| Antonio Nocerino |
|---|
 V roce 2012 |
| Osobní informace |
|---|
| Datum narození | 9. dubna 1985 (39 let) |
|---|
| Místo narození | Neapol, Itálie ![]() |
|---|
| Výška | 173 cm |
|---|
| Hmotnost | 75 kg |
|---|
| Klubové informace |
|---|
| Konec hráčské kariéry |
| Pozice | záložník |
|---|
| Mládežnické kluby |
|---|
|
|
| Profesionální kluby |
|---|
|
|
| Reprezentace |
|---|
|
|
| Trenérská kariéra*** |
|---|
|
|
| Úspěchy |
|---|
|
|
| Další informace |
|---|
| Povolání | fotbalista a fotbalový trenér |
|---|
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
*** Trenérské působení aktuální k 25. 10. 2024 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonio Nocerino (* 9. dubna 1985, Neapol) je italský fotbalový trenér a bývalý fotbalový záložník. Jeho poslední angažmá bylo v italském Beneventu ve 2. lize. Byl účastníkem ME 2012 kde získal stříbro. V lednu roku 2020 ukončil kariéru [1]. Od listopadu 2023 do října 2024 vedl americký klub Miami FC, který hraje druhou nejvyšší soutěž.
Přestupy
[2]
Kariéra
Hráčská
Klubová
Hostování, Juventus a Palermo
Od třinácti let vyrůstal v mládežnickém Juventusu. První zápas za dospělé odehrál v sezoně 2003/04, v druholigovém Avellinu, kde byl poslán na hostování. Následující sezonu začal v Janově, která koupila jeho poloviční práva od Bianconeri. Byl poslán na hostování a vystřídal během dvou let tři kluby. Dne 12. února 2006 debutoval v Serii A v dresu Messiny proti Sampdorii (2:4). V následující sezoně 2006/07 jej koupila druholigová Piacenza a odehrál tady skvělou sezonu, když vstřelil 6 branek z 37 utkání a pomohl klubu na 4. místo.
V létě 2007 jej koupil Juventus, který stále držel druhou polovinu hráčova práva. Klub Bianconeri tehdy byl nováček Serie A a nakonec obsadil 3. místo a Antonio odehrál 32 utkání. Sezonu 2008/09 začal v Palermu, která jej získala díky prodeje Amauriho[3]. První utkání odehrál 13. září proti Římu (3:1). V tomto klubu dokázal najít kontinuitu ve svých vystoupeních, hrál v základní sestavě téměř celou sezónu. Odehrál 33 zápasů, aniž by skóroval.
V sezóně 2009/10 vstřelil již první branky v nejvyšší lize (celkem 2) a díky jeho 35 utkání a pomohl klubu k 5. místu v lize. Klub se tak kvalifikoval do EL. V další sezoně byl v statistikách lepší. Nastoupil do 38 utkání a vstřelil 4 branky. Odehrál také první zápasy v evropských pohárech a domácím poháru došel do finále, kde prohrál s Interem (1:3). V sezónu 2011/12 začal opět Palermu, se kterou měl ještě na rok podepsanou smlouvu. Odehrál dva zápasy v předkole EL.
Milán
Dne 31. srpna 2011, přestoupil do Milána[4]. Debutoval 9. září proti Laziu (2:2). O čtyři dny později, debutoval v LM proti Barceloně (2:2). První branku u Rossoneri vstřelil 15. října při výhře 3:0 proti svému bývalému týmu Palermo a za 11 dní proti Parmu vstřelil první hattrick v kariéře. Nakonec v sezoně vstřelil 10 branek a pomohl klubu obsazení 2. místa, 4 body za mistrem z Juventusu. V LM došel s klubem do čtvrtfinále, kde jej vyřadila Barcelona.
Pro následující sezonu vyměnil číslo dresu a vzal si číslo 8, které nosil Gennaro Gattuso. Svou druhou sezónu u Rossoneri odehrál celkem 29 utkání a vstřelil 2 branky. V sezóně 2013/14 opět znovu změnil číslo dresu a po odchodu Ambrosiniho si vzal číslo 23. Do ledna 2014 odehrál celkem 16 utkání, jenže poté byl poslán na hostování do anglického West Hamu za který odehrál 10 utkání.
Hostování, Orlando City a Benevento
Po návratu z hostování v Anglii byl opět poslán na hostování, tentokrát do Turína[5]. Odehrál zde jen 5 ligových zápasů a tak v zimě putoval do Parmy, kde odehrál 20 ligových zápasů, ale sestoupil do 2. ligy.
Vrátil se k Rossoneri, jenže nehrál a tak v únoru ukončil smlouvu a odešel do amerického klubu Orlanda, kde odehrál za dva roky celkem 55 utkání. Smlouva mu skončila na konci roku 2017 a nový klub si našel v létě 2018 a to Benevento[6]. Jenže v prosinci ve věku 34 let ukončil hráčskou kariéru[7].
Reprezentační
Svůj první zápas na seniorské úrovni sehrál 17. října 2007 proti Jižní Africe (2:0).[8] Zúčastnil se OH 2008 kde dělal kapitána. Antonio se zúčastnil Mistrovství Evropy ve fotbale 2012, kde se Itálie probojovala až do finále, kde podlehla Španělsku 0:4.[9] Ve čtvrtfinále proti Anglii (šel na hřiště v 80. minutě) se muselo rozhodnout až v penaltovém rozstřelu. Antonio svůj pokus proměnil a Italové jej vyhráli poměrem 4:2.[10]
Poslední utkání za národní tým odehrál 11. září 2012 proti Maltě (2:0).[11] Celkem za Itálii odehrál 15 zápasů a bez vstřelené branky.
Trenérská
V listopadu 2023 získal první trenérské angažmá, převzal klub Miami FC ze druhé americké nejvyšší soutěže.[12] Z postu trenéra odešel 16. října 2024, když klub dovedl ke třem vítězstvím, sedmadvaceti porážkám a dvěma remízám.[13]
Statistiky
Hráčské
Klubové
Reprezentační
Statistika na velkých turnajích
Úspěchy
Reprezentační
Individuální
Odkazy
Reference
Externí odkazy
 Mistrovství Evropy 2012 –  Itálie |
|
| Hráči |
1 Gianluigi Buffon, 2 Christian Maggio, 3 Giorgio Chiellini, 4 Angelo Ogbonna, 5 Thiago Motta, 6 Federico Balzaretti, 7 Ignazio Abate, 8 Claudio Marchisio, 9 Mario Balotelli, 10 Antonio Cassano, 11 Antonio Di Natale, 12 Salvatore Sirigu, 13 Emanuele Giaccherini, 14 Morgan De Sanctis, 15 Andrea Barzagli, 16 Daniele De Rossi, 17 Fabio Borini, 18 Riccardo Montolivo, 19 Leonardo Bonucci, 20 Sebastian Giovinco, 21 Andrea Pirlo, 22 Alessandro Diamanti, 23 Antonio Nocerino |
|
| Trenér | |
.svg){kind=small}
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small}
