Do této čeledi patří také nejdelší dosud známí obratlovci vůbec – například rody Diplodocus a Supersaurus mohli dosáhnout délky kolem 34 metrů.[3] Podle novějších údajů z roku 2021 byl Supersaurus dlouhý až kolem 40 metrů, což by z něj činilo nejdelšího známého obratlovce vůbec.[4]
U fosilie odrostlého mláděte diplodokida z Montany (s nejistým systematickým zařazením a stářím kolem 145 milionů let) s přezdívkou „Dolly“ byla zjištěna pravděpodobná infekce respiračního aparátu v podobě změn na kostních dutinách pro někdejší vzdušné vaky, které sauropodům pomáhaly s dýcháním.[5][6]
Popis
Diplodokidi byli oproti titanosaurním a brachiosauridním sauropodům relativně štíhle stavění, přesto šlo o mohutné a především extrémně dlouhé dinosaury. Jejich nohy byly poměrně krátké, zato krk i ocas dosahovaly značných délek. Zadní nohy byly obvykle delší než přední. Jak už dnes víme, na hřbetní straně těla některých zástupců se táhl nízký hřeben jakýchsi špičatých keratinózních výběžků. Hlava byla poměrně malá. Krk zřejmě nemohl být zvedán příliš vysoko nad rovinu trupu, jak ukázaly počítačové simulace. Tito dinosauři také prokazatelně pojídali gastrolity, oblé kameny, pomáhající jim v trávení.[7] Výzkum lebečních kostí dokazuje, že tito dinosauři pravděpodobně měli do jisté míry vyvinutou kinezi jednotlivých částí lebky, tedy že se jednotlivé lebeční kosti mohly vůči sobě mírně pohybovat. Díky tomu mohli diplodokidi lépe mechanicky zpracovávat rostlinnou potravu.[8]
Ocas
Konce ocasů apatosaurinních dinosaurů (tedy v případě rodů Apatosaurus, Brontosaurus a Amphicoelias) se podle této hypotézy mohly při rychlém švihnutí pohybovat na krátkou chvíli nadzvukovou rychlostí (vytvořily aerodynamický třesk podobný prásknutí bičem). Tímto způsobem se mohli dorozumívat a také odhánět útočící dravé dinosaury. V roce 2022 byla ale publikována další odborná práce, využívající podstatně dokonalejšího počítačového modelu, který doložil, že ve skutečnosti se konec ocasu těchto sauropodů pohyboval nanejvýš rychlostí kolem 33 m/s (zhruba 120 km/h). Přesto mohly ocasy těchto sauropodů sloužit k vnitrodruhové komunikaci, vzájemným soubojům i obraně před teropodními dinosaury.[9][10]
Podle jiné teorie mohly ocasy diplodokidních sauropodů sloužit jako pomůcka pro komunikaci a udržování kontaktu v průběhu krmení i pohybů stáda (které tak bylo kompaktnější a celkově rychlejší, resp. pohybově efektivnější).[11]
Růst
Lebka mláděte diplodocida, vědecky popsaná v roce 2018 (měřící na délku zhruba 24 cm) poskytla množství informací o ontogenetickém růstu a tvarových i fyziologických změnách diplodocidních sauropodů v průběhu jejich růstu. Lebka asi 2 až 4 roky starého mláděte o celkové délce kolem 4 metrů byla objevena v souvrství Morrison z období pozdní jury a patřila zřejmě přímo rodu Diplodocus.[12][13][14]
Domnělý gigantický druh Seismosaurus hallorum, jehož délka byla původně odhadována až na 52 metrů, je podle současných poznatků pouze velkým jedincem diplodoka, konkrétně druhu Diplodocus hallorum. S délkou až 32 metrů patřil k nejdelším známým dinosaurům.[15]
Klasifikace
Čeleď diplodokidů se dělí na dvě hlavní podčeledi – Apatosaurinae a Diplodocinae.
Zástupci této skupiny sauropodních dinosaurů patří již od konce 19. století mezi nejznámější a nejpopulárnější. To dokazují například rody Brontosaurus, Apatosaurus, Diplodocus nebo později popsaný Supersaurus.[18][19]
↑D. Cary Woodruff; et al. (2018). The Smallest Diplodocid Skull Reveals Cranial Ontogeny and Growth-Related Dietary Changes in the Largest Dinosaurs. Scientific Reports8, Article number: 14341. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-018-32620-x
Lovelace, David M.; Hartman, Scott A.; and Wahl, William R. (2007). "Morphology of a specimen of Supersaurus (Dinosauria, Sauropoda) from the Morrison Formation of Wyoming, and a re-evaluation of diplodocid phylogeny". Arquivos do Museu Nacional. 65 (4): 527–544.
Carpenter, K. (2006). "Biggest of the big: a critical re-evaluation of the mega-sauropod Amphicoelias fragillimus." In Foster, J.R. and Lucas, S.G., eds., 2006, Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 36: 131-138.
Remes, K. (2007). "A second Gondwanan diplodocid dinosaur from the Upper Jurassic Tendaguru Beds of Tanzania, East Africa". Palaeontology50 (3): 653–667. doi:10.1111/j.1475-4983.2007.00652.x.
Charig, A. J. (1980). "A diplodocid sauropod from the Lower Cretaceous of England." Pp. 231-244 in L.L. Jacobs (ed.), Aspects of Vertebrate History: Essays in Honor of Edwin Harris Colbert. Museum of Northern Arizona Press: Flagstaff.
Bonaparte, J. F.; Mateus, O. (1999). "A new diplodocid, Dinheirosaurus lourinhanensis gen. et sp. nov., from the Late Jurassic beds of Portugal". Revista del Museo Argentino de Ciencias Naturales. 5(2): 13-29.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Diplodocidae na Wikimedia Commons
