Děvín (německy Döba) je zaniklá vesnice na území obce Milhostov, v k. ú. Děvín v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Vesnice ležela 1,5 kilometrů severozápadně od Mihostova. V roce 1850 se stala osadou Nové Vsi, v roce 1960 bylo území připojeno k obci Milhostov. Úředně byla vesnice zrušena v roce 1980.
Děvín je také název katastrálního území o rozloze 1,32 km².
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1392, kdy jsou zde zmiňovány dva velké statky v majetku chebských klarisek. Postupně zde přibyly domky dělníků z původní cihelny, která zde fungovala až do první světové války. Statky byly bohatě zdobené hrázděním a byly svědectvím stability selského osídlení na Chebsku. V roce 1850 se Děvín stal osadou Nové Vsi. Do školy chodily děti do Milhostova a obyvatelé chodili do kostela svatého Mikuláše v Milhostově, kam byli v roce 1905 místní farníci přeřazeni z farnosti Kopanina s kostelem svatého Jiří a svatého Jiljí.[1]
Po druhé světové válce postihl vesnici odsun německého obyvatelstva a po válce došlo jen k částečnému dosídlení. Po nuceném vysídlení německých obyvatel byly osídleny jen tři statky, které se po roce 1951 staly součástí JZD Nová Ves. V roce 1960 bylo toto družstvo sloučeno s JZD Křižovatka. V roce 1980 byla osada Děvín zrušena a zbylé dva domy přičleněny k Milhostovu.[1]
Přírodní poměry
Území zaniklé vesnice se nachází v Chebské pánvi při Lužním potoce. V nivě potoka byla v roce 1990 vyhlášena přírodní rezervace Děvín.[2]
V nivě Lužního potoka byly zachyceny tři přírodní vývěry minerálky. Nejprve byly prameny zachyceny v dřevěném jímání,[1] později bylo staré jímání nahrazeno betonovými skružemi. V minulosti byly prameny sporadicky využívány pro pitné účely, ovšem vydatnost pramenů byla jen nepatrná.[3]
Roku 1902 byl severně od vsi navrtán silný zdroj oxidu uhličitého. Vrt musel být ihned uzavřen, neboť únik plynu ohrožoval prameny ve Františkových Lázních.[1]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 64 obyvatel, všichni německé národnosti, kteří se hlásili k římskokatolické církvi.[4]
Vývoj počtu obyvatel a domů[5]
| Rok |
1869 |
1880 |
1890 |
1900 |
1910 |
1921 |
1930 |
1950 |
1961 |
1970 |
1980 |
1991 |
2001 |
2011
|
| Počet obyvatel
|
35 |
58 |
65 |
62 |
63 |
64 |
52 |
19 |
52 |
32 |
— |
— |
6 |
8
|
| Počet domů
|
4 |
6 |
7 |
7 |
8 |
8 |
4 |
— |
5 |
— |
— |
— |
2 |
2
|
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d BOHÁČ, Jaromír; SALAMANCZUK, Roman. Zmizelé Chebsko. 1. vyd. Cheb: Muzeum Cheb, 2007. 203 s. ISBN 978-80-85018-59-2. S. 40–41.
- ↑ PR Děvín [online]. AOPK ČR [cit. 2024-03-26]. Dostupné online.
- ↑ KOLÁŘOVÁ, Margita; MYSLIL, Vlastimil. Minerální vody Západočeského kraje. Praha: Ústřední ústav geologický, 1979. 286 s. S. 232–234.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 259.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 9. Archivováno 27. 10. 2022 na Wayback Machine.
Externí odkazy
_%C5%99%C3%ADjen_2020_(1).jpg)
