Ránové

Ránové
(hradiště Arkona a knížectví Korenica)
 Lutici 9. století1168 Rujánské knížectví 
Dánské království (středověk) 
Geografie
Mapa
Mapa christianizace Ránů; hradiště a usedlosti (červené kulaté body), pohanské chrámy a svatyně (tmavě červené) do roku 1168 a ostatní lutické (zeleně) do roku 1128, křesťanské kláštery (černé křížky) zakládané od roku 1168 a větší německé osady (červené krychle) zakládané od roku 1168.
Arkona (sídlo velekněze, náboženské a politické centrum)
Korenica (sídlo knížete)
Obyvatelstvo
Státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející
Lutici Lutici
Následující
Rujánské knížectví Rujánské knížectví
Dánské království (středověk) Dánské království (středověk)

Ránové (německy Ranen), někdy také zváni jako Rujánci (německy Rujanen), byl polabský západoslovanský kmen sídlící na ostrově Rujána a přilehlé pevnině v dnešním severovýchodním Německu. V této oblasti se Ránové poprvé objevili během 9. století a stali se jedním z nejmocnějších kmenů sídlícím mezi Labem a dolní Vislou. Ránové byli posledními z Polabských Slovanů, kteří se drželi svého původního náboženství, a to až do roku 1168, kdy bylo dobyto jejich hradiště Arkona coby poslední bašta odporu dánským králem Valdemarem I. a připojeni k Dánsku jako vazalské Rujánské knížectví.

Náboženským centrem pohanských Ránů byl Svantovítův chrám v hradišti Arkona, ale jeho věhlas dosahoval mnohem dál k okolním polabským kmenům a sousedům. Odtud pramenila také politická moc Arkony, přestože knížecím sídlem byla Korenica. Svantovítův velekněz byl fakticky nejmocnější osobou na ostrově, mocnější než samotný kníže, a k tomu disponoval také vojenskou silou v podobě početné družiny jezdců.

Historie

Svantovítův kněz na kameni z Arkony, dnes uloženém v kostele v Altenkirchenu

Svého rozkvětu dosáhla Arkona počátkem 12. století, kdy bylo jiné hradiště zvané Retra (Riedegost) vyvráceno křesťanskými vojsky a Lutický svaz se rozpadl. Po této události přešla veškerá náboženská a politická moc právě na Rujánu. Novým střediskem slovanského náboženství se stala Arkona a také tamní pohanský kult boha Svantovíta nabyl na významu tak, že zastínil všechny ostatní kulty v oblasti, včetně Rujevítova v Korenici, který je považován za výrazně starší.

Každý rok pořádal Svantovítův velekněz velkou náboženskou slavnost, během které se pokaždé ukryl za velký koláč a poté měli všichni účastníci prohlásit, že není vidět, tento mezi Slovany rozšířený rituál měl zajistit bohatou úrodu na další rok. Velekněz také dokázal věštit příští úrodu z rohu, který naplňoval vínem. Věštil výsledek příští bitvy nebo válečného tažení podle toho, jak mu posvátný kůň-bělouš přešlapoval přes zkřížená kopí. Často na něm za temných nocí jezdíval po krajině a každého rána bylo koně možno nalézt v jeho stáji zpoceného, vyčerpaného a špinavého. Z toho se usuzovalo, že se s ním Svantovít vrátil z vítězné bitvy. Když Ránové v boji zvítězili, přinášeli do chrámu bohatou kořist. Také vyslanci z křesťanských zemí museli napřed v chrámu obětovat, aby neurazili boha nebo své hostitele.

Zničení Svantovítova kultu s biskupem Absalonem, králem Valdemarem a vláčenou modlou boha po dobytí Rujány.

Ránové byli po své porážce dánským králem Valdemarem I. v roce 1168 donuceni přijmout křest. Dánové dobyli a připojili celou Rujánu ke svému království. Na místě bylo zřízeno vazalské Rujánské knížectví. Tímto datem zanikl také poslední organizovaný náboženský kult Slovanů. Svatyně byla vypleněna a Svantovítův idol (dřevěná socha) byl vláčen k potupě Slovanů před jejich zraky po městě, následně rozbit na kusy a ještě téhož dne večer spálen.

Reference

Související články

Externí odkazy