PROFILPELAJAR.COM

Clemente Vismara
Blahoslavený; Clemente Vismara; P.I.M.E.
	kněz
Církev	římskokatolická
Zasvěcený život
Institut	Papežský institut pro zahraniční misie
Svěcení
Kněžské svěcení	26. května 1923
Osobní údaje
Datum narození	6. září 1897
Místo narození	Agrate Brianza; Italské království
Datum úmrtí	15. června 1988 (ve věku 90 let)
Místo úmrtí	Mong Ping; Myanmar (Barma)
Národnost	italská
Rodiče	Attilio Egidio Vismara a Stella Annunziata Porta
Svatořečení
Začátek procesu	18. srpna 1994
Beatifikace	26. června 2011 ; Piazza del Duomo, Milán, Itálie ; beatifikoval Benedikt XVI.
Svátek	15. června
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svatého	kněz
Atributy	kněžský oděv
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Clemente Vismara, P.I.M.E. (6. září 1897, Agrate Brianza – 15. června 1988, Mong Ping) byl italský římskokatolický kněz, člen Papežského institutu pro zahraniční misie, působící jako misionář v Barmě. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.

Život

Narodil se dne 6. září 1897 v Agrate Brianza jako pátý ze šesti dětí rodičům Attiliovi Egidiu Vismaraovi a Stelle Annunziatě Porta. Roku 1902 mu předčasně při porodu zemřela matka. Roku 1905 přišel i o otce. Byl svěřen do péče příbuzných, navštěvoval školu a roku 1913 vstoupil do kněžského semináře v obci Seveso.

Dne 21. září 1916 byl během první světové války povolán do armády a poslán na frontu jako vojín 80. pěšího pluku. Bojoval na Bojo Maio a Adamello. Propuštěn byl dne 6. listopadu 1919 se třemi medailemi za statečnost a s titulem seržant major.

Po válce studoval v Miláně na semináři pro zahraniční misie (ze kterého roku 1926 vznikl Papežský institut pro zahraniční misie). Dne 26. května 1923 byl vysvěcen na kněze. Poté odcestoval nejprve do Benátek a poté do města Toungoo v Barmě. Koncem září roku 1923 začal studovat angličtinu a místní dialekty. V březnu roku 1924 se přestěhoval na misijní stanici Kengtung.

Chata, kterou v letech 1924–1929 využíval jako svůj příbytek a kapli

Dne 27. října 1924 odešel na misii do vesnice Mong Lin. V Mong Lin byla velká bída, nedostatek jídla a tropické nemoci zde zabily mnoho misionářů. Navzdor značným obtížím se jeho činnost rozrůstala a za pomocí dalších spolupracovníků a řeholnic založil další misijní stanice (Keng Lap, Mong Yong a Mong Pyak). Jako hlavní problémy zde označil pohanské a fatalistické pojetí života: muži často nepracovali a byli závislí na opiu, ženy a děti byly běžně týrány, opouštěny, prodávány, nebo zabíjeny.

Zaměřoval se na poskytování zaměstnání domorodcům, pomáhal sirotkům, vdovám a ženám, které byly ostatními opovrhovány a považovány za nositelky smůly. Snažil se si zachovávat zdravý životní styl (např. spořádaný jídelníček, rozvrh dne, atd.), což mu dávalo lepší zdraví a sílu pro své působení.

V období druhé světové války byl červnu 1941, kdy Japonci plánovali obsadit Barmu byl spolu s dalšími italskými misionáři internován britskou armádou v Kalaw. V lednu roku 1942 japonská armáda napadla Barmu a koncem dubna téhož roku byl jí spolu s ostatními osvobozen. Po dosažení svobody opět započal své působení, kdy např. znovuotevřel sirotčinec.

Roku 1945 válka skončila a v roce 1948 získala Barma nezávislost na Velké Británii. Dále zde však během vnitřního konfliktu v Myanmaru mezi sebou bojovali separatisté z různých etnických skupin (v letech 1950–1955 bylo zavražděno pět bratří Papežského institutu pro zahraniční misie: Pietro Galastri, Mario Vergara, bl. Alfredo Cremonesi, Pietro Manghisi a Eliodoro Farronato). Psaním dopisů a článků o svém působení získával finanční pomoc ze zahraničí na misie v Barmě.

V lednu roku 1955 byl biskupem Ferdinandem Guercilenou poslán do Mong Pinga, kde začal budovat misijní stanici téměř od nuly. Roku 1957 byl po celý rok v Itálii, kde absolvoval lékařskou péči, duchovní cvičení a také odpočinek. Během tohoto roku také navštívil Lurdy. Poté se navrátil zpět do Barmy. Během 60. let 20. století vybudoval v Mong Pingu sirotčinec (1960), školu (1961), kostel s lurdskou jeskyní (1962) a domy pro misionáře a řeholní sestry (1963).

Po vojenském převratu roku 1962 nová socialistická vláda inspirovaná sovětským vzorem znárodnila veškeré soukromé aktivity a výrazně omezila svobodu projevu a pohybu. Zahraniční misionáři museli Barmu opustit, mimo ty, kteří do Barmy dorazili před rokem 1948.

Přes potíže s novým režimem, který nepouštěl do země nové misionáře a drobné zdravotní problémy se dále naplno věnoval svému poslání. Roku 1980 požehnal nové čtvrti Tongtà, kterou založil pro etnikum Ikò. Kvůli zdraví musel být ke konci života nošen na nosítkách. I přes to však nadále navštěvoval okolní vesnice. Roku 1986, založil misijní oblast, ve které působily tři řeholnice ve 42 vesnicích kmene Akhů.

Zemřel dne 15. červne 1988 ve 20:15 v Mong Ping ve věku 90 let. Pohřben byl na svoji žádost v Mong Ping u kostela. který roku 1962 vybudoval.

Úcta

Jeho beatifikační proces započal dne 18. srpna 1994, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 15. března 2008 jej papež Benedikt XVI. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Dne 2. dubna 2011 byl uznán zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho blahořečení.