Arnošt Schwarzenberg se narodil v Osově u Hořic jako syn knížete Karla IV. Schwarzenberga (1859–1913) a jeho druhé manželky Idy Hoyos-Sprinzenstein (1870–1946). Měl staršího bratra Karla V. (1886–1914), který se stal hlavou schwarzenberské sekundogenitury, mladšího bratra Jana (1903–1978), který pracoval v diplomatických službách, další bratr Josef Adolf zemřel krátce po narození. Až do maturity studoval doma, do školy chodil jen skládat zkoušky.[5] Kromě češtiny se učil i anglicky, německy a francouzsky, zajímal se o historii a geografii, učil se i truhlařit.[5] Maturoval v roce 1911 na Akademickém gymnáziu v Praze. Absolvoval vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a následně obchodní akademii. Účastnil se bojů první světové války jako důstojník c. k. 2. pluku hulánů bojů v Itálii. V období Maďarské republiky rad bojoval na Slovensku.[6] Za první republiky se zapsal na zemědělský obor na technice v Praze, ale studia nedokončil. Po šesti semestrech nastoupil do zaměstnání v Ringhofferových závodech na Smíchově.[6]
Od roku 1936 se věnoval správě statku Tochovice s Nestrašovicemi a Starosedlským Hrádkem, které zdědil po strýci Bedřichovi (1862–1936).[6] Zastával post místopředsedy První české vzájemné pojišťovny (založené roku 1827),[7] předsedy Melioračního svazu pro Čechy a Moravu, předsedy zemské skupiny Čechy, jako vášnivý myslivec stál v čele České myslivecké jednoty[8] a v čele Lesního společenství v Blatné, byl delegátem České rady zemědělské pro Březnický okres.[9] Působil také ve správní radě České životní pojišťovny v Praze.[6] V září 1939 byl signatářem Národnostního prohlášení české šlechty a během nacistické okupace v době druhé světové války byla na majetek uvalena vnucená správa. V květnu 1945 zakládal Revoluční národní výbor v Březnici a pak se v Praze účastnil bojů na barikádách. Po skončení války v roce 1945 mu byl majetek navrácen, avšak po komunistickém puči v roce 1948 mu byl následně veškerý majetek zkonfiskován. Ve stejném roce v červenci byl zatčen a z vazby na Pankráci propuštěn po 9 měsících v březnu 1949.[pozn. 1][pozn. 2] Poté pracoval jako lesní dělník u státních lesů poblíž Písku. Bydlel v podnájmu v bývalé lékařské ordinaci v Miroticích.[1] V březnu 1953 byl v hotelu Flora na Vinohradech znovu zatčen. Přibližně čtyři týdny ho vyslýchala Státní bezpečnost v Bartolomějské, pak byl převezen na Pankrác.[12] Za protistátní činnost byl odsouzen na 10 let vězení. Po rozsudku byl nejdříve uvězněn ve Valdicích u Jičína, kde pracoval v truhlárně, na kohinorce a jako nosič výrobků.[11] Rok strávil v táboře jáchymovských uranových dolů Bytíz.[11] Pak pracoval na stavbě sídliště v Příbrami. Poté byl přiřazen na kontrolu vyzařování uranové rudy (OTK – odborná technická kontrola) v Jáchymově (tábor Rovnost).[10][13] Nasazení u něho vyvolalo leukémii.[13] Propuštěn byl v dubnu 1957 a následně hospitalizován v nemocnici v Motolu.[14]
Později opět bydlel v Miroticích a přivydělával si pěstováním léčivých bylin.[15] Arnošt Schwarzenberg se často stěhoval (vystřídal 24 nájmů), ke konci života žil v Písku.[15] V tamější nemocnici zemřel 18. prosince 1979 na zápal plic.[16] Poslední rozloučení se konalo ve strašnickém krematoriu v Praze 23. prosince 1979. V březnu následujícího roku byla urna uložena do rodinné hrobky na Orlíku.[17]
Rodina
Dne 19. února 1916 se v Královské dvorní kapli v Pešti oženil s hraběnkou Alžbětou Henriettou ze Széchényi (2. srpen 1895 Vajska – 14. leden 1957 Erzsébet Tanja), dcerou Emila Josefa Széchényiho a Marie Hunyadyové. Manželka bývá charakterizována jako výstřední, zhýčkaná a provokativní.[18][pozn. 3] V roce 1934 se rozvedli.[pozn. 4] Dne 12. května 1973 se v Bernarticích oženil podruhé s Mathildou Gerberovou (22. červenec 1899 Stuttgart – 26. leden 1999 St. Margarethen, Švýcarsko).[4] S druhou manželkou, která měla švýcarské občanství, měl dceru Annu (28. leden 1933 Plzeň – 19. září 2013 Klagenfurt), která se provdala 18. května 1956 v St. Margarethen civilně a o den později ve Schwarzenbergu církevně za Ing. Adolfa Buchera (19. listopad 1918 Ehrendorf – 18. 11. 2003 Klagenfurt).[19] Dcera se narodila před uzavřením sňatku rodičů a prožila většinu života ve Švýcarsku a v Rakousku (Klagenfurt), přesto češtinu nezapomněla.[18]
Odkazy
Poznámky
↑V roce 1970 mu byla vyplacena částka 8 216 korun za neodůvodněný výkon vazby v letech 1948–1949. Neuznali mu ovšem nárok na náhradu za ušlý zisk, za nemoc a trvalé poškození zdraví způsobené vězeňskou službou, ani za zabavený nábytek a knihy na zámku v Tochovicích a pražském bytě.[10]
↑Do svých poznámek si zapsal, že se ve vězení setkal s ministrem spravedlnosti Prokopem Drtinou, policejním prezidentem a předsedou protektorátní vlády Richardem Bienertem a nacistickým generálem Rudolfem Toussaintem.[1] Německý velitel okupované Prahy v době osvobození v roce 1945 Toussaint mu dokonce daroval obraz, který namaloval v cele.[11]
↑Například kouřila čibuk a líbilo se jí vysedávat v okně s vystrčenýma nohama.[18]
↑Erzsébet Henriette Széchényi se podruhé provdala 11. února 1935 v Budapešti za Tibora barona Collas de Ramaille et Lincour (1892–1961). Obě její manželství zůstala bezdětná.[19]
Reference
↑ abcVOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN80-7185-507-3. S. 297. Dále jen Příběhy české šlechty.
↑JUHAŇÁKOVÁ, Veronika. Arnošt Schwarzenberg - život šlechtice ve 20. století. Praha, 2013. 240 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Jan Županič. s. 190. Dostupné online.
HORČIČKA, ŽUPANIČ, Václav, Jan. Šlechta na křižovatce. Praha: Agentura Pankrác s. r. o., 2017. 912 s. ISBN978-80-86781-33-4.
JUHAŇÁKOVÁ, Veronika. Arnošt Schwarzenberg - život šlechtice ve 20. století. Praha, 2013. 240 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Jan Županič. s. 190. Dostupné online.
JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN978-80-7277-359-6. S. 289–290.
_(06).jpg)
