28. května1918 byla poprvé vyhlášena nezávislost Ázerbájdžánské republiky, která se posléze stala součástí Sovětského svazu. Po jeho rozpadu byl 23. srpna1991 přijat zákon o svrchovanosti republiky a 30. srpna1991 byla znovu vyhlášena její samostatnost. Z historického hlediska ovšem tato republika pokrývá pouze Ázerbájdžán severní, zatímco jeho jižní oblasti jsou součástí Íránu (zejména jde o provincie Západní Ázerbájdžán a Východní Ázerbájdžán).
Roku 1828 byla k Rusku připojena i severní část Ázerbájdžánu, zatímco jeho jižní část (nazývaný Íránský Ázerbájdžán) zůstala po rusko-perské válce součástí Íránu.
Rozvoj těžby ropy vedl k tomu, že od roku 1875 se v Baku (ropné centrum světového významu) rozvíjel kapitalistický výrobní systém rychleji než na ostatním území s agrárním hospodářstvím. V tomto období došlo ke vzniku ázerbájdžánského národního hnutí reagujícího na hospodářský a náboženský útlak.
Na počátku 20. století se vyostřily spory s Arménií, které roku 1905 vyvrcholily ozbrojenými srážkami, docházelo k rolnickým povstáním i k ozbrojenému boji proti ruské nadvládě.
Roku 1911 byla založena Muslimská demokratická strana Musavat, která se roku 1917 přejmenovala na Turkotatarskou demokratickou stranu federalistů - musavatistů.
Moderní dějiny
Období 1. světové války
Sovětská moc byla v Ázerbájdžánu nastolena 13. listopadu 1917. Vzápětí však byla ustavena společná vláda gruzínských, arménských a ázerbájdžánských národních stran (zakavkazský komisariát), který v březnu 1918 rozpustil zakavkazský sněm (tvořený zakavkazskými delegáty v ruském Ústavodárném shromáždění). Sněm zároveň schválil odtržení Zakavkazska od Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR).
V důsledku odlišné zahraničně-politické orientace se ale republika rozpadla. Zároveň vznikla v Baku Rada lidových komisařů, tzv. Bakuská komuna, která získala moc v Baku i na části území státu.
Vyhlášení první nezávislosti země
Po rozpadu Zakavkazské demokratické federativní republiky 28. května1918 vyhlásila Muslimská rada nezávislou Ázerbájdžánskou republiku v čele s vládou musavatistů se sídlem v Gəncə.
Po rozpadu bakuské komuny byla v srpnu ustavena tzv. středokaspická diktatura, vláda bez komunistů, na jejíž žádost vstoupila do města britská armáda. V září 1918 se tato vláda stáhla do Íránu a Baku, které obsadila turecká armáda, se stalo sídlem musavatistícké vlády.
Roku 1923 vznikla Náhorní karabašská autonomní oblast v rámci FSSSR pod správou Ázerbájdžánu. Roku 1924 se konstituovala Nachičevanská autonomní sovětská socialistická republika v rámci FSSSR. V prosinci 1936 byla obnovena Ázerbájdžánská SSR, jejíž vnitropolitický vývoj byl v souladu s vývojem v Sovětském svazu.
Obnovení nezávislosti
Po změnách v Sovětském svazu v polovině 80. let podobně jako v jiných oblastech se objevily v Ázerbájdžánu dlouho neřešené a násilně potlačované problémy. Jedním z nich, který trvá do současnosti a vyžádal si již několik tisíc obětí, je problém Náhorní karabašské oblasti. Jeho podstata spočívá v tom, že oblast je osídlena obyvatelstvem arménského původu, ale je součástí Ázerbájdžánské republiky, a zároveň se jedná o nevyhlášenou válku mezi muslimy (Ázerbájdžánci) a křesťany (Arméni). Konflikt byl komplikován zásahy ze strany Sovětského svazu, vyhlášením výjimečného stavu, pogromy proti obyvatelům opačné národnosti, jejich útěkem, stávkami a demonstracemi v obou republikách. Obě země podepsaly několik dohod o příměří (mj. 19.2. 1992 v Soči), ale místní konflikty pokračovaly i nadále.
V květnu 1990Nejvyšší sovět (v listopadu přejmenovaný na Nejvyšší medžlis) zvolil prezidentem Ajaza Mutalibova. V září 1990 se v zemi konaly volby za účasti více stran, ve kterých zvítězili komunisté. V únoru došlo ke změně názvu státu na Ázerbájdžánskou republiku.
V březnu 1991 se v referendu 95% hlasujících vyjádřilo pro zachování Sovětského svazu. V prosinci 1991 se v Alma-Atě republika stala zakládajícím členem SNS.
Demonstrace a nátlak opozice vedly k odstoupení Ajaza Mutalibova a 3. března 1992 se prezidentské funkce ujal J. Mamedov.
V květnu 1992 se stoupenci Ajaza Mutalibova pokusili převzít moc. A. Elčibej, později zvolený, od června 1993 funkci nevykonával.
V prezidentských volbách 3. října1993 zvítězil do té doby úřadující prezident Hejdar Alijev. Ve volbách 12. listopadu 1995 se voliči vyslovili pro přijetí nové ústavy a podpořili prezidentskou stranu Nový Ázerbájdžán. Roku 2003 ve věku 80 let v důsledku těžké a dlouhodobé nemoci zemřel Hejdar Alijev - třetí prezident nezávislého Ázerbájdžánu. Epocha velkého státníka, diplomata a politika, jehož působení začalo již za Stalina, skončila.
Na jeho místo nastoupil jeho syn Ilham Alijev, který je dosud ve funkci.