Název vesnice znamená ves Hrušovanů a je odvozen buď ze staršího názvu Hrušov, nebo podle místa odkud původní obyvatelé vesnice přišli. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: de Grussowan (1209), de Hrussowan (1266), na hrussowanech (1542), Hrussowany (1623) nebo Hruschowan a Hrussowa (1787).[4]
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1209 a nachází se v listině oseckého kláštera, na níž jsou jako svědci uvedeni Bröd a jeho syn Thirsech z Hrušovan.[5] Roku 1266 vesnice patřila jakémusi Štěpánovi a roku 1337 ji vlastnil jiný Štěpán z Hrušovan.[6] Ve čtrnáctém století ve vsi stál farní kostel, k němuž roku 1380 vykonával podací právo Bořita z Pšovlk,[6] který se o sedm let později o toto právo dělil s Litoltem z Moravěvsi.[5] Roku 1404 byl v souvislosti s kostelem zmíněn Albert z Mor[6] a v roce 1415 vesnici vlastnil nejspíše Heysso z Kozel.[5]
Po roce 1516 byl majitelem vsi Jiří Oppeln, Zdenou Binterovou ztotožňovaný s Oplem z Fictumu na Šumburku. Později v šestnáctém století Hrušovany získali chomutovští páni z Veitmile a od nich roku 1573 Václav Popel z Lobkovic.[5]Lobkovicové vesnici roku 1602 prodali Jiřímu Hochhauserovi z Hochhausu, který si v ní nechal postavit renesanční tvrz.[6] V té době se ve vsi rozšířil protestantismus a u vesnického kostela působil protestantský pastor. Jiřího syn Jan Mikuláš Hochhauser roku 1623 Hrušovany ztratil v pobělohorských konfiskacích. Konfiskát koupil Florián Jetřich Žďárský ze Žďáru.[5]
V době třicetileté války a krátce po ní Hrušovany spravovali hejtmani, kterými byli Johan Hrasky v letech 1624–1631 a Christof Körner (1650–1651). Podle berní ruly z roku 1654 vesnici tvořilo sedmnáct selských usedlostí a v panské poustce žilo osm nádeníků. Ve vsi se nacházel panský vodní mlýn s jedním kolem na nestálé vodě a pracoval zde jeden učitel. Roku 1655 vesnici získali Negroniové z Riesenbachu a podle zápisu ze srpna 1656 v ní žilo jedenáct sedláků a jeden chalupník. Na polích se pěstovala především pšenice, ale choval se také dobytek. Roku 1739 došlo k významné změně majitele, protože tehdejší vlastník hrabě z Klebelsberku Hrušovany prodal městu Chomutovu.[5] Pro město představovala vesnice významný majetek, k jehož správě vedlo množství podrobných dokumentů.[7]
V první třetině devatenáctého století se u vsi těžilo hnědé uhlí, ale doly byly uzavřeny už ve třicátých letech. Roku 1840 byla za dva tisíce zlatých postavena nová školní budova. Provoz školy měl být hrazen z výnosů zemědělských pozemků o výměře osmi strychů. Po polovině devatenáctého století se v okolí vesnice rozvíjely cihelny. Koncem téhož století měřilo správní území Hrušovan 446 hektarů a v hospodářství dominovalo zemědělství. Pěstovala se pšenice, ječmen, cukrová řepa, chmel, ovoce a zelenina. Živnost provozovali truhlář, krejčí, kovář, dva tesaři, dva zedníci, dva hostinští a jeden kupec. Za dalšími službami však museli obyvatelé vsi docházet. Poštu měli v Hořeticích, četnickou stanici v Březně a lékaře v Údlicích. Roku 1890 byl založen Vysazovací a okrašlovací spolek.[7]
Od padesátých let dvacátého století v Hrušovanech působil Sokol, Svaz Cikánů – Romů a myslivecký spolek Hubertus. Založeno bylo jednotné zemědělské družstvo 9. květen – Hrušovany.[7]
Podobu vesnice významně ovlivnily demolice řady budov, zejména zámku a kostela v šedesátých letech dvacátého století. Naproti tomu bylo postaveno množství rodinných a bytových domů a prodejna smíšeného zboží.[7] V sedmdesátých letech dvacátého století vznikla nová budova kasáren s přilehlými bytovými domy. Armáda je přestala využívat 1. ledna 2000.[8]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 244 obyvatel (z toho 108 mužů), z nichž bylo 239 německé a pouze pět československé národnosti. Kromě tří evangelíků a jednoho člověka bez vyznání patřili k římskokatolické církvi.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 240 obyvatel: osm Čechoslováků a 232 Němců. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[10]
Téměř beze zbytku zanikly také dvě kaple. Severozápadně od vesnice stávala u cesty do Všehrd výklenková kaple s pískovcovým sousoším svaté Anny Samotřetí z počátku devatenáctého století, ze které zůstalo jen několik kamenů na okraji pole.[19] Další kaple stávala na jihovýchodním okraji zemědělského areálu na východním okraji vesnice. Měla obdélný půdorys s trojúhelníkovým štítem a sanktusovou vížku.[20] Na křižovatce silnic do Chomutova a Lažan bývala boží muka na sloupu s reliéfy z roku 1675.[17]
↑PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 693.
↑ abcdefObce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN80-7277-173-6. Kapitola Hrušovany, s. 65. Dále jen Binterová (2002).
↑ abcdHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Hrušovany – zámek, s. 162.
↑Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Chomutov [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-08-25]. Dostupné online.
↑Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2022-09-11]. S. 176, 275, 642. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
↑RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 15. ISSN0231-5076.
↑BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1979, roč. 11, čís. 1, s. 16.
↑ abUmělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Hrušovany, s. 475–476.
↑Kostel sv. Bartoloměje [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.
↑Kaplička [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.
↑Kaple [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.