Ústava umožňuje státům stanovit kvalifikace pro hlasování a až do počátku 20. století většina států neumožňovala ženám volit. Přijetí tohoto dodatku bylo vyvrcholením hnutí za volební práva žen, které jak na státní, tak celonárodní úrovni usilovalo o zrovnoprávnění pro ženy.
Návrh dodatku vypracovaly Susan B. Anthonyová a Elizabeth Cady Stantonová a poprvé jej představily roku 1878. O čtyřicet jedna let později předložil Kongres v roce 1919 jednotlivým státům dodatek k ratifikaci. O rok později byl ratifikován potřebným množstvím států, přičemž ratifikace v Tennessee byla poslední, která byla potřebná, aby byl dodatek připojen k ústavě.
Devatenáctý dodatek byl neúspěšně napaden v roce 1922 v případu Leser v. Garnett. Nejvyšší soud při něm odmítl tvrzení, že byl dodatek přijat protiústavně.[1]
↑ANZALONE, Christopher A. Supreme Court cases on gender and sexual equality, 1787-2001. Armonk: M.E. Sharpe, 2002. 707 s. Dostupné online. ISBN0765606836. S. 17. (anglicky)