Bér sivý

Jak číst taxoboxBér sivý
alternativní popis obrázku chybí
Bér sivý (Setaria pumila)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádlipnicotvaré (Poales)
Čeleďlipnicovité (Poaceae)
Rodbér (Setaria)
Binomické jméno
Setaria pumila
(Poir.) Roem. et Schult., 1825
Synonyma

Setaria glauca

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení béru sivého

Bér sivý (Setaria pumila) je jednoletá, šedozelená travina považována za plevel. Je jedním z mnoha druhů rodu bér, který patří do podčeledi Panicoideae.

Pochází pravděpodobně ze Středomoří a nyní roste v teplém mírném a částečně i subtropickém podnebném pásmu v Evropě, východní Asii, Severní a Jižní Americe, Africe i v Austrálii a Tichomoří. V České republice roste tento zdomácnělý archeofyt roztroušeně po celém území státu, od nížin až po teplejší oblasti v podhůří.[1][2]

Ekologie

Béru sivému nevadí občasné důkladné vyschnutí půdy, ale potřebuje k růstu místa s dostatkem slunečního svitu a dobře zásobená živinami. Roste na polích i ve vinicích, v zelinářských oblastech, na holých místech v trávnících, na rumištích, skládkách i na kamenitých náspech okolo cest a železničních tratí. Nejlépe mu prospívají kypré půdy, kde může vytvořit mohutný a hluboko sahající kořenový systém.

Je pozdně jarní rostlinou, její semena začínají klíčit až při vyšší teplotě půdy. Semenáčky pak velmi rychle vyrůstají a kvetou od července až do září, s příchodem zimy rostliny usychají.[1][2][3]

Popis

Jednoletá, řídce trsnatá bylina s 10 až 60 cm vysokými a na bázi větvenými stébly. Ta bývají přímá, poléhavá nebo v kolénkách vystoupavá a vyrůstají z mohutného, svazčitého kořene. Stébla mívají červený nádech, v kolénkách se větví a jsou lysá a hladká, pouze blízko květenství jsou drsná. Ploché listy bývají dlouhé 5 až 30 cm a široké 0,5 až 1 cm. Na koncích jsou dlouze zašpičatělé, po okraji a na rubu brvité a na lící drsné, u mladých rostlin jsou světle zelené. Hladké a oblé listové pochvy jsou otevřené a v ústí je jazýček nahrazen krátkými chloupky, ouška chybějí. Na bázi listových čepelí vyrůstají 3 mm dlouhé vlasovité chlupy.

Hustý, válcovitý lichoklas bývá dlouhý až 10 cm. Nápadné žlutočervené až rezavé, zoubkovitě drsné štětinky pod klásky jsou dvakrát až třikrát delší než klásky a osténky mají otočené vzhůru, lichoklas je proto směrem zdola nahoru hladký. Široce vejčité, 3 mm dlouhé, na hřbetu zploštělé, krátce stopkaté, jednosemenné klásky jsou žluto až šedozelené, mají tři plevy a dvě bezosinné pluchy. Plodný kvítek má tři tyčinky a svrchní semeník se dvěma čnělkami s nažloutlými bliznami čnícími při kvetení z vrcholku klásku, jeho plucha je silně svraštělá. V klásku bývá ještě níže položený kvítek, který je buď planý nebo samčí. V době kvetení, od července do září, bývá přenesen pyl z prašníků na blizny za pomoci větru.

Plody jsou žlutozelené obilky s přirostlými pluchami. Jsou oválně vejčité, 3 × 2 mm velké, zploštělé, na horní straně vypuklé a na spodní ploché. Statná rostlina může vytvořit i tisíc obilek. Přirozeně se rozšiřují přichycováním drsnými pluchami za srst či peří zvířat nebo se sklidí se semeny jiných rostlin.[1][2][3][4][5][6]

Rozmnožování

Tato jednoletá tráva se rozmnožuje výhradně semeny (obilkami), které po dozrání z klásků snadno vypadávají. Obilky jsou dlouze a nepravidelně dormantní, klíčí až později na jaře při dostatečně zahřáté půdě (nejméně +15 °C), nejlépe z hloubky 2 až 5 cm. V půdě si podržují klíčivost i po deset let.[3][7]

Možnost záměny

Nejzjevnějšími rozlišovacími znaky, odlišujícími bér sivý od ostatních bérů rostoucích v české přírodě, jsou rezavě zbarvené štětinky v květenství a jednotlivě z vřetene vyrůstající velké klásky.[1]

Význam

Bér sivý je rostlina, která bývá v teplých oblastech na lehčí půdě významným a nebezpečným plevelem. Zapleveluje hlavně jednoleté širokořádkové plodiny, kterým odnímá svým svazčitým kořenovým systémem vláhu a potřebné živiny. Zvláště v okopaninách a při pěstování zeleniny vytváří mohutné rostliny, naopak v obilovinách a později na strništích bývá o poznání nižší. Vytržené rostliny mohou snadno opětovně zakořenit novými kořínky z kolének stébla.

Mladé rostliny jsou vhodné ke zkrmování nebo spásaní, po odkvětu jsou již ale tuhé a drsné štětinky způsobují u dobytka záněty. Obilky jsou vhodné jako zob pro ptáky v zimním období.[2][3][7]

Galerie

  • Porost béru sivého
    Porost béru sivého
  • Rozrůstající se rostlina
    Rozrůstající se rostlina
  • Květenství
    Květenství
  • Jednosemenný klásek se štětinkami
    Jednosemenný klásek se štětinkami

Reference

  1. ↑ a b c d PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Bér sivý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 01.09.2011 [cit. 2016-02-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Herba, Atlas plevelů: Bér sivý [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2016-02-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Atlas plevelů: Bér sivý [online]. Agromanual cz, Kurent, s.r.o., České Budějovice [cit. 2016-02-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ CHEN, Shou-Liang; PHILLIPS, Sylvia M. Flora of China: Setaria pumila [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Flora of Pakistan: Setaria pumila [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Pacific Island Ecosystems at Risk (PIER): Setaria pumila [online]. Hawaiian Ecosystems at Risk project (HEAR), Puunene, HI, USA [cit. 2016-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Bér sivý, s. 132. 

Externí odkazy