Jeho Milost Mons. ThLic. Bohumil Kolář
Mons. ThLic. Bohumil Kolář
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Arcidiecéze	pražská
Svěcení
Kněžské svěcení	1948
Osobní údaje
Datum narození	7. ledna 1924
Místo narození	Praha
Datum úmrtí	5. listopadu 2015 (ve věku 91 let)
Místo úmrtí	Praha
Místo pohřbení	Vinořský hřbitov
Povolání	římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumil Kolář (7. ledna 1924 Praha – 5. listopadu 2015^[1] Praha) byl český katolický kněz, kanovník metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze.

Narodil se jako druhé dítě manželů Bohumila a Anastásie Kolářových. Když mu bylo jedenáct, jeho matka zemřela na tuberkulózu. Základní vzdělání i gymnázium Bohumil Kolář získal v Praze. V roce 1942 začal studovat v Arcibiskupském semináři v Praze teologii. Po skončení druhé světové války (v roce 1945) v tehdejším Československu se opět otevřela fakulta teologie při Universitě Karlově a studenti pražského semináře pokračovali zde svá studia. Bohumil Kolář byl s dalšími adepty vybrán ke studiu do Říma. V roce 1948 dokončil studia v Římě, kde byl téhož roku vysvěcen na kněze. I přes těžkou poúnorovou situaci v ČSR se v létě 1948 vrátil do vlasti.

V roce 1949 se nenechal zastrašit a přečetl (jako mnoho jiných kněží) pastýřský list „Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky“, který kritizoval poměry nastoleného komunistického režimu. Zato byl vyslýchán a nato i poprvé odsouzen. V roce 1949 byl amnestován. V následujících letech vztah lidově demokratického státu a římskokatolické církve kulminoval až do otevřené perzekuce, věznění kněží a řeholníků, a dokonce i k několika popravám duchovních. Bohumil Kolář byl zatčen 23. srpna 1952. Vyšetřovací vazba v Brně trvala až do 25. června 1953, kdy Krajský soud v Ostravě vynesl rozsudek nad jedenáctičlennou skupinou „velezrádců“. Mezi odsouzenými byli i tři římskokatoličtí kněží: Bradna, Pilík a Kolář. Antonín Bradna byl odsouzen na 15 roků, Karel Pilík na 12 roků a Bohumil Kolář na 10 roků těžkého žaláře.

Převážnou dobu svého trestu prožil ve věznici Valdice, kde nezaznamenal jen hlad, útisk ze strany bachařů a zimu, ale taktéž přátelství mezi svými politickými spoluvězni (většinou kněží různých církví).

Z Valdic byl propuštěn v květnu 1960. Do duchovní služby nastoupit nemohl, takže si našel zaměstnání ve firmě Řempo, kde pracoval až do roku 1968 jako skladník. Politické uvolnění v roce 1968 umožnilo Bohumilu Kolářovi návrat do kněžské služby v Roudnici nad Labem, kde působil až do roku 1991. O rok dříve byl povolán i na obnovenou teologickou fakultu, kde několik let vyučoval katechetiku a pedagogiku. Zároveň od roku 1990 působil po dobu pěti let jako spirituál pražského semináře.

Poté pomáhal téměř do své smrti v duchovní službě ve dvou farnostech v okolí Prahy a dával po celé republice exercicie seniorům a dalším lidem.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohumil Kolář na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohumil Kolář (kněz)
• Bohumil Kolář na portálu Paměť národa
• (česky) 13.5.2012 Pouť nevidomých, kázání Mons. Bohumila Koláře