Byly jsme tam taky (poprvé vydáno roku 1980) je knižní svědectví surovosti komunistického režimu v 50. letech 20. století. Autorkou je Dagmar Šimková, která se v příběhu objevuje jako hlavní postava. Jedná se tedy o autobiografii.

Kniha vypráví o životě Dagmar Šimkové a jejím čtrnáctiletém pobytu za mřížemi.^[1]

Za mříže se dostala kvůli vytváření posměšných plakátů, kde projevovala svůj názor na komunistický režim, a poskytnutí úkrytu dvěma kamarádům, kteří plánovali emigraci na západ. Zatkli ji roku 1952 v jejích 23 letech. Odsouzena byla na 15 let. Ve vězení byla spolu se svou matkou, kterou odsoudili na 11 let. Situace ve vězení nebyla vůbec dobrá ani lehká, nejen kvůli psychickému, ale i fyzickému násilí. Připsali jí další tři roky potom, co se pokusila o útěk, což se povedlo, ale kvůli vymknutému kotníku ji rychle chytili.

V roce 1966 ji propustili. Byla však ve velmi špatném psychickém stavu a s váhou 45 kg. Po roce 1968, kdy do Čech vstoupila sovětská vojska, odjela s matkou do Austrálie. Po nějaké době se na chvíli vrátila zpět do ČR. Zemřela roku 1995 poté, co se vrátila do Austrálie.^[2]

• Byly jsme tam taky na Český rozhlas, Vltava
• Obrázky k tématu Byly jsme tam taky na Wikimedia Commons