Dikyan |
---|
Strukturní vzorec |
3D vzorec |
Obecné |
---|
Systematický název |
- oxalonitril
- ethandinitril
|
---|
Ostatní názvy | dikyan, EDN |
---|
Anglický název | Cyanogen |
---|
Německý název | Dicyan |
---|
Funkční vzorec | (CN)2 |
---|
Sumární vzorec | C2N2 |
---|
Vzhled | bezbarvý plyn nebo kapalina |
---|
Identifikace |
---|
Registrační číslo CAS | 460-19-5 |
---|
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 207-306-5 |
---|
PubChem | 9999 |
---|
ChEBI | 29308 |
---|
UN kód | 1026 |
---|
Číslo RTECS | GT1925000 |
---|
Vlastnosti |
---|
Molární hmotnost | 52,035 g/mol |
---|
Teplota tání | −27,9 °C |
---|
Teplota varu | −20,7 °C |
---|
Hustota | 0,953 7 g/cm³ (−21 °C) 0,002 335 g/cm³ (20 °C) |
---|
Dynamický viskozitní koeficient | 0,009 28 cP (0 °C) 0,009 87 cP (17 °C) 0,012 71 cP (100 °C) |
---|
Index lomu | nD= 1,000 82 (0 °C) |
---|
Kritická teplota Tk | 126,6 °C |
---|
Kritický tlak pk | 6 009 kPa |
---|
Rozpustnost ve vodě | 450 ml/100 g (20 °C) |
---|
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | ethanol 230 ml/100 g (80 °C) |
---|
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | diethylether 500 ml/100 g (18 °C) |
---|
Van der Waalsovy konstanty stavové rovnice | a= 0,776 9 Pa m6 mol−2 b= 69,01×10−6 m3 mol−1 |
---|
Ionizační energie | 13,6 eV |
---|
Struktura |
---|
Dipólový moment | 0 Cm |
---|
Termodynamické vlastnosti |
---|
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | 308,15 kJ/mol |
---|
Standardní molární spalná entalpie ΔH°sp | −1 087,7 kJ/mol |
---|
Entalpie tání ΔHt | 156 J/g |
---|
Entalpie varu ΔHv | 448,3 J/g |
---|
Standardní molární entropie S° | 241,8 J−1 mol−1 |
---|
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | 197,35 kJ/mol |
---|
Izobarické měrné teplo cp | 1,092 J K−1 g−1 |
---|
Bezpečnost |
---|
GHS02 GHS06 GHS09 [1] Nebezpečí[1] |
R-věty | R11, R23, R50/53 |
---|
S-věty | (S1/2), S23, S45, S60, S61 |
---|
NFPA 704 | |
---|
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
|
Dikyan je jednou z několika kyanových sloučenin. Tyto sloučeniny se vyznačují buď jednomocným zbytkem –CN nebo aniontem CN−. Volný radikál nemůže ovšem existovat, ale je známa sloučenina dikyan, jejíž vzorec je (CN)2. Atomy uhlíku jsou v ní spojeny trojnými vazbami s atomy dusíku.
Vlastnosti
Dikyan je jedovatý plyn, který voní po hořkých mandlích. Jeho teplota varu je -20,7 °C. Dobře se rozpouští ve vodě a v ethanolu. Jeho spalováním za zvýšeného tlaku s kyslíkem lze dosáhnout namodralého plamene, jehož teplota je asi 4 800 °C (s ozónem pak ještě lehce vyšší). Dikyan je tak uváděn jako plyn s druhou nejvyšší teplotou hoření (po dikyanoacetylenu).
Příprava
Nejsnadněji se dikyan připravuje reakcí koncentrovaných roztoků síranu měďnatého a kyanidu draselného, přičemž v první fázi přípravy vzniklý kyanid měďnatý se v druhé fázi samovolně rozloží:
1. Cu2+ + 2CN− → Cu(CN)2
2. 2Cu(CN)2 → 2CuCN + (CN)2
Dikyan lze také získat rozkladem kyanidu rtuťnatého:
Hg(CN)2 → Hg + (CN)2
Reference
- ↑ a b Cyanogen. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy