fenoménem ekologické lokalizace. Z našeho prostředí se s ním můžeme se setkat v podobě farmářských trhů či komunitou podporovaného zemědělství. Celosvětově proslulou propagátorkou lokální produkce a spotřeby potravin je H. Norberg-Hodge^[4].

Podle Swyngedouwa (2014) je cílem politizace veřejného života znovuvytvoření a posílení lokální politické moci a politické angažovanosti běžných občanů. Ve vztahu k ekonomice pak jde především o to, aby byla oddělena sféra vysoké politiky a ekonomiky (ve smyslu neoliberálního kapitalismu) a jejich vzájemná závislost. Příkladem aktivního prosazování politické moci “zdola“ je hnutí Indignados ve Španělsku či hnutí Occupy^[zdroj?] .

Zatímco ve státech západní Evropy se lokální měny staly poměrně běžnou a ze strany státní správy podporovanou záležitostí, v České republice fungují pouze malé sítě spojující pár desítek uživatelů. Několik let funguje brněnský Rozleťse^[5] a od roku 2015 pražský PraLets^[6]. Kritický pohled na lokální měny nabízí K. Dittmer^[3].

Koncept ekonomické lokalizace má řadu odpůrců. Kromě případů, kdy je koncept nesprávně chápán jako cesta k úplnému odstranění obchodu a izolaci jednotlivých komunit, je mu vyčítána v teoretické rovině absence jednotné definice programu a propracovaného analytického základ konceptu. V praktické rovině pak neexistence lokalizačního programu^[1].

Seznam argumentů podle různých autorů^[7].

Snižení dopravních vzdáleností, snížení dopravní zátěže (hluk, infrastruktura atd.) – přímo (doprava zboží) i nepřímo (suroviny, pracovní síla atd.)

Snížení závislosti na fosilních palivech, snížení emisí CO₂

Snížení ekologické stopy

Zvýšení blahobytu a welfare zvířat

Produkce zdravějších a kvalitnějších potravin

Uzavřenější materiálové cykly a koloběhy živin

Ochrana biodiverzity a genetické diverzity

Menší riziko šíření nemocí a invazních druhů – přímo (dálková doprava) i nepřímo (omezení klimatické změny)

Možnost zohlednit a využít specifické místní podmínky, největší potenciál rozvíjet obnovitelné zdroje energie

Větší tlak, motivace a potenciál pro kontrolu a zlepšování environmentálních (a dalších) standardů produkce

Pochybnost o potenciálu lokální produkce uspokojit poptávku po potravinách, energii atd.

Omezení tlaku globálního systému na producenty, lepší podmínky produkce

Posílení místní ekonomiky

Podpora místního koloběhu peněz, zboží a služeb, a pokud možno také odpadů

Větší lokální multiplikační efekt

Menší zranitelnost vůči vnějším vlivům a nestabilitě globálního ekonomického systému

Omezení monopolů a ekonomické moci korporací

Větší ekonomická diverzita, blíže dokonale konkurenčnímu trhu (mnoho malých hráčů)

Pozitivní role konkurence na místní úrovni

Otázka dopadu na ceny zboží a služeb

Případné zdražení dopadne nejhůř na nejchudší skupiny obyvatel

Větší podíl z koncové ceny zboží a služeb získává producent

Snížení konkurenčního a produkčního tlaku na producenty

Nedostatek konkurence způsobuje neefektivitu místního zboží a služeb

Nedostatek efektivity způsobuje nekonkurenceschopnost místní produkce

Menší výnosy kvůli omezení specializace, nevyužití komparativních výhod a úspor z rozsahu

Větší produktivita malých diverzifikovaných farem

Omezení rozvoje inovací a výzkumu

Vysoké náklady příležitosti

Přispívá méně k růstu HDP

Potenciál vytváření pracovních míst

Pracovní místa stabilnější, zakotvená v komunitě

Podpora zaměstnanosti zejména ve venkovských oblastech

Práce v rámci lokální ekonomiky často více uspokojující

Ztráta pracovních míst kvůli nižší produktivitě a/nebo menšímu růstu HDP

Nekompatibilita nabídky a poptávky v rámci lokální ekonomiky

Problematika daňových úniků při použití LETS a lokálních měn, legislativní nejasnosti

Problémy s financováním lokálních projektů z tradičních zdrojů

Infrastruktura a technologie produkce a spotřeby nastaveny na velká měřítka, technologický lock-in efekt

Vyšší efektivita díky přímějšímu uspokojování potřeb (nevyživuje se systém)

Vyšší efektivita díky pozitivnímu vlivu fungující místní ekonomiky na další oblasti (nižší kriminalita, fungující sociální síť atd.), tzn. nižší náklady na formalizované/institucionalizované a komodifikované služby

Vyšší efektivita díky snadnější internalizaci externalit (snadnější dohledání a postih viníka)

Posílení komunity a místních vazeb

Závislost na již existující a alespoň do určité míry fungující místní komunitě

Náročnost uvádění lokalizačních modelů do praxe – na individuální i komunitní úrovni

Omezená udržitelnost v čase a těžká replikovatelnost v jiných podmínkách

Sociální kontrola uvnitř malé komunity, omezení svobody lidské i tržní

Silné pocity propojenosti a komunity, omezení zlosti a nespokojenosti

Pocit komunity a bezpečí, který může zmírnit stresy

Změna role komunit z pasivních obětí na aktivní strůjce vlastního osudu

Možnost zohlednění specifických místních potřeb

Pomáhá udržovat a obnovovat kulturní diverzitu

Zachování místní kultury, tradic, znalostí, postupů

Vnímání místního jako zaostalého, či naopak kvalitnějšího a lepšího

Rehabilitace venkova vůči městu, zpochybnění města jako jediného nositele kultury

Otázka, zda lokalizace může fungovat pro všechny

Lidí je příliš mnoho, aby se mohli vrátit na venkov

Koncept případně vhodný pro venkov, není ale uskutečnitelný ve městech

Pocit zodpovědnosti a vztah k místu

Dovoluje zohlednit místní podmínky

Podporuje spolupráci, komunitní hodnoty

Spravedlivější přerozdělení zisků v rámci celé komunity, menší sociální nerovnosti

Nutí komunitu nést dobré i špatné následky produkce a spotřeby, konfrontuje s jejími podmínkami

Omezuje svobodu, svobodnou volbu a možnost výběru

Globálně větší možnost výběru, i když lokálně třeba menší

Větší možnost komunit ovlivnit vlastní osud

Větší kontrola komunit nad místní ekonomikou

Podpoření zájmu lidí o místní záležitosti

Podpoření demokratické participace

Náprava sociálních i environmentálních nerovností ve vztahu Severu a Jihu

Spravedlivější rozdělení zdrojů v rámci planety

Dopad na země globálního Jihu, v současnosti závislé na exportu

Snadnější uskutečnění principů participativní demokracie

Zvýšení potravinové bezpečnosti

Větší diverzita organizačních úrovní (jedinec, rodina, komunita, region, …)

Nižší stabilita vinou omezených vazeb na okolí

Neexistuje dlouhodobě fungující dobrý příklad

Globalizace vnímaná jako jediný model rozvoje

Malá očekávání a důvěra ve změnu

Snížení kredibility těch, kteří budou lokalizaci prosazovat

Lokalizace jde proti přirozenému vývoji směrem ke stále větší míře globalizace

Forma protekcionismu

Historická zkušenost, že protekcionismus se neosvědčil ve 30. letech minulého století ani v komunistických zemích

Posílení nekomodifikovaných, netržních ekonomických vazeb

Vzájemná propojenost jednotlivých oblastí, problém prosazovat je zvlášť

Zastřešující pojmy: udržitelný rozvoj a zvýšená resilience komunit

Nemožnost dosáhnout lokalizace v jednotlivých zemích samostatně

Odpor nadnárodních korporací

Mizivá šance prosadit systémové a institucionální změny

Potřeba změny na všech úrovních – mezinárodní, národní, lokální, komunitní i osobní

• Fraňková, Eva a Johanisová, Naďa: „Economic Localization Revisited". Environmental Policy and Governance 2012.