PROFILPELAJAR.COM

Budín ;
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	47°28′ s. š., 19°3′ v. d.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas); UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Maďarsko
	Budín
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budín (maďarsky Buda, německy Ofen, latinsky Aquincum nebo Sicambria/Sicambrium, slovensky Budín, srbochorvatsky Budim / Будим) je část Budapešti ležící na pravém břehu Dunaje, představuje tedy západní část města. Zabírá zhruba třetinu městské rozlohy a mezi třetinou a čtvrtinou populace. Budín je více lesnatý a kopcovitý než protější levobřežní Pešť. Nachází se tu nejstarobylejší památky a místa metropole – hrad, Gellértův vrch nebo římské lázně a naleziště Aquincum. Od 13. století byl Budín uherským hlavním městem a královským sídlem, postupně byl ale velikostně předstižen sousední Peští, která měla lepší podmínky pro průmyslový rozvoj. Roku 1873 byla města Budín, Starý Budín (Óbuda, dnes část Budína jako III. městský okruh) a Pešť (Pest) sjednocena do nové uherské metropole Budapešti.

Budín má oproti Pešti méně hustou, ale pestřejší nabídku veřejné dopravy – vedle železnice (nádraží Déli, Kelenföld aj.), tramvají, autobusů, metra (linka M2 a M4) a HÉV (Batthyány tér–Szentendre) se tu nachází také zubačka, pozemní lanovka, sedačková lanovka a dětská železnice. Naproti tomu zde ovšem nejezdí trolejbusy.

Historie

Vznik Budína je datován do antiky, kdy si Římané u významného brodu přes Dunaj postavili na místě staršího osídlení z doby bronzové město Aquincum, které se stalo hlavním sídlem provincie Panonie. Své Huny odtud později vedl i Attila a město se stalo také sídlem rodu Arpádovců, kteří stáli v čele maďarského kmenového svazu. Od 13. století byl Budín oficiálním hlavním městem Uherského království a královským sídlem. Ve 14. a 15. století byla řada měšťanských domů přestavěna v gotickém slohu, gotické prvky jsou přiznány na průčelích, v průjezdech domů jsou odhaleny sedile. Turci obsadili Budín roku 1541 a pod jejich nadvládou zůstal po skoro století a půl, než jej v roce 1686 osvobodila vojska evropských zemí. Centrum uherské říše však nadále zůstalo v Bratislavě. Budín byl výrazně poškozen dobývání v roce 1944, řada budov pak byla stržena, např. kostel sv. Maří Magdaleny a některé objekty královského zámku.

Územně správní členění

Území Budína je členěno na následující městské okruhy:

okruhy sloučené roku 1873:

I. Várkerület, budínský hrad a nejbližší okolí
II. Lipótmező
III. Óbuda

okruhy připojené v letech 1934-38:

XI. Újbuda, dnes nejlidnatější okruh celé Budapešti (146 tisíc obyv.)
XII. Hegyvidék

okruh připojený roku 1950:

XXII. Budafok-Tétény

Celkově má Budín asi 490 tisíc obyvatel (28 % Budapešti) a 173,87 km² (33 %).^[kdy?]

Významní obyvatelé – výběr

Toto je pouze velmi úzký výběr, v Budíně se narodila nebo žila značná část významných Maďarů či obyvatel Uherska.

Ondřej III. (1265–1301), uherský král, poslední z dynastie Arpádovců
Hedvika z Anjou (1374–99), vychována na královském dvoře v Budě, první žena korunována na polského krále
Ignác Filip Semmelweis (1818–1865), lékař pracující v porodnictví, který objevil zásadní důležitost asepse při operacích
Kornelije Stanković (1831–65), význačný srbský skladatel, narozen a pohřben v Budíně
Edmund Hauler (1859–1941), rakouský klasický filolog

Významné památky – výběr

Aquincum – římské archeologické naleziště
Rybářská bašta – novogotická stavba navržena architektem Frigyesem Schulekem
Budínský hrad – na jižním cípu Hradního vrchu, součást Světového dědictví UNESCO
Matyášův chrám – kde proběhly korunovace posledních dvou uherských králů
Hradní vrch (Várhegy)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Budín na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.