Bitva u Lyndanisse pomohla dánskému králi Valdemarovi II. Vítěznému ovládnout v době Severních křížových výprav pohanské Estonsko. Společně s králem se bitvy zúčastnili také královi vazalové rujánský kníže Vítslav I. a vládce Nordalbingie, vévoda Albert I. Saský.
Bitva
Na počátku června roku 1219 se král Valdemar II. vylodil na severu Estonska. Se svou křižáckou armádou se utábořil v Lyndanisse, kde si nechal postavit hrad Castrum Danorum, kterému Estonci říkali Taani-linn (česky Dánský hrad), z čehož se název přetvořil v Tallinn. Estonci poslali několik vyjednávačů s úkolem hrát o čas, zatímco si budovali armádu na dobytí pevnosti.
15. června 1219 Estonci zahájili útok vedený z pěti směrů. Útok začal v době večeře dánských křižáků, obránci byli zaskočeni a v jejich řadách zavládl naprostý chaos. Zaskočení Dánové začali ustupovat, avšak Vítslav I. zahájil rychlý protiútok, jenž dal Dánům čas se přeskupit. Estonci byli nakonec poraženi.
Dánská vlajka
Podle pověsti se během ústupu Dánů biskup Anders Sunesen modlil k Bohu a ten mu jako odpověď seslal červený prapor s bílým křížem, jenž dodal Dánům odvahu a nakonec i vítězství. Mnohem pravděpodobnějším vysvětlení však je, že Dánové měli prapor v držení už předtím, protože prapor s křížem byl obvyklým symbolem křížových výprav. Nakonec to byli spíš vazalové Dánů, slovanští Ránové vedení Vítslavem, a nikoli prapor, co rozhodlo o výsledku bitvy.
Externí odkazy
.svg){kind=small}
