George Vane-Tempest[1] a Mary Vane-Tempest, Marchioness of Londonderry[3][1]
Příbuzní
Lord Henry Vane-Tempest (sourozenec) Robin Vane-Tempest-Stewart, 8th Marquess of Londonderry, Maureen Helen Stanley[3], Margaret Vane-Tempest-Stewart[3], Lady Helen Maglona Vane-Tempest-Stewart[3], Lady Mairi Vane-Tempest-Stewart[3] a Dorothée Lewis[1] (vnoučata)
Funkce
Člen 21. parlamentu Spojeného království (1878–1880) člen 22. parlamentu Spojeného království (1880–1884) člen Sněmovny lordů (1884–1915) Secretary of State for Education (1902–1905) Člen irské Tajné rady … více na Wikidatech
Charles Stewart Vane-Tempest-Stewart, 6. markýz z Londonderry (Charles Stewart Vane-Tempest-Stewart, 6th Marquess of Londonderry, 6th Earl of Londonderry, 4th Earl Vane, 6th Viscount Castlereagh, 4th Viscount Seaham,6th Baron Londonderry) (16. července1852, Londýn, Anglie – 8. února1915, Londýn, Anglie) byl britský státník ze šlechtického rodu Stewartů. Jako člen Konzervativní strany zastával v britských vládách funkce místokrále v Irsku (1886–1889) a ministra školství (1902–1905). Zastával také řadu dalších čestných funkcí a byl rytířem Podvazkového řádu. Patřil k nejbohatším aristokratům v Británii, kromě několika honosných rodových sídel v Irsku a Anglii vlastnil výnosné uhelné doly v hrabství Durham. Jeho syn 7. markýz z Londonderry byl ministrem v několika britských vládách.
Kariéra
6. markýz z Londonderry při korunovaci Edaurda VII. (1902)
Studoval v Etonu a Oxfordu, v letech 1878–1884 byl za Konzervativní stranu členem Dolní sněmovny, poté po otci zdědil rodové tituly a vstoupil do Sněmovny lordů (1884; v Horní sněmovně zasedal jako hrabě Vane, protože vyšší titul markýze platil jen pro Irsko). V roce 1885 se vrátil k rodovému jménu Stewart (respektive Vane-Tempest-Stewart). V Salisburyho vládě zastával funkci místokrále v Irsku (1886–1889), od roku 1888 byl členem Tajné rady a téhož roku obdržel Podvazkový řád. Ve třetím Salisburyho kabinetu byl generálním poštmistrem (1900–1902) a prezidentem úřadu pro školství (1902–1905)[pozn. 1]., v letech 1903–1905 byl zároveň prezidentem Tajné rady.
Zastával též řadu čestných funkcí v irských a anglických hrabstvích, kde měl majetek. Byl lordem-místodržitelem v Belfastu (1900–1903) a v Downshire (1902–1915), dále byl starostou v Durhamu (1910–1911), mimoto byl smírčím soudcem a zástupcem místodržitele v několika dalších hrabstvích.
Rodina a majetek
Theresa Vane, rozená Talbot, markýza z Londonderry (1902)
Jeho manželkou byla Theresa Chetwynd-Talbot (1855–1919), dcera 19. hraběte ze Shrewsbury. Syn Charles (1878–1949) byl dědicem titulů, dcera Helen (1876–1956) se provdala za 6. hraběte z Ilchesteru.
Po předcích zdědil rozsáhlý majetek v Irsku a severovýchodní Anglii, vlastnil pozemky o rozloze přibližně 20 000 hektarů. V Irsku byl hlavním rodovým sídlem zámek Mount Stewart (Downshire), v hrabství Durham zámky Wynyard Park a Seaham Hall. Při pobytech v Londýně užívala rodina palác Londonderry House zakoupený třetím markýzem v roce 1819. Vysoké výnosy přinášela rodině těžba uhlí v hrabství Durham.
Literatura
Ottův slovník naučný, díl 16. Praha, 1900 (reprint 1999), s. 315 ISBN80-7203-207-0
↑"Správa školství probíhala do roku 1900 v režii výboru Tajné rady pro školství, v roce 1900 byl zřízen samostatný vládní úřad pro vyučování (Board of Education), v jehož čele stál prezident, zjednodušeně označovaný jako ministr školství. Prvním prezidentem úřadu byl v l. 1900-1902 z titulu své funkce prezidenta Tajné rady 8. vévoda z Devonshire a markýz z Londonderry byl tak de facto prvním samostatným ministrem školství. V této podobě pak správa školství fungovala do roku 1940, kdy byl úřad pro vzdělávaní změněn na ministerstvo školství, kompetence ale zůstaly stejné. Když markýz z Londonderry převzal ministerstvo školství, v úřadu generálního poštmistra jej nahradil Austena Chamberlaina, syn tehdejšího ministra kolonií J. Chamberlaina
_p314_THE_MARQUIS_OF_LONDONDERRY.jpg)
