Smíšené štafety se zúčastnilo 20 týmů, které v teplotách klesajících pod –12 °C měly problémy hlavně na nevyzpytatelné střelnici.[5][6] Při první střelbě musel na trestné kolo německý tým a do čela se dostala Italka Lisa Vittozziová.[2]
Při první předávce pak jelo v čele Norsko s malým náskokem před Itálií a Běloruskem. Norka Tiril Eckhoffová však musela na celkem tři trestná kola a do třetího úseku tak odjížděla v čele Francie těsně před Itálií, za kterou jel Thomas Bormolini. Ten však na třetím úseku ztrácel a Émilien Jacquelin z Francie se držel v čele s půlminutovým náskokem před Švédskem. Při šesté střelbě však musel na dva trestné okruhy a do vedení se dostal Alexandr Loginov z Ruska (které bylo z důvodu předcházejícího dopingu vedené jako Olympijští sportovci z Ruska) nejdříve před Američany, pak před Švédy a Francouzi. Mezitím se z šesté pozice zlepšovali Norové, nejdříve se o to na třetím úseku zasloužil Tarjei Bø a na posledním jeho bratr Johannes Thingnes Bø. Po předposlední střelbě vedl Rus Eduard Latypov o 22 vteřin před Nory a Francouzi reprezentovanými Quentinem Fillonem Mailletem. Rus běžecky mírně ztrácel, přesto do poledního kola odjížděl s dvouvteřinovým náskokem před Francouzem a desetivteřinovým před Norem. Ti jej v polovině kola dojeli, drželi se za ním a před stadionem jej předjeli. Johannesi Bø se to povedlo dříve, a tak zvítězil necelou vteřinu před Francií, za nimiž dojelo bronzové Rusko o půl vteřiny.
Česku štafetu rozjížděla Jessica Jislová, která udělala na střelnici pět chyb, ale i díky dobrému běhu předávala na sedmém místě. Markéta Davidová střílela lépe, ale pomalu běžela a klesla o dvě pozice. Trenér české reprezentace Ondřej Rybář se pak po závodě Davidové za servisní tým omluvil a uznal, že její lyže nebyly dostatečně připraveny.[7] Olympijský debutant Mikuláš Karlík však musel na celkem tři trestná kola a propadl se na 14. místo.[8] Na posledním úseku už byly rozestupy mezi štafetami tak velké, že Michal Krčmář dokázal přes dobrý běh zlepšit postavení české štafety jen na 12. pozici v cíli. Češi s bilancí 3 trestná kola a 17 dobíjených nábojů stříleli (spolu s Kanadou) nejhůře ze všech. Nedařilo se ale i ostatním: jediné týmy, které nemusely na trestné kolo, byli čtvrtí Švédové a patnáctí Číňané.
zdroj:[5][4] Č. – startovní číslo týmu, LAP – tým byl předběhnut o kolo
Reference
↑ Fourcade zařídil zlato pro Francii, česká mix štafeta dojela osmá. ČT sport [online]. 2018-02-20 [cit. 2022-01-29]. Dostupné online.
↑ ab Norsko urvalo v dramatickém finiši mixu zlato, Češi vítr v Číně zkrotit nedokázali. ČT sport [online]. 2022-02-05 [cit. 2022-02-05]. Dostupné online.
↑ JT Boe Sprints, Brings Norway Mixed Relay Gold. International Biathlon Union - IBU [online]. 2022-02-05. Dostupné online.
↑ abZhangjiakou National Biathlon Centre – Mixed Relay 4x6km (W+M) [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2022-02-05 [cit. 2022-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abMixed Relay 4x6km (W+M) – Start List Summary [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2022-02-04 [cit. 2022-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
↑Final Results - Competition Data Summary [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2022-02-05 [cit. 2022-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
↑HALBERŠTÁDT, Karel. Česká smíšená štafeta dojela na úvod zimních olympijských her 12.. Český biatlon [online]. Český svaz biatlonu, 2022-02-05 [cit. 2022-02-05]. Dostupné online.
↑
TOMÍČEK, Matěj. Tvrdá a hořká zkušenost. Ztratil jsem se při cvakání, litoval Karlík. iDnes.cz [online]. Mafra, 2022-02-05 [cit. 2022-02-05]. Dostupné online.