Po návratu do Polska spolupracoval časopisem ChimeraZenona Przesmyckého a s deníkem Nowa Gazeta. Roku 1911 se stal ve Varšavě spoluzakladatelem experimentálního divadla Teatr Artystyczny. V té době se hlásil k programu uměleckého hnutí Mladé Polsko. Ale již v básnické sbírce z roku 1912Sad rozstajny (Sad na rozcestí) se začínal od programu hnutí odklánět, což se plně projevilo v jeho další básnické sbírce Łąka (1920, Louka).[2]
Do roku 1918 pracoval jako železniční právní poradce a pak jako notář v Hrubieszówě (do roku 1922) a v Zamości (do roku 1935). Jeho poezie byla zpočátku přijímána chladně, ale od počátku třicátých vzrůstal postupně zájem o jeho práce, takže byl roku 1933 zvolen za člena Polské literární akademie. Ke konci života se pro svůj židovský původ stal objektem nevybíravých antisemitistických útoků. Zemřel na infarkt a pochován je na Powazkowském hřbitově.[2]
Dílo
Leśmian je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších polských básníků.[3] Vycházel z filosofieHenriho Bergsona a ze symbolismu, který ale překonal tím, že pro své symboly hledal zvěcnění. Poezii chápal jako svébytný autonomní svět a jako nástroj pro vyslovování nadčasových pravd. Ztotožňoval se s přírodou, která je podle jeho názoru ve stavu neustálé změny a zanikání. Jeho básnická tvorba se vyznačuje smyslovou konkrétností, dějovostí, inspirací ve folklóru, jazykovými experimenty (novotvary, asociace, hyperboly) i humorným, ironickým, groteskním a absurdním podtextem. [4]
Kromě poezie je autorem fantastického románuPrzygody Sindbada żeglarza (1913, Dobrodružství mořeplavce Sindibáda), pohádek, esejů, kritických črt a scénických pokusů. Také roku 1913 vydal překlady fantastických povídek Edgara Allana Poea pod názvem Opowieści nadzwyczajne.[2]
Výběrová bibliografie
Sad rozstajny (1912, Sad na rozcestí), básnická sbírka.
_(cropped).jpg)
