Dub (čteme dab) je hudební styl, který vznikl na Jamajce na začátku 70. let. Jeho původ je spjatý se stylem reggae, z kterého velmi úzce vychází. Dub je na první poslech pomalá a velmi temná hudba, kde hlavní význam mají důrazné a překombinované bubny a výrazná basová linka. Melodická linka je často jednoduchá, zpěv většinou chybí, nebo jsou z něj použity jen fragmenty. Důkladně je však propracovaná zvuková stránka, ať už se jedná o „neživé“ nástroje, zastoupené syntetizátory, samplery a beat machines, nebo o různé elektronické efekty, jako je delay, echo, phaser, nebo reverb. V Dubu se z mixážního pultu stává plnohodnotný hudební nástroj.
Jamajská hudba
První náznaky utváření jamajské hudební identity přišly okolo roku 1950, kdy se na základech místních folkových vlivů začíná formovat mento. Tento nepříliš známý styl se posléze mísí s Rock and rollem, čímž vzniká progresivní a taneční ska. Ska je známo především svou rychlostí a důrazem na 2 a 4 dobu, který je docílen tvrdým zasekáváním klavíru nebo akustické kytary. Stalo se tedy velmi populárním, a proto začínaly vznikat mobilní pouliční kapely, tzv. sound systems, a s nimi DJs, kteří začínají mluvit přes rytmy skladby. V jamajské hudbě je DJ ten, kdo mluví nebo zpívá do mikrofonu (jinde známý jako MC). Naopak ten, kdo vybírá nahrávky, se nazývá selector.
Dub a reggae
Ska se posléze dále mísí s americkými vlivy, hlavně soulem, a přes rocksteady se transformuje do podoby vůbec nejznámějšího druhu jamajské hudby, reggae. To je už velmi ovlivněno rastafariánstvím, které se rychle rozšířilo v městských chudinských čtvrtích. Do popředí se dostává zpěv, přičemž texty jsou často nábožensky či politicky zaměřené. Největší hvězdou se v cizině stává Bob Marley se svými písněmi o míru, lásce a porozumění. Marketingová politika je zde však jasná. Aby kapely co nejvíce vydělaly, nahrávaly nejčastěji dvoustranné singly, A-side obsahovala populární hity, B-side remixy a experimentální skladby bez zpěvu. Těmto B-sides se postupně začíná říkat Dub. Tvůrci jako King Tubby a Lee "Scratch" Perry přejímají a využívají z Rocksteady holé bicí a basu, bez výrazné melodie a zpěvu, začínají také hudbu mixovat a jinak upravovat. Zcela novou technikou se stává remix, předělávka originální písně přímo z nahrávky. V roce 1972 King Tubby zakládá malé nahrávací studio blízko Kingstonu. Začíná experimentovat s podomácku sestrojenými přístroji jako je reverb, delay, equalizér a dvoukazetový přehrávač. Se spolupracovníkem Lee Perrym nahrávají v roce 1973 stereo album „Blackboard Jungle“.
Dub ve světě
Na přelomu 80. let se dub začíná prosazovat i v zahraničí, a to hlavně ve Spojeném království, kam Jamajčané nejčastěji emigrovali. Zde získává ještě silnější elektronický nádech. Nejvýznamnějšími tvůrci se stali Mad Professor, Jah Shaka a hlavně Scientist. Měli bychom připomenout také Adriana Sherwooda, který na svém labelu On-U Sound velmi podporoval dubové umělce. Dubová hudba a její prvky velice přispěly k rozvoji jiných hudebních žánrů, jako je hip hop, trip hop, ambient, drum and Bass a jungle, který je přímý potomek dubové hudby King Tubbyho[zdroj?].
Jsou také ale známí i čeští umělci, kteří v tomto stylu oplývají nadmíru dobře: Urban Robot, Riddim Tuffa.
Externí odkazy
