Bonapartistická vláda byla obnovena po únorové revoluci v roce 1848. Napoleonův synovec Louis-Napoléon Bonaparte se nejprve nechal zvolit prezidentem Druhé republiky, ale již v roce 1851 provedl státní převrat, při kterém bylo Národní shromáždění zbaveno svých pravomocí. V následujícím roce se dne 7. listopadu 1852 nechal lidovým hlasováním zvolit císařem. K datu 2. prosince (symbolicky jako jeho strýc) byl jako Napoleon III. korunován na francouzského císaře. Druhé císařství trvalo až do 4. září 1870, poté, co byl Napoleon III. zajat v bitvě u Sedanu ve francouzsko-pruské válce a prohlášen za sesazeného v Paříži. Po neúspěšných pokusech o obnovu vlády odešel do exilu do Velké Británie, kde 9. ledna 1873 zemřel.
Pretendenti
Po smrti jediného syna Napoleona III., Napoleona Evžena Ludvíka v roce 1879 byli různí představitelé rodu Bonaparte považováni za uchazeče o francouzský císařský trůn. Současným uchazečem je Charles, princ Napoléon (nar. 1950) jako Napoleon VII., který se 3. května 1997 stal hlavou dynastie. Jeho postavení však zpochybňuje jeho syn Jean-Christophe Napoléon (nar. 1986), který byl určen jako dědic v závěti svého zesnulého dědečka Louise Napoléona (1914–1997) (Napoleon VI.).