Argyrosauridae („argyrosauridi“) byla čeleď obřích titanosaurníchsauropodů, tedy velkých býložravých dinosaurů. Jejich fosilní pozůstatky známe v současnosti pouze z Jižní Ameriky a severní Afriky, a to ze sedimentů pocházejících z počátku období svrchní křídy (geologické věky cenoman až turon, asi před 100 až 90 miliony let). Tuto čeleď stanovili paleontologové Jeffrey A. Wilson a Paul C. Sereno v roce 1998.[1]
Zástupci
Do čeledi argyrosauridů dnes řadíme pouze dva známé a formálně popsané rody, jedním je argentinskýArgyrosaurus, formálně popsaný britským paleontologem Richardem Lydekkerem již roku 1893[2], a druhým Paralititan z Egypta, popsaný roku 2001 mezinárodním vědeckým týmem.[3] Jedná se o monofyletickou skupinu, jak ukázala vědecká studie z roku 2012.[4]
Rozměry
V případě druhu Argyrosaurus superbus se jednalo o obrovského sauropoda. Dosahoval délky až 28 metrů[5], výšky kolem 8 metrů a hmotnosti kolem 42 tun, byl tedy jedním z největších známých suchozemských živočichů všech dob.[6] Některé odhady velikosti běžných exemplářů argyrosaura jsou však podstatně nižší - délka pouze asi 17 metrů a hmotnost 12 tun.[7]
Paralititan stromeri byl podobně velký, ačkoliv jeho 169 cm dlouhá pažní kost (humerus) patřila dosud nedospělému a plně nedorostlému jedinci. I tak byl tento sauropod dlouhý až okolo 32 metrů.[5] Odhadovaná hmotnost paralititana činila asi 50[8]. Podstatně nižší odhady nabízí opět Gregory S. Paul, a to délku jen lehce přes 20 metrů a hmotnost zhruba 20 tun.[9]
Odkazy
Reference
↑Wilson, J. A. and Sereno, P. C. (1998). Early evolution and higher-level phylogeny of sauropod dinosaurs. Society of Vertebrate Paleontology Memoir 5. Journal of Vertebrate Paleontology. 18(2 (suppl.)): 1-68.
↑Lydekker, R. (1893). "Contributions to the study of the fossil vertebrates of Argentina. I. The dinosaurs of Patagonia". Anales del Museo de la Plata, Seccion de Paleontologia.2: 1–14.
↑Smith J. B.; et al. (2001). "A giant sauropod dinosaur from an Upper Cretaceous mangrove deposit in Egypt". Science.292 (5522): 1704–6. doi:10.1126/science.1060561
↑Roger B. J. Benson, Gene Hunt, Matthew T. Carrano & Nicolás Campione (2017). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12329 http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/pala.12329/full