Augustin Eugen Mužík

Augustin Eugen Mužík
Augustin Eugen Mužík (1897)
Augustin Eugen Mužík (1897)
Rodné jménoAugustin Jan Nep. Mužík
Narození15. května 1859
Nový Hradec Králové
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí31. března 1925 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povoláníredaktor, básník
ChoťWilhelmina Mužíková-Pštrossová
PodpisAugustin Eugen Mužík – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Augustin Eugen Mužík (15. května 1859 v Novém Hradci Králové[1] – 31. března 1925 v Praze) byl český básník, spisovatel, překladatel, dramatik a redaktor.

Život

Narodil se v rodině truhláře Václava Mužíka a Terezie Mužíkové. Měl dvě sestry: Anežku (1856) a Annu (1861).

Gymnázium vystudoval v letech 1871–1879 v Hradci Králové. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia ale nedokončil.[2] Po celý život se věnoval literatuře, pracoval jako nakladatelský redaktor. Žil v Praze, oženil se roku 1891 se vdovou Wilhelminou (Vilémou) Hrabalovou, rozenou Pštrossovou (*1860).[3]

S podporou Svatoboru vycestoval v roce 1896 na Slovensko a do Haliče, v roce 1890 obdržel 150 zl. „k cestě do Moravy, do Alp a k moři Jaderskému“.

Dílo

Jeho první sbírka, elegicky laděná Jarní bouře (1883), je velmi ovlivněna byronismem a romantismem vůbec. Tento charakter ale v dalších sbírkách ustupuje do rezignovaného klidu, inspirovaného částečně českým venkovem a související také s náboženským laděním (Hlasy člověka, 1883, Květy polní, 1887) a poté do náboženské vroucnosti a také do soucitu s trpícími chudými (ve své době nejvíce ceněná sbírka Písně života, 1894). Jeho básně se inspirují husitským hnutím (báseň Duchu Husovu, 1903), ale i aktuální sociální tematikou (básně Chrám bosých, 1899 a Epištola k českému dělnictvu, 1897) a dále Mír (v České Revui 1899), Krůpěje rosy (1902), Postavy a děje (1920).

Prózou vydal Trosky života (1894), Skvrny a paprsky (1898), Tichá dramata, Zlomené okovy (1919), Oni i ony (1921). V orlím hnízdě je aktovka ze života K. Havlíčka Borovského (1919). Kromě toho množství básní a prózy je v Květech, Zlaté Praze, Osvětě, Lumíru, Domácím krbu, Besedách lidu a ve Světozoru, kde byl přes čtvrt století hlavním redaktorem.

Překládal z cizích jazyků např. z angličtiny báseň E. A. Poe „Havran“ a z němčiny román Otto Ludwiga „Mezi nebem a zemí“ aj., na 15 operních textů z němčiny, francouzštiny, polštiny a ruštiny. Byl členem výboru Máje a po Nerudovi a Sv. Čechovi i jeho předsedou.[4]

Psal také epiku, básně v próze, povídky a novely, všechny byly publikovány časopisecky a oproti lyrice trpí přílišnou rozvláčností. Psal časté příležitostné verše k různým jubileím nebo kulturním událostem.[2]

Na sklonku života se pokusil také o drama. Ve své době byl velmi ceněn pro „rozsáhlý obzor jeho myšlení a schopnost přesné formy“,[5] ale od roku 1921 nebylo žádné jeho dílo publikováno. V posledních letech života byl stižen chorobou a vzdával se ponenáhlu všech veřejných funkcí.

Reference

  1. ↑ Matrika narozených: Mužík Augustin 1859-05-15. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  2. ↑ a b OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M–O. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Augustin Eugen Mužík, s. 390–391. 
    Augustin Eugen Mužík (před rokem 1925)
  3. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ BÁSNÍK AUG. EUG. MUŽÍK.. Světozor. 9. 4. 1925, roč. 1924–1925 (25.), čís. 15, s. 362–364. Dostupné online. 
  5. ↑ Mužík Augustin Eugen. Ottova encyklopedie [online]. [cit. 2008-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-03-07. 

Externí odkazy