Newman vystudoval vysokou školu v Miami Beach a na University of Miami studoval obor malba a kresba s úvodem do moderny. Nemohl si však dovolit po dvou letech pokračovat, odstěhoval se do Filadelfie pracovat pro fotografické studio a vyrábět portréty za 49 centů. Strávený čas jej naučil, jak je důležitá interakce s portrétovanými a pomohl mu rozvíjet jeho techniku. Byl to výborný fotograf a ovlivnil celou řadu osobností.
Dílo
„
Nejde mi ani tak o dokumentování, snažím sa vyjádřit své dojmy z osobnosti prostředky jazyka svého média, které se neustále vyvíjí.[2]
“
— Arnold Newman
V letech 1938 až 1942 se věnoval spíše dokumentární fotografii. Fotografoval černošské čtvrti ve Filadelfii a v Baltimoru. Stále více se však specializoval na portrétní tvorbu.[2] Na Floridu se vrátil v roce 1942 a otevřel si vlastní portrétní studio ve West Palm Beach. O tři roky později si otevřel podnik v Miami Beach. V roce 1946 se přestěhovala do New Yorku, založil firmu Arnold Newman Studios a pracoval jako fotograf na volné noze pro magazíny Fortune, Life a Newsweek.
Newman je často označován jako první fotograf, který dokázal zachytit takzvané přirozené prostředí portrétovaného, ve kterém fotograf zachytil místo osobnosti v pečlivě kontrolovaných podmínkách a zachytil podstatu života jednotlivce a jeho práce. Přibližují se psychologickému portrétu, kdy se snaží proniknout k podstatě portrétovaného a zachytit prchavý okamžik výrazu tváře.[3] Newman obvykle zachytil své portrétované v jejich důvěrně známém prostředí s vizuálními zástupnými prvky odkazující na jejich profesi a osobnost. Například hudebník mohl být fotografován ve svém nahrávacím studiu nebo na jevišti, senátor nebo jiný státník, ve své kanceláři nebo před budovou. Pracoval s velkoformátovou kamerou a stativem, aby zaznamenal každý sebemenší detail scény.
„
Na fotografii nebyl žádný rozdíl mezi šéfem továrny a prostým dělníkem. Měl jsem sto chutí zakřičet: Počkejte přece, vždyť tohle jsou dva jedinci a vy byste měli o každém z nich něco říct![4]
Newman je nejvíce známý svými černobílými fotografiemi, ačkoli často fotografoval i barevně. Jeho černobílý portrét Igora Stravinského sedícího u piána se stal klasickým podpisem jeho image, i když původně byl časopisem, který si portrét objednal, odmítnut. Zřejmě kvůli na svou dobu neobvyklé kompozici, ve které hlava Stravinského je zcela v levém dolním rohu a většinu obrazu, který Newman ořízl na panoramatický formát, zabírá otevřené křídlo piana vypadající jako hudební nota vznášející se nad komponistou.[1] Byl jeden z mála fotografů, kterému bylo umožněno portrétovat skvělého, ale před fotoaparátem plachého, Henri Cartier-Bressona. Mezi další známé Newmanovy barevné snímky patří přízračný portrét, který ukazuje odsouzeného bývalého nacistického bosse Alfrieda Kruppa v jedné z továren Krupp. Woodyho Alena zachytil při psaní scénáře na posteli, malíře Davida Hockneye vedle svého obrazu v ateliéru. Andyho Warhola zasadil do surrealistické koláže – vystřihl část Warholova obličeje vyfotografovaného v jiné pozici a potom s malým posunem zasadil tuto pozici nazpět do jiné Warholovy fotografie.[3] Marilyn Monroe zachytil jako ztrápenou, nešťastnou ženu s neupravenými vlasy.[5] Známý je též Newmanův autoportrét, kdy se vyfotografoval na dva snímky s posunem a poté je složil dohromady.[3]
Portrét je svého druhu biografie. Jeho cílem je informovat pro dnešek a zaznamenávat pro zítřek. Proto musíme zachycovat fakta, a ne fikci nebo idealizované představy. Fotografie v dnešních časopisech jsou zítřejší učebnice historie.[7]
↑ Newman's biography at the ICP website for his 1999 Infinity Award. museum.icp.org [online]. [cit. 18-07-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-06-2006.
↑ 2004 Lucie Award information. www.prweb.com [online]. [cit. 2010-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-12.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnold Newman na Wikimedia Commons
_north_-_panoramio.jpg)
