Na severu a východě dělí ostrov od pevniny Bračský průliv (v nejužším místě zhruba 5 km), na jihu ho odděluje Hvarský průliv (3,4 km) od ostrova Hvar a na západě Splitská úžina (asi 700 m) od ostrova Šolta. Ostrov oválného tvaru měří na délku 40 km a jeho šířka dosahuje 12 km. Délka pobřeží ostrova je 180 km. Svou rozlohou 395 km² je Brač největším ostrovem Dalmácie a třetím největším jadranským ostrovem (po Krku a Cresu).[1][2][3]
K severu spadají svahy ostrova k moři poměrně pozvolně, k jihu jsou svahy strmé. Nejvyšší bod ostrova Vidova gora (Vítova hora) je s výškou 778 m nejvyšším vrcholem ze všech ostrovů Jaderského moře.[4] Na jihu se masiv zvedá přímo od moře, s průměrným spádem přes 40 %.
Podnebí ostrova je středomořské. Léta jsou teplá a suchá s průměrnou teplotou 25 °C, zimy krátké a mírné s průměrnou teplotou 9 °C. Sníh zde padá průměrně dva dny v roce a neudrží se déle než 10 hodin. Úhrnné roční srážky se pohybují od 700 mm (Sutivan) do 1400 mm (Dol). Hodnota průměrné délky slunečního svitu na Brači 2700 hodin ročně patří k nejvyšším na Jadranu. Průměrná teplota moře je v létě 24 °C, v zimě 14 °C.[2] Během chladnějších měsíců se střídají studené severovýchodní větry (bóra) s teplými jihovýchodními (jugo), v letním období převažuje severozápadní vítr (maestral).[1][6]
Geologie a hydrologie
Ostrov je, jako ostatně vesměs ostrovy jaderského archipelagu, tvořen vápenci, vápencovými brekciemi a mramory. Bračské mramory jsou velmi proslulé, ceněné jednak jako stavební kámen již od dob antiky (byl z něj vybudován například proslulý Diokleciánův palác ve Splitu, z pozdější doby pak je patrně nejznámější budovou Bílý dům ve Washingtonu, D.C), jednak se pro své vlastnosti využívá k výrobě různých drobných předmětů (váziček, svícnů apod.), prodávaných na ostrově jako upomínkové předměty.
Jakožto vápencové území představuje ostrov zároveň kras. Zdejší krasové území představuje významnou ukázku tohoto geomorfologického fenoménu. To dokázaly i výzkumy moravského badatele prof. Karla Absolona na počátku 20. století. Přesto se v literatuře podrobnější zmínky o krasu ostrova Brač hledají obtížně. Známy jsou především jeskyně s archeologickým a historickým významem jako je Dračí jeskyně (Zmajeva špilja) u obce Murvica a jeskyně Kopačina jižně od Supetaru. Významné jsou rovněž tři jeskyně s významem pro potápění – jeskyně Maňajama 1 a Maňajama 2, objevené českými potápěči nedaleko moře a pak již delší dobu známou podmořskou propastí Lučica ve stejnojmenné zátoce. Jinak tvoří krasové jevy na Brači typické tvary jako škrapy, doliny, polje, závrty a propasti. Zdejší propast Jama kod Matešić stana u obce Hum představuje svými 260 m hloubky 49. nejhlubší propast Chorvatska.
Vzhledem ke krasové povaze ostrova Brače je přirozené, že povrch ostrova je suchý. Prameny sladké vody nalezneme jen ojediněle na jižní straně ostrova v okolí Bolu. Veškerá voda, která spadne na povrchu ostrova, mizí do viditelných i neviditelných puklin a podzemím proudí patrně především na zmíněnou jižní stranu ostrova, kde kromě zmíněných pramenů a jeskyní Maňajama vyvěrá v četných pramenech přímo do moře. Vodovodní síť ostrova je tak závislá na dodávkách vody podmořským potrubím z pevniny, konkrétně z řeky Cetiny.
Historie
Ostrov byl osídlen už v paleolitu, jak dokládají archeologické nálezy z jeskyně Kopačina, nacházející se mezi Supetarem a Dolním Humacem. Z doby bronzové a železné pochází zbytky osídlení ilyrskými kmeny ve vnitrozemí ostrova. O kolonizaci starověkými Řeky nejsou žádné zprávy, i když ostrov navštěvovali a s Ilyry obchodovali. Roku 9 n. l. si Brač podmanili Římané.[2]
V roce 1941 okupovala ostrov Itálie. Po její kapitulaci roku 1943 obsadila ostrov v červnu 1944 německá vojska. Po osvobození byl ostrov součástí Jugoslávie až do získání nezávislosti Chorvatska roku 1991.
Dne 9. května2020 došlo ke čtrnáctidenní karanténě celého ostrova vzhledem k prudkému nárůstu počtu nakažených nemocí covid-19 v době, kdy již denní nárůstky v celém Chorvatsku byly velmi nízké[7]. Nárůst byl zaznamenán ve vesnici Nerežišća.
Spojení s pevninou zajišťují trajekty (linky Split–Supetar a Makarska–Sumartin) a lodní linka Split–Bol–Jelsa.[4] V roce 1993 zahájilo provoz letiště Veško polje pro letadla do 100 cestujících, kam směřují charterové lety během letní sezóny.[8] Většinu obcí na ostrově propojuje síť asfaltových silnic vybudovaných v 70. letech.
Téměř čtvrtinu ostrova pokrývají borové lesy, které jsou však na některých místech značně poničeny lesními požáry (v současnosti zejména jihozápadní část ostrova).
Reference
↑ abBrač [online]. ITM Agency [cit. 2011-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-06. (chorvatsky)
↑ abcdInformacje po Braču [online]. Brač Online [cit. 2011-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-20. (chorvatsky)
↑DUPLANČIĆ LEDER, Tea; UJEVIĆ, Tin; ČALA, Mendi. Coastline lenghts and areas of islands in the Croatian part of the Adriatic Sea determined from the topographic maps at the scale of 1 : 25 000. Geoadria. Červen 2004, roč. 9, čís. 1, s. 5–32. Dostupné online [PDF, cit. 2011-06-15]. ISSN1331-2294. (anglicky)
↑Population by Sex and Age, by Settlements, Census [online]. Zagreb: Chorvatský statistický úřad, 2001 [cit. 2011-06-15]. Správní území Supetar, Bol, Milna, Nerežišća, Postira, Pučišća, Selca, Sutivan. Dostupné online. (anglicky)
↑Informace o větru [online]. [cit. 2011-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-03.
↑ Hrvaška odpira meje tudi za državljane EU, otok Brač v karanteni. siol.net [online]. [cit. 2020-05-10]. Dostupné online. (slovinsky)
↑Airport Brač [online]. [cit. 2011-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-12. (chorvatsky)