PROFILPELAJAR.COM

Chválkovice
	Kostel svaté Barbory na Selském náměstí
Lokalita
Charakter	městská čtvrť
Obec	Olomouc
Okres	Olomouc
Kraj	Olomoucký kraj
Historická země	Morava
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	49°36′49″ s. š., 17°17′32″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	2 398 (2021)
Katastrální území	Chválkovice (7,63 km²)
PSČ	779 00
Počet domů	535 (2011)
	Chválkovice
Další údaje
Kód části obce	110914
Kód k. ú.	710911
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chválkovice (německy Chwalkowitz) jsou bývalá obec, nyní městská čtvrť a katastrální území na severovýchodě statutárního města Olomouce. Žije zde přibližně 2 400^[1] obyvatel.

Historie

První písemné zmínky o vsi pochází z let 1220 (Squalcowiz) a 1228 (Kwalkowiz). Tehdy patřila velehradskému klášteru, ale už roku 1287 ji získalo jako tzv. komorní statek olomoucké biskupství, jemuž patřila až do vzniku obecních samospráv roku 1850, kdy se osamostatnila. Po roce 1778 byla povinnost roboty nahrazena peněžními odvody a místní velkostatek byl rozparcelován mezi zdejší osadníky. Původní kaple sv. Urbana byla roku 1667 přestavěna na kostel sv. Barbory, jenž se v roce 1855 stal centrem nové farnosti. Význam obce podtrhovala stará škola, kam docházely i děti z okolí. Budování olomoucké pevnosti se vsi dotklo jen nepřímo, když byl roku 1857 přímo u její zástavby směrem na Týneček dokončen fort č. II a o několik let později jihovýchodně ještě dva další, které se však již nedochovaly.^[3]

Chválkovice se staly pro Olomouc důležité, když zde byla v roce 1889 dokončena parní vodárna, jež přes vodojem na Tabulovém vrchu začala městu dodávat první kvalitní vodu. Roku 1906 získaly poštu a v roce 1910 byla obec elektrifikována. Průmysl zde nebyl silný, kromě mlýna zde existovala jen cukrářská výroba TOKO a provazárna Tobias a Steipe. Působila zde ale řada spolků, vzhledem k národnostnímu složení pouze českých, např. Slovanský dělnický spolek, čtenářsko-pěvecký Jaroslav, Sokol (tělocvičná jednota Sokol Chválkovice byla založena na valné schůzi dne 20. října 1907 a sokolovna byla slavnostně otevřena dne 1. června 1930), DTJ, Orel nebo osvětový spolek Jeroným s ochotnickým divadlem. V roce 1919 byla vyhlášena tzv. Velká Olomouc, jejíž součástí se Chválkovice staly (o čtyři roky později vláda zamítla návrh několika občanů na opětovné osamostatnění). Byly poté napojeny na městskou kanalizaci a měly i pravidelné autobusové spojení s centrem. Během 60. a 70. let 20. století se na katastru Chválkovic u řeky Bystřice směrem na Bělidla začal i více rozvíjet průmysl.^[4]

Vývoj Chválkovic podle sčítání lidu^[5]^[6]
Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930
Obyvatel	798	941	1433	1898	2310	2334	2804^{[p 1]}
Domů	93	99	141	180	217	222	325
Rok	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatel	2721	2418	2543	2339	2173	2266	2318
Domů	428	?	459	446	453	484	535

↑ Z toho 2580 osob národnosti československé, 205 německé a 19 ostatních.^[7]

Pamětihodnosti a veřejná činnost

Mezi památky Chválkovic lze zařadit především kostel svaté Barbory a fort č. II z bývalé olomoucké pevnosti. Nachází se zde i kříže, pomníky (k uctění tragicky zahynulého důstojníka a sedláka), sochy, reliéfy a ozdobné portály selských domů.^[zdroj?] Parní vodárna Chválkovice je jediná^[8] dochovaná parní vodárna v Česku, kulturní a technická památka.^[9]

Funguje zde domov důchodců POHODA, jehož historie se datuje až k roku 1941, kdy ještě působil pod názvem Siechehaus (z něm. Sieche = chorý).^[10] Dlouhodobě zde také působí fotbalový klub SK Chválkovice, jednota Sokola a sbor dobrovolných hasičů.

V blízkém Černovírském lese vyvěrá minerální pramen Černovírská kyselka.

Doprava

Chválkovicemi prochází hlavní silnice I/46, zde jako ulice Chválkovická, která navazuje na Pavlovickou v Pavlovičkách a pokračuje jako Šternberská v Týnečku.

Turistické trasy a cyklotrasy:

Selské náměstí – Švabinského ulice – směr Svatý Kopeček
Chválkovice – Hlušovice – Bohuňovice

Hromadnou dopravu zajišťuje Dopravní podnik města Olomouce autobusovými linkami č. 11 a 31 a příměstské autobusové linky č. 700, 701 a 711.

Fotogalerie

Parní vodárna
Pomník T. G. Masaryka
Pomník Vincence Švestky
Socha sv. Jana Nepomuckého
Sousoší poutníka a anděla u cesty na Svatý Kopeček
Fort II

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
↑ TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. ISBN 80-7198-447-7. S. 58–62. Dále jen „Tichák (2000)“.
↑ Tichák (2000), str. 62–65.
↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 658–659. Archivováno 16. 7. 2021 na Wayback Machine.
↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 505. Archivováno 18. 5. 2019 na Wayback Machine.
↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 85.
↑ Historie [online]. Moravská vodárenská [cit. 2018-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-22.
↑ OBRAZEM: Olomouc ukázala parní vodárnu, jež pomohla od tyfu a cholery. iDNES.cz [online]. 2012-03-19 [cit. 2018-04-26]. Dostupné online.
↑ Historie [online]. Domov seniorů POHODA Chválkovice [cit. 2018-04-26]. Dostupné v archivu.