1. prosince 2013 se v Chorvatsku konalo ústavní referendum. Jeho předmětem bylo přijetí navržené změny ústavy, která měla definovat manželství jako svazek jednoho muže a jedné ženy, a tím pádem nepřipouštět stejnopohlavní manželství.^[1] V referendu hlasovalo 37,9 % oprávněných voličů. Po uzavření volebních místností vyhlásila státní volební komise, že 65,87 % hlasovalo ano, 33,51 % ne a 0,57 % hlasů bylo prohlášeno za neplatné.^[2]

V pozadí stála konzervativní organizace U ime obitelji ("Ve jménu rodiny"), které se v květnu 2013 podařilo nasbírat více než 700 tisíc podpisů, což je potřebné minimum pro vypsání celonárodního referenda.^[1] Iniciativu podporovalo několik konzervativních politických stran, katolická církev a několik dalších náboženských organizací. Vládnoucí levicová koalice takovou změnu ústavy odmítala spolu s několika dalšími lidskoprávními organizacemi a chorvatskými médii.

Petici za změnu ústavy zaštítila katolická občanská platforma 'Ve jménu rodiny' (U ime obitelji). Do května 2013 se jim podařilo nasbírat přes 700 tisíc podpisů.^[1] Důvodem iniciativy byla politika vládního kabinetu Zorana Milanoviće a s ní související snaha o legalizaci homosexuálního partnerství.^[3] Pro vypsání referenda hlasovalo dne 8. listopadu téhož roku v Saboru 104 ze 151 poslanců.^[1]

Část občanů, která hlasovala proti, se skládala z 88 občanských společností (GONG, Centrum pro mírová studia a Zagreb Pride).^[4] Podpory se jim dostalo od několika veřejně známých osobností, herců, hereček, akademiků, aktivistů, politiků a v neposlední řadě i tisku jako jsou například Novi list a Jutarnji list a muzikantů – Severina, Dubioza kolektiv, Let 3, Hladno pivo, TBF a další.

Kampaň 'Hlasuj proti' poukazovala také na fakt, že osoby stojící za iniciativou Željka Markić, Krešimir Planinić, Krešimir Miletić, Ladislav Ilčić, včetně členů jejich rodin, stáli současně nejen za vyvíjením tlaku na vypsání referenda, ale taktéž kandidovali za politickou stranu HRAST.^[5] Hlasuj proti a širší koalice občanských společností Platforma 112 prohlásily, že bankovní spojení uvedené na webových stránkách 'Ve jménu rodiny' nepatří iniciativě, nýbrž registrované asociaci Građani odlučuju ("Občané rozhodují"), kterou založil viceprezident HRASTU Krešimir Miletić.^[6]

Željka Markić byla svými oponenty také kritizována pro členství v kontroverzní katolické organizaci Opus Dei.^[7]

Voliči byli dotazováni na následující:

Poté, co nasbírala iniciativa dostatečný počet podpisů, začaly se vést široké spekulace o tom, zda by vůbec mohlo takové referendum proběhnout. Politická podpora referenda v Saboru byla nejistá, neboť jej levicová koalice, která tvořila v parlamentu většinu, odmítala.

Nicméně, když se o něm 8. listopadu hlasovalo, tak se Sabor vyslovil pro vypsání. 104 poslanců hlasovalo pro, 13 proti a 5 se zdrželo.^[8] Bývalá premiérka a nezávislá poslankyně Jadranka Kosor navrhovala, aby ústavní soud přezkoumal ústavnost referenda. Nicméně obě vládnoucí strany HDZ a SDP tento ústavní podnět nepodpořily v poměru hlasů 75:39.^[8] Jedinou politickou stranou ve vládnoucí koalici, která podpořila ústavní přezkum, byla Chorvatská lidová strana.

Po dvoudenním stání rozhodnul 14. listopadu Ústavní soud, že neshledává žádný důvod, proč zrušit rozhodnutí parlamentu o referendu. Ústavní soudci zdůrazňovali, že ústavnost referenda nebrali v potaz, neboť sám Sabor již projevil vůli zvážit kompatibilitu referendové otázky s ústavou. Nicméně potvrdili, že žádná ústavní novela, která bude definovat manželství jako svazek muže a ženy, nemůže nijak ovlivnit dosavadní vývoj právního rámce mimomanželských institutů a stejnopohlavních svazků.^[9] Ústavní soud tedy nerozhodoval o ústavnosti referenda, neboť o to nebyl oficiálně požádán chorvatským parlamentem.^[9]

Soudci nebyli v otázce, zda by měl Ústavní soud přezkoumávat ústavnost referenda, či nikoliv. Několik z nich bylo pro to, aby soud vyjádřil své stanovisko k tomu, jaké následky bude mít ústavní definice heterosexuálního manželství pro pozici chorvatské LGBT minority. Jiní se odvolávali na fakt, že soud není povinen reagovat na žádosti občanů, neboť pouze Sabor má právo žádat přezkum ústavnosti referendové otázky. Ten se ale tohoto práva zřekl, když se projednávala záležitost vypsání referenda.^[9]

Premiér Zoran Milanović řekl v HRT, že by hlasoval proti.^[1] Prezident Ivo Josipović prohlásil, že je referendum zbytečné, a že namísto nějakého politického přínosu akorát stojí peníze daňové poplatníky.^[10] Poukázal také na fakt, že je manželství v chorvatských zákonech již dávno definované jako svazek muže a ženy, a že referendová otázka má hluboký psychologický efekt se skrytou diskriminační zprávou.^[10]

Tomislav Karamarko, předseda konzervativního Chorvatského demokratického společenství řekl, že by hlasoval pro. Referendum podpořily čtyři další strany^[11], což ve výsledku znamenalo podporu 104 poslanců ze 151.^[12]

Chorvatský deník Jutarnji list oznámil, že hodlá veřejně vyzývat proti přijetí novely.^[13] Obdobný přístup zaujal později i Novi list.^[14]

Konference chorvatských biskupů vyzývala chorvatské katolíky, aby hlasovali pro přijetí nového ústavního zákona.^[15] 12. listopadu vyjádřili podporu referenda kromě zástupců chorvatské konference biskupů také Srbská pravoslavná církev, Makedonská pravoslavná církev, Reformovaná křesťanská (kalvínistická) církev, Chorvatská unie baptistů, Evangelická letniční církev, Izraelské židovské společenství a Chorvatský mešihat.^[16] Novelu naopak nepodpořili Chorvatská luteránsko-evangelická církev a Záhřebská židovská komunita.^[17] Centrum evropských rabínů vyjádřilo svojí podporu referendu a občanské iniciativě 'Ve jménu rodiny' s tím, že je "velmi znepokojené zprávami o tom, jak někteří hážou promanželskou iniciativu do jednoho pytle s nacistickým režimem a fašistickou ideologií.^[18]

Kardinál Josip Bozanić podpořil novelu dopisem, který přečetl ve všech kostelech, v nichž kázal. Obsahoval, že heterosexuální manželství je jedinečným institutem, který zaručuje přirozené plození dětí.^[12]

Bozanić opakovaně zdůrazňoval, že krize manželství je celospolečenským problémem z hlediska zachování národa, a že církev opravdu nikoho diskriminovat nechce, nýbrž pouze chrání to, co již máme.^[20] Poznamenal, že referendum je pro křesťany jedinečnou příležitostí, v níž mohou rozhodnout o svém osudu, respektováním Božího záměru a bojem za pravdu.^[21] Referendum obhajoval ještě jednou svým prohlášením, že manželství a rodina nejsou privátní záležitostí jednotlivce, o kterých si může každý rozhodovat sám dle libovůle, nýbrž že mají celospolečenský význam, a tudíž je nepřijatelné s nimi experimentovat.^[22]

Chorvatská mainstreamová média se o iniciativě a jejich cílech obecně vyjadřovala nepříznivě.

V den konání referenda se iniciátoři rozhodli zakázat přístup do svých prostor novinářům patřících ke skupině selektovaných médií, která je několikrát obviňovala z předsudků, neprofesionálního jednání a plagiátorství.^[23] Mezi nimi byly veřejnoprávní Hrvatska radiotelevizija, nejnavštěvovanější chorvatské internetové portály Index.hr, Net.hr a T-portal, a spolu s nimi i noviny Europapress Holding a Novi list.^[23] Iniciátoři požadovali po všech novinářích, aby jim poskytli číslo svého mobilní telefonu, adresu trvalého bydliště, emailovou adresu, jakož i emailovou adresu a jméno svých editorů. Proti tomu se ostře vymezila Asociace chorvatských novinářů, která vyzvala všechna média k bojkotu iniciativy v den konání referenda, neboť se ze strany jeho iniciátorů jednalo o hrubý zásah do soukromí.

K bojkotu referenda a solidaritě s diskriminovanými novináři vyzývala většina chorvatských médií.^[25]

Průzkum veřejného mínění provedený v červnu 2013 ukázalo, že změnu ústavy podporuje 55,3 % Chorvatů, zatímco 31,1 % je proti.^[26]

Jiný výzkum z listopadu ukázal, že 54,3 % respondentů by volilo pro přijetí změny a 33,6 % proti. 12,1 % respondentů řeklo, že si není jisto. Ukázalo se, že větší podporu 85,7 % má novela u HDZ, zatímco u SDP je nižší 39,5 %.^[27]

Předvolební statistika Hrvatske radiotelevizije publikovaná dva dny před konáním referenda ukázala, že 59 % respondentů podporuje novelu, 31 % je proti a 10 % si není jisto.^[28]

Po uzavření všech volebních místností zveřejnila státní volební komise výsledky, v nichž 65,87 % hlasovalo ano, 33,51 % ne a 0,57 % hlasů bylo neplatných. V referendu hlasovalo 37,9 % oprávněných voličů.^[2]

Pula, Rijeka, Varaždin a Čakovec byly jedinými velkými městy a Istrijská a Přímořsko-gorskokotarská župa jedinými župami, kde většina voličů hlasovala ne.^[29] Vysoká podpora přijetí nového ústavního zákona byla v jižním Chorvatsku: Šibenicko-kninské župě, Splitsko-dalmatské župě, Dubrovnicko-neretvanské župě a Brodsko-posávské župě.^[29] Tuto relativní polarizaci mezi severním a jižním Chorvatskem připisují sociologové úzce spojeným ekonomickým indikátorům a rozsahu vlivu Chorvatské války za nezávislost v 90. letech.^[29] V hlavním městě Záhřebu hlasovalo 43,5 % voličů ne, což je interpretováno jako hlavní ukázka "vysoce nekompatibilních tendencí".^[29]

Statističtí analytici zaznamenali vysokou korelaci napříč jednotlivými volebními obvody. Regiony s převážně pravicovými voliči zpravidla hlasovali "pro", zatímco regiony s převážně levicovými voliči hlasovali "proti". Nelze však objektivně říci, že by politická příslušnost k levici nebo pravici automaticky znamenala jednotný přístup k referendové otázce.^[30]

Volba	Hlasy	%
Ano Ano	946 433	65,87
Ne Ne	481 534	33,51
Z toho platných	1 428 639	99,43
Z toho neplatných	8 196	0,57
Celkový počet odezvdaných hlasů	1 436 835	100,00
Maximální volební účast	3 787 017	37,90

Premiér Zoran Milanović odmítal obvinění ze stran občanských iniciativ, že by se vláda podílela na vypsání referenda.^[31] Upozorňoval, že za ním stojí ústavní zákony, proti nimž jít vláda nemůže, a že tudíž nebude nadále možné měnit definici manželství v chorvatských zákonech. Nicméně zdůraznil, že země přijme v blízké budoucnosti zákon o životním partnerství. Páry žijící v partnerství získají rovná majetková práva jako má manželství. Navzdory faktu, že jim nebude umožněná adopce dětí, bude zákon s péčí o ně počítat.^[32]

Vesna Pusićová, první náměstkyně premiéra, taktéž odmítala obvinění z nezodpovědnosti vlády. Referendum komentovala jako následek odmítnutí vyhovět více než 50 % voličů, kteří v r. 2012 odmítli členství v EU.^[31] Vysvětlovala, že existuje určitá hranice, kterou nesmí menšiny překročit, aby nediskriminovaly většinu, ale že by se o lidských a občanských právech minorit nemělo rozhodovat plebiscitem.^[31]

Prezident Evropských socialistů Hannes Swoboda vyjádřil nad Chorvatskem zklamání, neboť jej považoval za otevřenou a moderní společnost, pro kterou jsou rovná práva samozřejmostí.^[33]

Vládnoucí maďarská Křesťanskodemokratická lidová strana uvítala výsledek referenda, který na pozadí přijetí zákona o partnerství potvrdil "přirozený zákon" a manželství "v křesťanském duchu".^[34] Podle KDNP se jedná o vítězství evropských křesťanských hodnot.^[35]

Evropské centrum rabínů vydalo prohláení, že stavění iniciativy na stejnu úroveň s nacistickými a totalitními režimy je krajně nevhodné urážející památku milionů jejich obětí.^[36]

Chorvatský biskup Vlado Košić se cítil odmítavým postoj vládem rozhořen. Považoval jej za šokující, neakceptovatelný, nedemoratický a neberoucí v potaz katolické vyznání většiny Chorvatů a s ním související ochranu tradic, v nichž žijí po staletí.^[37] Vládu dále obvinil z politické ateizace populace a snahu o rozmělňování tradičních hodnot a požadoval její odstoupení.^[37]

Tento seznam referencí potřebuje upravit.

Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu, jsou použity prosté internetové adresy, u nichž může hrozit znefunkčnění odkazu. Přidejte prosím doplňující informace standardní způsobem pomocí citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crotian constitutional referendum, 2013 na anglické Wikipedii.

• Životní partnerství v Chorvatsku
• Slovinské referendum o rodině, 2012
• Slovenské referendum o rodině, 2015
• Irské manželské referendum

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chorvatské ústavní referendum, 2013 na Wikimedia Commons
• Oficiální výsledky podle Státní volební komise (Interaktivní mapa) (chorvatsky)

Volby v Chorvatsku
Parlamentní	1990 • 1992 • 1995 • 2000 • 2003 • 2007 • 2011 • 2015 • 2016 • 2020 • 2024
Prezidentské	1992 • 1997 • 2000 • 2005 • 2009–10 • 2014–15 • 2019–20
Evropský parlament	2014 • 2019 • 2024
Referendum	1991 • 2012 • 2013