Černovír (německy Tschernowir[3]) je bývalá obec, dnes městská čtvrť venkovského charakteru a katastrální území na severu statutárního města Olomouce. Vedle místního hřbitova se nachází známý vojenský hřbitov. V roce 1997 postihla čtvrť katastrofální povodeň.
Název
Přívlastek v první části jména sloužil mimo jiné k označení hluboké, nebezpečné vody. Osada tedy byla pojmenována podle polohy u nebezpečného vodního víru při přechodu přes řeku.[4]
Historie
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1249 (Crinivir). Původně byla zřejmě v majetku drobné šlechy, k roku 1429 je však již doloženo vlastnictví kláštera Hradisko, kterému patřila až do jeho zrušení v roce 1784. Život vesnice byl vždy ovlivňován tokem řeky Moravy, jenž přinášela pravidelné záplavy a která zde byla proto ve 20. století regulována. Obyvatelé měli už od 13. století také povinnost starat se o přítok vody k mlýnu u Rohelské brány. Ačkoli se Černovíra výstavba olomoucké pevnosti přímo nedotkla, byly na jeho území vybudovány dva předsunuté forty, č. I a XXII. Byla zde také zřízena vojenská střelnice a hřbitov, na němž je pochováno mnoho vojáků různých národností zemřelých v době první světové války v blízké vojenské nemocnici. Od roku 1850 se Černovír stal samostatnou katastrální a politickou obcí, pod níž spadaly osady Klášterní Hradisko a do roku 1884 také Lazce. Samostatnost Černovíra skončila roku 1919 v souvislosti s vyhlášením tzv. Velké Olomouce, kdy byl spolu se svou osadou Klášterní Hradisko sloučen s městem Olomouc.[5]
Vždy šlo o českou obec, v roce 1876 zde byla postavena česká škola, v níž byl dlouholetým řídícím učitelem Eduard Peřina, vznikl čtenářsko-pěvecký spolek a další. Ačkoli byl Černovír vesnicí převážně zemědělskou, velmi silné postavení zde mělo dělnické a antiklerikální hnutí. Kromě Sokola tak zde působila též Dělnická tělocvičná jednota (Černovír byl sídlem jejího 22. okresu), která si vybudovala vlastní Dělnický dům s tělocvičnou, a po vzniku republiky většina místních obyvatel (58 %) vystoupila z římskokatolické církve a vstoupila do nově založené Církve československé. Ta zde pak měla vlastní náboženskou obec pro Černovír, Lazce a Klášterní Hradisko, která si na náměstí v letech 1938–1940 postavila husitský kostel – Sbor Prokopa Holého.[5]
Dne 10. září 1991 bylo založeno ženské fotbalové družstvo Slovanu Černovír. V červenci 1997 byla čtvrť těžce poškozena povodní na řece Moravě, z 300 domů bylo 70 zcela zničeno.[6] O dva roky později byl na Heydukově ulici postaven most přes Moravu firmou DT výhybkárna a mostárna Prostějov (je 15 m široký a 10 m vysoký).
Příroda
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[7][8]
| Rok
|
1869
|
1880
|
1890
|
1900
|
1910
|
1921
|
1930
|
1950
|
1961
|
1970
|
1980
|
1991
|
2001
|
2011
|
2021
|
| Počet obyvatel
|
796
|
834
|
949
|
1 163
|
1 555
|
1 553
|
1 862
|
1 350
|
1 637
|
1 090
|
987
|
803
|
804
|
943
|
1 010
|
| Počet domů
|
86
|
100
|
111
|
128
|
147
|
166
|
231
|
264
|
264
|
252
|
257
|
255
|
234
|
267
|
267
|
Pamětihodnosti
Fotogalerie
-
Sbor Prokopa Holého
-
Památník obětem světových válek na Frajtově náměstí
-
Vojenský hřbitov
-
Základní a mateřská škola
-
Kříž vedle kaple na ulici Černovírská
-
Boží muka na křižovatce ulic Na Partkách, Černovírská a Hlušovická
-
Boží muka na Frajtově náměstí
Odkazy
Reference
Literatura
- Jindřich Hovadík, Rudolf Hradečný. 750. výročí Černovíra (1249–1999). Olomouc: Komise městské části 1 Černovír-Hradisko, 2000, 35 s. ISBN 80-238-6264-2
Související články
Externí odkazy
.jpg)
