PROFILPELAJAR.COM

Dominik Ondřej II.
z Kounic-Rietbergu
Dominik Ondřej II.; z Kounic-Rietbergu
	Dominik Ondřej z Kounic, malba Josepha Kreutzingera
3. kníže z Kounic a Rietbergu
	Ve funkci:; 19. květen 1797 – 24. listopad 1812
Předchůdce	Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu
Nástupce	Alois Václav z Kounic-Rietbergu
Nejvyšší štolba císařského dvora
	Ve funkci:; 1807 – 1812
Panovník	František I.
Předchůdce	Karel Jan z Ditrichštejna
Nástupce	Jan Nepomuk Norbert z Trauttmannsdorff-Weinsbergu
Stálý vyslanec ve Španělsku
	Ve funkci:; 1774 – 1779
Panovník	Marie Terezie
Císařský tajný rada
Císařský komorník
Císařský dvorský rada
	Ve funkci:; 1763 – ?
Panovník	Marie Terezie
Narození	2. června 1739 nebo 30. března 1739; Vídeň ; Habsburská monarchie
Úmrtí	24. listopadu 1812 (ve věku 73 let); Vídeň ; Rakouské císařství
Místo pohřbení	Hrobka Kouniců v kapli sv. Jana Křtitele ve Slavkově u Brna
Choť	(1762) Marie Bernardina z Plettenberg-Wittemu (1743–1779)
Rodiče	Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794) a ; Marie Arnoštka (Ernestina) ze Starhembergu (1717–1749)
Děti	Marie Terezie Aloisie, provdaná Bruntálská z Vrbna (1763–1803) ; Marie Antonie (1765–1805) ; Filipína (1769–1771) ; Alois Václav (1774–1848)
Příbuzní	bratr: Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu (1737–1797) ; bratr: František Václav z Kounic-Rietbergu (1742–1825) ; bratr: Josef Klement z Kounic-Rietbergu (1743–1785) ; sestra: Marie Antoinette, provdaná z Thürheimu (1745–1769) ; děd: Maxmilián Oldřich z Kounic-Rietbergu (1679–1746) ; babička: Marie Arnoštka Františka z Rietbergu (1687–1758) ; teta: Marie Antonie, provdaná Questenberková (1708–1778) ; strýc: Jan Adam z Questenbergu (1678–1752) ; neteř: Marie Eleonora, provdaná Metternichová (1775–1825) ; zeť: Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna (1761–1823)
Zaměstnání	politik, diplomat
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1792 rakouský Řád zlatého rouna (č. 838)
Commons	Dominik Andreas Fürst Kaunitz-Rietberg-Questenberg (1739–1812)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dominik Ondřej II. Antonín kníže z Kounic-Rietbergu, hrabě z Questenbergu (německy Dominik Andreas II. Anton Fürst von Kaunitz-Rietberg, Graf von Questenberg) (30. března 1739 Vídeň – 24. listopadu 1812 Vídeň) byl moravský šlechtic z rodu Kouniců. Několik let byl rakouským vyslancem v různých zemích, později se uplatnil i v dvorských úřadech. Byl rytířem Řádu zlatého rouna a vlastnil statky na Moravě a v Čechách.

Kariéra v diplomacii a u dvora

Narodil se jako třetí syn státního kancléře knížete Václava Antonína Kounice (1711–1794), který byl nejvýznamnější osobností v historii Kouniců. Slavný otec také do značné míry dlouhodobě ovlivňoval synovu kariéru. Dominik Ondřej vystudoval práva a absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, v roce 1761 nastoupil službu u moravského zemského tribunálu v Brně, v roce 1763 byl jmenován říšským dvorským radou. Na otcovo přání si měl vyzkoušet i službu v armádě a za sedmileté války byl krátce pobočníkem maršála Laudona. V šedesátých letech 18. století byl pověřen diplomatickými úkoly ve Varšavě a Petrohradě, nakonec byl stálým vyslancem ve Španělsku (1774–1779),^[1] mezitím byl jmenován také císařským komořím a tajným radou. V roce 1792 získal Řád zlatého rouna a v letech 1807–1812 byl nejvyšším štolbou císařského dvora.

Majetkové poměry a rodina

Jako mladší syn byl původně předurčen k převzetí panství Luka nad Jihlavou, ale po vymření spřízněného rodu Qustenbergů se ve třinácti letech stal dědicem rozsáhlých panství Jaroměřice nad Rokytnou a Bečov nad Teplou (1752). Majestát na sloučení erbů a jmen Kouniců a Questenbergů obdržel v roce 1761. V Bečově nad Teplou byla tehdy dokončena výstavba barokního zámku zahájená již za Jana Adama Questenberga. Po dobu Dominikovy nezletilosti a při pozdějších zahraničních cestách vedl správu majetku jeho otec Václav Antonín, případně teta Marie Antonie Kounicová, ovdovělá Questenbergová (1708–1778). Až po návratu ze Španělska převzal správu majetku osobně, a i když trvale sídlil ve Vídni, každoročně zajížděl na několik týdnů do Jaroměřic. Úspěšně například prosadil chov ovcí dovezených ze Španělska.

Po starším bratrovi Arnoštu Kryštofovi zdědil v roce 1797 knížecí titul a také hlavní rodová panství Slavkov a Uherský Brod. Svůj zájem poté zaměřil na Slavkov a správu Jaroměřic a Bečova přenechal synovi Aloisu Václavovi.

V roce 1762 se oženil s bavorskou šlechtičnou Marií Bernardinou hraběnkou z Plettenberg-Wittemu (1743–1779), která mu porodila 4 děti:

Marie Terezie (3. února 1763, Vídeň – 25. července 1803, tamtéž), manž. 1785 Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna (23. července 1761, Vídeň – 30. ledna 1823, tamtéž), nejvyšší komorník císařského dvora 1806–1823, zakladatel železáren v Komárově
Marie Antonie (6. srpna 1765 – 7. dubna 1805^[2])
Filipína (11. října 1769 – 3. května 1771)
Alois Václav (19. června 1774, Vídeň – 15. listopadu 1848, Paříž), 4. kníže z Kounic a Rietbergu, diplomat, zemřel jako poslední potomek knížecí moravské větve rodu Kouniců, jméno a erb Kouniců v roce 1898 převzali spříznění Bruntálští z Vrbna

Odkazy

Reference

↑ Podle CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 762 s. ISBN 978-80-7422-122-4. S. 202. byl Kounic vyslancem ve Španělsku v letech 1776–1780 a nejvšším štolbou od roku 1794.
↑ Kaunitz. www.angelfire.com [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online.

Literatura

Ottův slovník naučný, díl 14; Praha, 1899 (reprint 1998) ISBN 80-7185-200-7
Plichta, Alois: Jaroměřicko. Dějiny Jaroměřic nad Rokytnou a okolí, díl II.; Třebíč, 1994 ISBN 80-85766-39-6