PROFILPELAJAR.COM

Dinosauří renesance (angl. Dinosaur renaissance) byla malá vědecká revoluce, která se odehrála v paleontologii obratlovců v průběhu konce 60. až 80. let 20. století.^[1] Jednalo se vlastně o jakési významné komplexní obnovení a obměnu pohledu na druhohorní dinosaury, kteří byli do té doby obecně vnímaní spíše jako vývojově primitivní a neúspěšné "omyly evoluce". Nové objevy a výzkumy (počínaje výzkumem dromeosauridního teropoda druhu Deinonychus antirrhopus Johnem Ostromem v roce 1969)^[2] však ukázaly, že dinosauři byli naopak velmi progresivní a úspěšnou skupinou obratlovců, která nikoliv náhodně dominovala pevninám naší planety po dobu zhruba 135 milionů let v průběhu celých geologických period jury a křídy (před 201 až 66 miliony let).^[3]

Průběh

Na počátku této vědecké revoluce stál americký paleontolog John H. Ostrom (1928-2005) z Yale, který v roce 1964 na jihu Montany objevil a o pět let později popsal menšího raně křídového teropoda druhu Deinonychus antirrhopus. Srovnáním jeho fosilních kostí s kostmi bavorského "praptáka" archeopteryxe a současných ptáků dospěl k názoru, že ptáci jsou nepochybně blízcí příbuzní dinosaurů (dnes víme, že přímo z jedné skupiny teropodních dinosaurů vznikli), a že druhohorní "neptačí" dinosauři byli ve skutečnosti mnohem obratnější a rychlejší živočichové, než se mohlo dříve zdát. Na tyto myšlenky pak navázali další odborníci, zejména Ostromův student Robert T. Bakker (* 1945), dále Peter Galton, Gregory S. Paul a někteří další. V 80. letech tak již byla představa teplokrevných a ekologicky úspěšných dinosaurů pevně ustavena, jak dokazuje například Bakkerova kniha Dinosauří kacířství z roku 1986.^[4] Na to pak navázala i zobrazení dinosaurů v populární kultuře, například v románu a následně filmu Jurský park. V současnosti většinu hypotéz z tohoto období stále uznáváme a jsou pro ně nacházeny další fosilní důkazy (například tzv. opeření dinosauři).^[5]

V průběhu 70. let 20. století už se také v malbách druhohorních dinosaurů od českého výtvarníka Zdeňka Buriana projevují vlivem Dinosauří renesance rovněž nové trendy (pokročilejší anatomické ztvárnění v držení těla a končetin, pohyblivosti a dynamice apod.).^[6]

Odkazy

Reference

↑ Monnin, V. (2023). The Dinosaur Renaissance 1960s 80s A Foundational Episode for the Historiography of Paleoart. Journal of History of Science and Technology. 17 (1): 4-16. doi: https://doi.org/10.2478/host-2023-0002
↑ Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 311-322).
↑ Michael S. Y. Lee; et al. (2018). Dynamic biogeographic models and dinosaur origins. Earth and Environmental Science Transactions of The Royal Society of Edinburgh. doi: https://doi.org/10.1017/S1755691018000920
↑ https://dinosaurusblog.com/2018/09/13/dinosauri-kacirstvi/
↑ Xu, X.; et al. (2012). A gigantic feathered dinosaur from the Lower Cretaceous of China. Nature. 484: 92-95.
↑ SOCHA, Vladimír. Burianův renesanční ceratopsid. OSEL.cz [online]. 22. listopadu 2023. Dostupné online. (česky)

Literatura

Ostrom, J. (1974). Archaeopteryx and the Origin of Flight. The Quarterly Review of Biology. 49 (1): 27–47. doi:10.1086/407902
Bakker, R. T. (1968). The superiority of dinosaurs. Discovery. 3 (2): 11–22.
Bakker, R. T. (1987). The Return of the Dancing Dinosaurs. In Czerkas, S. J.; Olson, E. C. Dinosaurs Past and Present, vol. I. University of Washington Press. ISBN 0-295-96541-X.
Bakker, R. T. (1972). Anatomical and ecological evidence of endothermy in dinosaurs. Nature. 238 (5359): 81–85. doi: 10.1038/238081a0
Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies. New York: William Morrow. ISBN 0-8217-5608-7.
Socha, V. (2014). Objevy pod vrstvami času. Brno: Computer Press. ISBN 978-80-264-0370-8