PROFILPELAJAR.COM

Cristoforo Bartolomeo Antonio Migazzi
Cristoforo Bartolomeo Antonio Migazzi
	Portrét vídeňského arcibiskupa Migazziho
Narození	20. října 1714; Trident
Úmrtí	14. dubna 1803 (ve věku 88 let); Vídeň
Místo pohřbení	Katedrála svatého Štěpána
Alma mater	Pontificium Collegium Germanicum et Hungaricum de Urbe
Povolání	katolický kněz a katolický biskup
Nábož. vyznání	katolická církev
Funkce	titulární arcibiskup (od 1751); diecézní biskup (od 1756); vídeňský arcibiskup (od 1757); kardinál (1761–1803)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kryštof Bartoloměj Antonín kardinál Migazzi, hrabě z Wallu a Sonnenthurmu (italsky Cristoforo Bartolomeo Antonio Migazzi, conte di Wall e Sonnenthurm, německy Christoph Anton von Migazzi, 20. října 1714, Trident – 14. dubna 1803, Vídeň) byl římskokatolický duchovní, zastával úřad biskupa vacovského a vídeňského a později byl jmenován kardinálem. Pocházel z rodu Migazziů původem z Tridentska v severní Itálii.

Život a činnost

Narodil se v Tridentu a v mládí získal teologické vzdělání na papežském Collegiu germano-hungaricu v Římě. Po ukončení studií nastoupil kněžskou kariéru. Působil nejprve od roku 1742 jako kanovník v Brixenu a Tridentu. V roce 1745 se stal auditorem a v roce 1751 arcibiskupem koadjutorem.

V letech 1752–1756 působil jako velvyslanec ve Španělsku. V roce 1756 byl jmenován biskupem ve Vacově a v roce 1761 se stal vídeňským arcibiskupem, do roku 1785 si však ponechal také biskupství ve Vacově, pro které biskup Kryštof Antonín Migazzi vykonal mnoho záslužného. Během svých dvaceti biskupských let daroval své diecézi 600 000 forintů, založil kněžský vzdělávání institut a sirotčinec a také nechal vacovskou katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a archanděla Michaela přestavět ve francouzském klasicistně-barokním slohu.

Během jeho působení byly zaváděny reformy císaře Josefa II., po kterých územní rozsah vídeňská diecéze dosáhl současné podoby.

V roce 1768 získal mimo jiné panství Chotoviny v jižních Čechách, kde nechal v letech 1781 až 1786 barokně přestavět kostel sv. Petra a Pavla a postavil novou faru, jak dokládá kryptogram nad vchodem. V místě někdejší tvrze nechal v letech 1770 až 1780 vybudovat klasicistní zámek.

Kardinál Migazzi byl odpůrcem jansenismu (se kterým však částečně souhlasil) a febronianismu.

Kryštof Bartoloměj kardinál Migazzi, hrabě z Wallu a Sonnenthurmu zemřel 14. dubna 1803 ve Vídni a byl pochován v biskupské kryptě katedrály sv. Štěpána. V roce 1894 po něm bylo pojmenováno náměstí ve 12. vídeňském okresu Meidling – Migazziplatz.

Literatura

Günther Anzenberger, Die Rolle Christoph Graf Migazzis (Erzbischof von Wien 1757–1803) zur Zeit Maria Theresias. Diplomarbeit an der Universität Wien, Wien 1994.
Franz Loidl, Geschichte des Erzbistums Wien. Herold, Wien 1983. ISBN 3-7008-0223-4.
Franz Loidl – Martin Krexner, Wiens Bischöfe und Erzbischöfe. Vierzig Biographien. Schendl, Wien 1983, ISBN 3-85268-080-8
Josef Oswald, Migazzi, Christoph Anton Graf v.. In: Lexikon für Theologie und Kirche. 2. Auflage, 7. Band. Herder, Freiburg i. B. 1960.
Ernst Tomek, Kirchengeschichte Österreichs. Tyrolia, Innsbruck – Wien – München 1935-59.
Karl Werner, Migazzi zu Wall und Sonnenthurm, Christoph Bartholomäus Anton Graf v: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB), sv. 21, Duncker & Humblot, Leipzig 1885, s. 717 n.
Josef Wodka, Kirche in Österreich. Wegweiser durch ihre Geschichte. Herder, Wien 1959.
Cölestin Wolfsgruber, Christoph Anton Kardinal Migazzi, Fürsterzbischof von Wien. Eine Monographie und zugleich ein Beitrag zur Geschichte des Josephinismus. Hermann Kitz, Ravensburg 1897.