Autonomie je stupeň samosprávy udělený jednou z autokefálních církví určitému společenství křesťanů. Takové společenství je organizačně a právně závislé na vyšší církevní autoritě (typicky patriarchátu), avšak v některých otázkách požívá autonomie. Takové církve jsou označovány jako autonomní církve v rámci společenství pravoslavných církví.
Nejvyšší představitel autonomní církve (metropolita nebo arcibiskup)[p 1] je zvolen svou (autonomní) církevní obcí, a následně je potvrzen svým nadřízeným patriarchou, v rámci jehož patriarchátu byla autonomní církev vytyčena.
Autonomní pravoslavné církve
V rámci některých autokefálních pravoslavných církví existují následující autonomní (samostatné) církve.
↑V řeckých pravoslavných církvích má arcibiskup přednost před metropolitou (obvykle je však metropolita sám arcibiskupem, přičemž případnou přednost má služebně starší), v ostatních pravoslavných (ruské, srbské, bulharské atd.) církvích má naopak metropolita přednost před arcibiskupem. V obou případech nemá metropolita zvláštní autoritu nad ostatními biskupy, svolává však biskupské synody a obvykle jim předsedá. Proto jsou naroveň postaveny autokefální metropolitní církve i autokefální arcibiskupství.
