Denětice (německyTenetitz) jsou malá vesnice v Mostecké pánvi v okrese Chomutov. Stojí deset kilometrů jihovýchodně od Chomutova a 4,5 kilometru jihovýchodně od Března v nadmořské výšce 270 metrů. Vesnice byla založena snad již ve dvanáctém století a velkou část své existence byla rozdělena mezi více majitelů.. Obyvatelé se živili především zemědělstvím. Ve druhé polovině dvacátého století se vesnice téměř vylidnila a stala se částí obce Březno. Jižně od vesnice vede železniční trať Lužná u Rakovníka – Chomutov.
Název vesnice je odvozen z osobního jména Zdeňata ve významu ves lidí Zdeňatových. Původní variantou názvu tedy byly Zdenětice, ale první písmeno považované za předložku bylo časem vypuštěno. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Denetice (1454), Tenetitze (1541), w Deneticzych (1543), ve Denieticzych (1561), Deneticzy (1623) nebo Tenetitz (1787).[4]
Historie
Ačkoliv se běžně uvádí, že první písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1454,[4][5] je možné, že vesnice byla založena waldsasenským klášterem již ve dvanáctém století. Ve čtrnáctém století ji spolu s dalšími vesnicemi v okolí získal grünhainský klášter. Během husitských válek husité klášter roku 1429 přepadli a zmocnili se i Denětic, ale později je klášteru vrátili. Poté vesnici získal do zástavy král Jiří z Poděbrad. Jeho následovník, král Vladislav Jagellonský, ji zastavil Benešovi z Veitmile († 1496), kterému ji klášter za 1400 uherských zlatých vyplatil. Po zrušení kláštera v roce 1533 převzal příjmy z klášterních vsí na českém území Albrecht Šlik. Vedl o ně spor s Johannem Fridrichem Saským.[6] Jejich pře skončila až roku 1549, kdy český klášterní majetek převzal král Ferdinand I.[7]
Ve druhé polovině šestnáctého století se Denětice staly součástí chomutovského panství. Po mocenském pádu Jiřího Popela z Lobkovic byly spolu s jeho ostatním majetkem zabaveny, a přestože v nich žilo jen pět poddaných, oceněny na 8 950 kop grošů. Před bitvou na Bílé hoře byly rozděleny na tři části. Jednu vlastnilo město Žatec, další patřila k ahníkovskému panství Jana Jindřicha Štampacha ze Štampachu a třetí byla součástí velemyšleveského statku Jana Mikuláše Hochhauzera z Hochhauzu, majiteli zámku Jezeří. Jan Jindřich Štampach a Jan Mikuláš Hochhauzer se zúčastnili stavovského povstání, za což jim byl zkonfiskován majetek. Velemyšleveskou část poté koupili chomutovští jezuité. Podle berní ruly z roku 1654 byla vesnice v dobrém stavu. Žili v ní jen čtyři sedláci, kteří měli dohromady patnáct potahů, dvanáct krav, dvacet jalovic, 36 ovcí, 41 prasat a dvacet koz. Na polích se pěstovalo žito a pšenice.[7]
Jezuité svou část roku 1669 prodali svobodnému pánovi z Klebelsberku, který ji připojil k hrušovanskému panství, a roku 1739 celé panství koupilo město Chomutov. Zbývající dva dvory v Deněticích patřily od roku 1695 Václavu Negronikovi z Riesenbachu, ale později i ty přešly do majetku Chomutova, a město tak získalo celou vesnice. Ve druhé polovině osmnáctého století se vesnice značně rozrostla. Zatímco v roce 1756 v ní stálo jen šest domů, roku 1787 jich bylo devatenáct. Kromě nich ve vesnici býval panský dvůr a severně od ní stával mlýn.[7]
Provoz na trati Chomutov – Lužná u Rakovníka byl zahájen roku 1871,[7] ale denětická zastávka byla vybudována až později. Ve vesnici nebyla škola, a děti musely chodit do školy v Hrušovanech. K elektrické síti byla vesnice připojena díky Elektrárenskému družstvu Denětice až ve třicátých letech dvacátého století.[8] Po druhé světové válce poklesl počet obyvatel na polovinu předválečného stavu, a dále klesal, až se vesnice téměř vylidnila.[5] V roce 2001 v ní byl obydlený jediný dům.[8]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 94 obyvatel (z toho 47 mužů), kteří byli kromě šesti Čechoslováků německé národnosti. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[9] Podle sčítání lidu z roku 1931 měla vesnice 91 obyvatel německé a sedm československé národnosti, kteří s výjimkou pěti lidí bez vyznání patřili k římskokatolické církvi.[10]
Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[5][11][12]
1869
1880
1890
1900
1910
1921
1930
1950
1961
1970
1980
1991
2001
2011
2021
Obyvatelé
125
114
121
110
119
94
98
57
23
14
3
4
3
2
2
Domy
20
22
21
21
19
19
19
13
—
6
2
3
2
2
1
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů Střezova.
Obecní správa
Železniční zastávka v roce 2011
Po zrušení poddanství se Denětice roku 1850 staly samostatnou obcí,[7] kterou zůstaly až do roku 1960, kdy byly připojeny ke Střezovu. Spolu s ním se 14. června 1964 staly částí obce Březno.[13]
Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Deněticích žilo sedmdesát voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[14]
Pamětihodnosti
Ve vesnici stávala obdélná kaple s plochým stropem z první poloviny devatenáctého století[15] a u železniční zastávky býval památník s nápisem 4 soldats français de ľarmée napoléoninne.[16] Asi 150 metrů východně od vesnického mlýna údajně vyvěral pramen kyselky, ale pravděpodobně šlo jen o slabě nasycenou vodu sloučeninami hnědouhelných vrstev.[17]
↑Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
↑ abPROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 336–337.
