Arthur Seyss-Inquart se narodil v roce 1892 ve Stonařově u Jihlavy v Markrabství moravském. Jeho rodiče, Emil Seyss (1841–1920) a Augustina Hyrenbachová, byli rakouskými přistěhovalci, kteří zde hledali práci. Emil byl učitelem latiny, řečtiny a němčiny; nejprve učil na gymnáziu ve Villachu v Korutanech, kde poznal i svou budoucí manželku Augustu. Odtud se rodina v roce 1882 přestěhovala do Jihlavy. Jeho kariéra vrcholila v roce 1889, kdy byl jmenován ředitelem německého státního gymnázia v Olomouci. Na tomto gymnáziu započal středoškolské studium i mladý Arthur.[2] Již v mládí si osvojil velkoněmecké přesvědčení; například se odmítal učit česky, ač to otec od něho vyžadoval.[3]
V roce 1907 se rodina přestěhovala do Vídně, kde Emil Seyss převzal s celou svojí rodinou příjmení svého nobilitovaného strýce Johanna Heinricha von Inquarta (1813–1896), čímž vzniklo příjmení Seyss-Inquart.[4] Arthur Seyss-Inquart měl pět sourozenců: Hedwigu (* 1881), Richarda (* 1883), Irenu (* 1885), Henriettu (* 1887) a Roberta (* 1891). Na vídeňské universitě studoval práva. Po vypuknutí první světové války odešel na frontu. Sloužil na ruské, rumunské a také italské frontě. V roce 1917 byl zraněn. V roce 1911 se poznali s Gertrudou Maschkovou, kterou si vzal a měli spolu tři děti: Ingeborgu Carolinu Augustu (* 1917), Richarda (* 1921) a Dorotheu (* 1928). Byl přítelem Engelberta Dolfusse.[5] Od roku 1921 působil jako advokát ve Vídni.[2] V meziválečném období vynikal jako horlivý římský katolík: účastnil se správy farnosti a organizoval biblické hodiny.[3]
Anšlus Rakouska
Byl horlivým zastáncem anšlusu Rakouska. V roce 1931 vstoupil do rakouské NSDAP. V roce 1937 byl povolán do Státní rady, aby zprostředkoval styky tehdejší vlády s nacionálně socialistickou opozicí.[2] V roce 1938, po nátlaku Adolfa Hitlera, jej rakouský kancléř Kurt Schuschnigg jmenoval do vlády na post rakouského ministra vnitra.[6]
V roce 1940 byl jmenován říšským komisařem pro obsazené Nizozemsko, kde setrval až do těsného konce války. Uspořádával zde všední život dle nacistické ideologie a podporoval nizozemskou stranu Nationaal-Socialistische Beweging, jakákoliv jiná politická uskupení zakázal. Povolil zřídit Landwacht, který působil jako asistující sbor policie. Dále zde za jeho vedení probíhala masívní deportace židovských občanů do koncentračních táborů.[7] Když za Židy dne 17. února 1942 orodovali církevní představitelé, zpražil je citací biblického slova („dejte císaři, co je císařovo“), Židy nazval „zhoubným nádorem na organismu našeho evropského společenství národů“ a prohlásil, že „milosrdenství není na místě“. K další podobné audienci již nedošlo.[3] Poté, co Hitler spáchal sebevraždu, měl být podle jeho poslední vůle jmenován ministrem zahraničí, avšak admirál Karl Dönitz, nový říšský prezident, místo něj jmenoval Ludwiga Schwerina von Krosigk. 8. května1945 byl Seyss-Inquart zatčen v Hamburku.
Norimberský proces
Po druhé světové válce byl souzen v Norimberském procesu. Byl obviněn ze spáchání zločinů proti míru, válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a ze spiknutí. Obvinění byl zproštěn jen v prvním bodě, zločinů proti míru. Za zbylá obvinění byl odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl vykonán 16. října1946 v Norimberku.
1Odsouzen v nepřítomnosti · 2Spáchal sebevraždu dříve než mohl být rozsudek vykonán · 3Shledán duševně i tělesně nezpůsobilým, aby mohl stanout před soudem · 4Spáchal sebevraždu před zahájením procesu.
.svg){kind=small}
