Diptychon (řec.δίπτυχον, lat.Libri vivorum et mortuorum, též Liber memorialis) je soupis jmen osob zmiňovaných při bohoslužbě.
Historie
Obsahoval jména dárců, vážených členů komunity, místního biskupa a některých dalších prelátů, světců, mučedníků a mrtvých, kteří se zasloužili o místní církevní komunitu. Jeho použití v liturgii je doloženo již od třetího století v díle sv. Cypriána. Ve velké míře latinské církve diptychon používaly asi do 12. století, ve východních církvích se používaly do 14. století, v praxi církví se v omezené míře používají až do současnosti.
Diptychony byly různé veliké podle počtu zapsaných jmen. Jak postupně narůstaly, začaly se rozlišovat na diptychony živých (řec. δίπτυχα ζώντων, lat. liber viventium) a diptychony mrtvých (řec. δίπτυχα νεχρών, lat. liber mortuorum). S rozšiřováním diptychonů začali být zmiňováni spolu s Pannou Marií, mučedníky a jinými svatými i papežové a patriarchové, biskupové a kněží, patroni kostela, císaři, celebrity a členové komunity, kteří zemřeli v pověsti svatosti.
Zapsání do diptychonu bylo velkou ctí. Znamenalo to uznání spravedlivého života zapsaného, duchovní důstojnost i jeho věrnost učení církve. Naopak vyškrtnutí z diptychonu bylo nejtěžším trestem, který znamenal, že vyškrtnutá osoba byla vyobcována z církve.
Z diptychonů živých se vyvinula martyrologia. Diptychony mrtvých se ve východních církvích začaly nazývat pomianniki (rus.помянники).
TAFT, Robert F.A History of the Liturgy of St. John Chrysostom. Vol. 4. The Diptychs (Orientalia Christiana Analecta 238). Řím: Papežský orientální institut, 1991. (angličtina)
